Humanae vitae ve světle Casti connubii
++++++++++++++++++++Pavel VI. Pius XI.
V posledních desetiletích prožívá Západ revoluci zaměřenou proti rodině, jaká nemá v dějinách precedent. Jedním ze základů tohoto rozkladného procesu instituce rodiny se stalo odtržení dvou primárních účelů manželství, prokreativního a spojujícího.
Prokreativní cíl odloučený od manželského spojení vedl k umělému oplodňování in vitro a pronajímání lůna. Spojující cíl odloučený od prokreativního přivodil apoteózu svobodné lásky heterosexuální i homosexuální. Jedním z výsledků těchto vybočení je u homosexuálních dvojic pronajímání lůna, aby mohly realizovat karikaturu přirozené rodiny.
Encyklika Pavla VI: Humanae vitae, jejíž 50. výročí připadá na 25. červenec 2018, má zásluhu na tom, že znovu zdůraznila neoddělitelnost dvou významů manželství a odsoudila jasně umělou antikoncepci, která se rozbujela v šedesátých letech minulého století spolu s komercializací pilulky doktora Pinkuse.
Nicméně také Humanae vitae má odpovědnost, že nepotvrdila s dostatečnou jasností hierarchii cílů, totiž prvenství prokreativního cíle před cílem spojujícím. Dva principy nebo dvě hodnoty nejsou nikdy na stejné úrovni. Jeden je podřízen druhému.
Tak je tomu ve vztahu mezi vírou a rozumem, mezi milostí a přirozeností, mezi církví a státem atd. Jedná se o skutečnosti neoddělitelné, ale rozlišené a hierarchicky uspořádané. Pokud řád těchto vztahů není ujasněn, vyplývají z toho napětí a konflikty a dochází až k převrácení principů. Z toho hlediska má proces morálního rozkladu uvnitř církve své příčiny také v tom, že v encyklice Pavla VI. schází definice primárního cíle manželství.
Nauka církve o manželství byla definitivě a závazně potvrzena v encyklice Pia XI. Casti connubii z 31. prosince 1930. V tomto dokumentu papež připomíná celé církvi a celému lidskému rodu základní pravdy o povaze manželství, instituce pocházející nikoliv od lidí, ale od samotného Boha, a o jeho požehnání a přednostech, které z toho vyplývají pro společnost.
Prvním cílem je prokreace: to neznamená pouze přivést děti na svět, ale také vychovat je intelektuálně, morálně a především duchovně a orientovat je k věčnému cíli, tj. k nebi. Druhým cílem je vzájemná pomoc manželů, která není jen materiální, ani pouze sexuální a citová, ale především je to společenství a jednota duchovní.
Encyklika obsahuje jasné a přísné odsouzení používání antikoncepčních prostředků, definovaných jako jednání hanebné a vnitřně nemravné. Proto »jakékoliv využití manželství, při kterém pro lidskou zlobu je manželský akt odloučen od své přirozené prokreativní síly, protiví se Božímu zákonu a přirozenosti těch, kteří se odvažují dopouštět se takového jednání, které je těžce hříšné«.
Pius XII. v mnoha projevech potvrdil nauku svého předchůdce. Původní schéma o rodině a manželství 2. vatikánského koncilu schválené Janem XXIII. ale bylo odmítnuté na počátku prací koncilními otci; zdůrazňuje tuto nauku a výslovně odsuzuje teorie, které převracejí přirozený řád hodnot a stavějí prvotní cíl manželství na druhé místo a hodnoty biologické a osobní manželství ve stejném objektivním řádu označují za primární jakožto manželskou lásku. (14)
Cíl prokreativní, objektivní a založený v samotné přirozenosti nikdy nemůže scházet. Cíl sjednocující, subjektivní a založený na vůli manželů, scházet může. Prvenství prokreativního cíle manželství zachraňuje, prvenství cíle spojení ho vystavuje velkým a těžkým rizikům.
Nesmíme zapomínat, že cíle manželství nejsou jen dva, ale tři, protože existuje také cíl jako prostředek proti žádostivosti. O tomto třetím cíli manželství nikdo nemluví, protože se vytratilo pojetí žádostivosti, která je směšována s hříchem podle luterského pojetí.
Žádostivost, přítomná v každém člověku s výjimkou nejblahoslavenější Panny, uchráněné dědičného hříchu, nám připomíná, že život na zemi je neustávající boj, protože, jak říká sv. Jan, na světě existuje jen žádostivost těla, žádostivost očí a pýcha života (1 Jan 2,16).
Vyzvedávání sexuálních instinktů, naočkované dominantní kulturou Marxe a Freuda, není nic jiného než oslava žádostivosti a spolu s tím i dědičného hříchu.
Tato inverze cílů manželství, která nevyhnutelně vede k explozi žádostivosti ve společnosti, vychází na světlo v exhortaci papeže Františka Amoris laetitia z 8. dubna 2016, kde v § 36 čteme: Často jsme představovali manželství tak, že jeho jediný konečný sjednocující cíl - v růstu lásky a ve vzájemné pomoci zůstal ve stínu zdůrazňujícím takřka výlučně povinnosti prokreace.
Tato slova obsahují takřka doslova to, co pronesl 29. října 1964 v koncilní aule kardinál Leo-Joseph Suenens ve vystoupení, které skandalizovalo Pavla VI. Může se stát - řekl bruselský kardinál a arcibiskup, že jsme zdůrazňovali slova Písma: "Ploďte a množte se“ až do té míry, že zůstala ve stínu jiná božská slova: ...dva atd budou tělem jedním. Přísluší komisi, aby nám řekla, zda jsme nezdůrazňovali příliš první cíl, kterým je prokreace, a zapomněli jsme na cíl stejně imperativní, a tím je manželská jednota.
Kardinál Suenens podsouvá, že primárním cílem manželství není plodit a množit se, nýbrž to, aby dva byli jedním tělem. Přechází se tak od definice teologické a filozofické k psychologickému popisu manželství, představovanému nikoliv jako pouto zakořeněné v přirozenosti a předané k propagaci v lidstvu, nýbrž jako intimní společenství, které je cílem vzájemné manželské lásky.
Ale jakmile je manželství redukováno na společenství lásky, kontrola porodnosti, ať už přirozená nebo umělá, je pokládána za dobro, které je třeba povzbuzovat pod titulem „odpovědného rodičovství“. Nevyhnutelným důsledkem je, že jakmile toto intimní společnenství schází, manželství by se mělo zrušit.
Ke zvrácenosti cílů se druží zvrácenost vzájemných rolí v manželské jednotě. Mateřské poslání se nahrazuje psychofyzickým blahem ženy. Rození dětí se se může jevit jako rušivý prvek společné lásky dvojice. Dítě může být pokládáno za nevhodného agresora do rodinné rovnováhy, proti kterému je třeba se bránit, v extrémním případě i potratem.
Interpretace, kterou jsme doprovodili slova kardinála Suenense, není zkreslená. V souvislosti s oním vystoupením se kardinál Suenens v roce 1968 postavil do čela biskupské revolty proti Humanae vitae. Prohlášení belgického episkopátu z 30. srpna 1968 proti encyklice Pavla VI. spolu s německým episkopátem, bylo jedním z prvních elaborátů biskupské konference a sloužilo jako příklad dalším episkopátům.
Dědicům této vzpoury, kteří navrhují interpretovat Humanae vitae ve světle Amoris laetitia tedy odpovídáme s rozhodností, že budeme nadále číst encykliku Pavla VI. ve světle Casti connubii a věčného učitelského úřadu církve.
Roberto de Mattei: Corrispondenza Romana
