Zamyšlení nad Jesličkami
Relikvie jesliček v Santa Maria Maggiore
Úcta k svatým Jesličkám je úcta pro všechny časy, ale zvláště pro ty obtížné, jaké prožíváme. Pod slovem jesličky nemáme na mysli jen krmelec, do kterého byl Ježíšek uložen a který je uctíván v bazilice Santa Maria Maggiore, známé také jako Santa Maria ad praesepe. Předmětem naší úcty je velký scénář Narození Páně, tak jak ho představuje tolik zbožných umělců v průběhu staletí.
Scénář, o kterém rozjímáme v láskyplném mlčení, nám představuje událost, která je současně historická i věčná. Je to scénář historický, nikoliv mytický nebo fantastický, protože představuje to, co se skutečně stalo 25. prosince 753 nebo 748 po založení města Říma v určitém historickém místě, v betlémské jeskyni v Palestině. Odmítáme modernistické rozlišování mezi Ježíšem historickým a Ježíšem víry a potvrzujeme především historickou pravdu. O tento historický základ se opírá naše víra, která představuje rozumový souhlas, který přikládáme slovům evangelia. Tato slova božsky inspirovaná svatá Tradice církve spojila s prvky, které nám nabízejí kompletní obraz o tom, co se událo v Betlémě mezi 25. prosincem a Zjevením Páně.
Historický scénář má také svou podobu věčnou. Máme před sebou nejen Svatou Rodinu, ale mikrokosmos, který se tyčí z chudé země jeskyně až k hvězdnému nebi. Celá neživá příroda vzdává slávu svému Stvořiteli již jen svou přítomností. Vůl, osel a ovce představující svět živočišný, který oslavuje Boha svou podřízeností člověku, králi tvorstva. Pastýři a mágové představují obraz společnosti hierarchicky uspořádané, která se spojuje v adoraci Ježíše.
Andělské sbory, rovněž hierarchicky uspořádané, se klanějí a oslavují svého Pána. Svým jasem, kterým ozařují, a jásotem, s jakým pějí své zpěvy, zcela proměňují atmosféru. Díky jim se chýše přetváří v královskou komnatu, sláma září jako ryzí zlato, kameny se třpytí jako drahokamy. Maria a Josef uprostřed scény nám nabízejí vzor absolutní shody s Boží vůlí, dokonalé klanění tajemství Vtělení, mystickou jednotu, s jakou se Bůh přetváří v člověka a stává se viditelným. Ježíš Kristus kraluje z jeslí, které jsou trůnem lásky. Ale tajemství lásky je také tajemstvím spravedlnosti.
Jak poznamenává P. Nepveu, jsou Jesličky také Tribunálem Ježíšovy spravedlnosti, protože zde pronáší výrok, který bude jednou vynesen proti světu: Běda světu! ( Mt 28,7) Běda pyšným, běda smyslným, běda zženštilým, protože jejich stav je v protikladu ke stavu Ježíše v jesličkách. Ježíš v jesličkách je Pravda, která rozptyluje temnoty, do kterých jsou ponoření zbloudilí; je Cesta, která povede ty, kteří sešli z cesty, je Život, který se vlévá tomu, kdo padá a umírá.
Ježíš zná, co my nevíme, může, co my nemůžeme, nabízí nám onu lásku, kterou mu chceme darovat, ale které nejsme schopni. Milujme Ježíše v jesličkách a milujme jesličky v něm. Naše nenávist ať znamená radikální rozchod se zlem a totální jednotu s dobrem. Všichni ti, kteří nenávidí jesličky, chtěli by je vyhnat z našich měst a z našich domovů. Bojujme za jejich obranu, protože bojujeme za obranu křesťanské civilizace, jejímž modelem jsou Jesličky.
V jesličkách panuje řád, který je správným uspořádáním věcí, a proto zde vládne mír a pokoj řádu. Jesličky jsou opakem současného chaosu a předznamenávají posvátný řád, který Maria slíbila ve Fatimě. Ve vigilii bojů, které nás čekají v roce 2017, ať naše srdce odpočívá v těchto dnech ve svatých Jesličkách.
Roberto de Mattei
