Pravé začátky pravých velikánů
Na dnešní den připadá také vigilie slavnosti knížat apoštolských sv. Petra a Pavla. Tito velikáni jsou pro nás důležití nejen dílem, které z pověření Božího Syna založili a nám předali, ale za dnešní zoufalé situace, kdy se jako ovce bez pastýřů marně ohlížíme, kdo se nás ujme. Ti, kteří se dnes vydávají za pastýře, jsou namnoze jen samozvanci. Nás musí zajímat, kde a jak začačíná cesta k pravé velikosti, čím na sebe upoutali Boží pozornost oni velikání, že je Pán shledal hodnými svého povolání. Jestliže je dnes postrádáme, je také proto, že Pán nemá, z čeho by si vybral. Podívej se, odkud se berou!
Již ve starozákonním dávnověku nám jako předobraz může posloužit velikán první velikosti, prorok Izaiáš (Iz 6, 1-2; 3-8). Pán mu dal nahlédnout do pootevřeného nebe. Padl na tvář před Bohem a klaněl se mu se serafy, kteří vděčně pějí: Svatý, svatý, svatý! Prorok Izaiáš však místo úžasu tone ve strachu, že směl spatřit Boha, ačkoliv je hříšný. Pociťuje vinu nejen sám za sebe, ale za všechen lid, z něhož vyšel. Je dokonce přesvědčen, že musí zemřít. Čím větší milosti se dostane pokornému, tím více si je vědom své nehodnosti a sklání se před Bohem. A právě takový postoj upřímnosti a pravdy vábí Nejvyššího, jehož milosrdenství jediným uhlíkem dokáže spálit vinu. Izaiáš byl přesvědčen, že zaslouží smrt, a nyní spolu s očištěním získává nový život. Tento velký dar však zcela odevzdává Dárci: „Můj Pane, vezmi si mě, jsem zde, pošli mě, kamkoliv chceš.“. Není to názorný příklad povolaných, jaké potřebujeme?
O osm století později můžeš být na břehu Genezaretského jezera svědkem stejného zázraku milosti. (Lk 5, 1-11). I zde se Pán setkává s opravdovou pokorou srdce. Nejdříve se však Boží moc projeví viditelným a přesvědčujícím způsobem v lidsky zcela bezvýchodné situaci. K tomu je však třeba zajet na hlubinu. Předpokladem tohoto divu je totiž Šimonova poslušnost: „I když jsem přesvědčen, že je to zcela zbytečné, na tvé slovo, Pane, spustím sítě.“
Uvědom si, že nikdy nemůžeš mít tolik znalostí a zkušeností, abys mohl nedbat na Pánovo slovo. A nyní uvidíš na vlastní oči, jak se to vyplácí: lodi, které celou noc nic neulovily, se nyní potápějí pod nákladem ryb. Ale rybář Šimon, podobně jako Izaiáš, se více než zázračnému lovu diví skutečnosti, že se něco takového přihodí právě jemu, ačkoliv je člověk hříšný. Nejásá nad úlovkem, nesvolává své kamarády, aby se pochlubil množstvím ryb, jaké ještě nikdy neviděli. Místo tíže ryb má před očima tíhu vlastních hříchů. Zkušený rybář se sám ocitá v síti. Čím hlouběji se propadá díky sebepoznání, tím výše ho pozvedají zcela neočekávaná Pánova slova: Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.Tak jako na Pánovo slovo vyplul a spustil sítě, tak nyní na jeho slovo všechno opustí a půjde za ním.
A nakonec do třetice zajdi do Damašku a nechej si vyprávět, jak se z Šavla mohl stát Pavel ( Sk 9, 1-9). Čím to, že Ježíš si vybírá právě svého úhlavního nepřítele, aby si ho tak pevně přitáhl na své Srdce? Protože Pavel po této veliké milosti dokáže upřímně vyznat, že toho nebyl hoden, že je jen nedochůdče. Není takové propasti, ze které by tě Ježíš nemohl vyzvednout až k sobě. Má to jen jednu podmínku: abys přiznal se vší upřímností, že jsi na dně: Jsem člověk nečistých rtů, jsem člověk hříšný, jsem nedochůdče. To je zvláštnost konkurzu, který Ježíš vyhlašuje, když hledá spolupracovníky. Nikoliv: Předveďte se, ukažte, kdo je větší, silnější, kdo z vás nejvíce umí. Právě naopak: Kdo si je zcela jist, že pro svou hříšnost a slabost není opravdu k ničemu? Právě takové potřebuji a hledám. Neboj se, pouze mojí milostí budeš tím, čím budeš, jen jestli půjdeš za mnou a mou milost nenecháš ležet ladem.
Cítíš už ochotu a odvahu opustit všechno? Neboj se, že opouštíš příliš mnoho. Zanecháš za sebou jen klamná zdání. Tvoje spoléhání na vlastní nápady a schopnosti je stejně jalové jako Šimonův noční rybolov. Udělej konečně místo pro Ježíšův zázrak, přiznej před Boží tváří, že jsi a zůstaneš jen člověk ubohý, neschopný a hříšný. Nehrň se tak do popředí. Zařaď se po všech jako poslední. To je místo, odkud uvidíš Ježíše. Teprve až připustíš celou pravdu o sobě, objeví se ti strhující pravda o něm. Pak se Pánu vyplatí, když tě stejně jako u těch tří pozvedne ze dna, abys jedině s jeho milostí byl nějak užitečný. Pak jako opravdový projev vděčnosti budeš moci udělat to jediné, co je spravedlivé: vrátit mu sebe sama a pracovat pro něho až do únavy více než všichni ostatní.
Zdá se ti, že to nedokážeš? Je tu ještě jedna možnost: Obrať se na jeho Matku, nepatrnou služebnici. Ona tě ráda uvede mezi nízké a hladové, které Pán potřebuje, aby je povýšil a nasytil dobrými věcmi (3), abys mu mohl pomáhat lovit lidi.
(1)Mt 8,2; (2) srov. Mt 8,8; (3) srov. Lk 1,46n
Bratr Amadeus
