Menu

Pařížské prohlášení

 

Známí evropští filozofové zveřejnili

»PAŘÍŽSKÉ PROHLÁŠENÍ - EVROPA, KTERÉ MŮŽEME VĚŘIT«

 

Signatáři:

      • Philippe Bénéton (Francie)

      • Rémi Brague (Francie)

      • Chantal Delsol (Francie)

      • Roman Joch (Česko)

      • Lánczi András (Maďarsko )

      • Ryszard Legutko (Polsko)

      • Roger Scruton (Velká Británie)

      • Robert Spaemann (Německo)

      • Bart Jan Spruyt (Holandsko)

      • Matthias Storme (Belgie)

 

Evropa není EU

Tyto osobnosti podepsaly společné přiznání k pravé Evropě. Vypočítávají, co dělá Evropu Evropou a co nejde zaměňovat s Evropskou unií (EU).

Naše milovaná vlast se nenaplňuje skrze Evropskou unii.

Významní vědci definují, co dělá Evropu tím, čím je, a čemu se cítí být zavázáni. Současně definují rizika a nebezpečí pro Evropu. Do toho zahrnují výslovně současné pojetí EU, které je v rozporu s „pravou Evropou“.

Není to žádná náhoda, že zánik křesťanské víry v Evropě jde ruku v ruce s novým pokusem vytvořit politickou jednotu – impérium skrze Evropskou unii.

Signatáři se současně hlásí k evropským národům, nikoliv k evropské národnosti.

Pravá Evropa byla vždy společenstvím národů, které mohou být někdy sjednoceny, ale spojuje je duchovní dědictví, o kterém diskutují, které rozvíjejí, sdílejí – a milují.


Národní suverenita, občanský smysl a odpor proti pseudokřesťanskému ´68 – moralismu

 

Signatáři požadují lásku k vlasti, odpor proti imperialistickému pokušení, občanský smysl a národní suverenitu.

Pravá Evropa je v nebezpečí. Vymoženosti národní suverenity, odpor proti imperativnímu pokušení, otevřenost světu ve spojení s občanskou angažovaností, křesťanské dědictví lidsky důstojného života, prožívané nasazení pro naše klasické zkušenosti - to všechno bylo uvedeno na scestí. Konstrukcí falešného křesťanství „univerzálních lidských práv“ skrze protagonisty falešné Evropy ztrácíme svou vlast.

Profesoři varují před „falešnou Evropou“, která staví na generaci ´68. Její vymoženosti se skrze mladší generace Evropanů neprojevují nijak zářivé. Tato falešná Evropa je výrazem „liberálního hedonismu“, který oslabuje kořeny Evropy. Jako příklad jmenují odpůrce manželství. Touha mladých lidí vzít se a založit rodinu je ničena houfně propagovanou „sexuální svobodou“.

Svoboda, která frustruje nejvnitřnější přání lidského srdce, stává se prokletím. Zdá se, že naše společnost se rozplývá v individualismu, izolaci a absenci konkrétních cílů. Místo pravé svobody jsme odsouzeni k prázdné konformitě konzumní a mediální kultury.

Proto cítí signatáři povinnost „vyslovit pravdu“.

Generace ´68 bořila, ale nebudovala. Vytvořila vakuum, které nyní vyplňují sociální média, laciný turismus a pornografie.

 

Proti záměrům „řídících tříd“, které se snaží omezit „politickou svobodu slova“

Profesoři se stavějí současně proti snaze po škrtící regulaci technokratů a propagandy v zájmu mocných.

V tomto smyslu pranýřují signatáři „vedoucí třídy“, které by chtěly omezovat politickou svobodu slova.

Politici, kteří potlačují nepříjemné pravdy jako jsou mravní hodnoty, islám nebo migrace, by měli být postaveni před soud. Politická korektnost vytváří tabu, skrze která se každá výzva ke změně stavu může jevit jako nepřijatelná. Falešná Evropa nepodporuje kulturu svobody. Podporuje kulturu trhem podporované homogenity a politicky vynucované konformity.

Lest multikulturalismu: stále reálnější tyranie


Profesoři úrovně Roberta Spaemanna pozvedají hlas proti kolonizaci naší vlasti a úpadku naší kultury.

Po dobu jedné generace sledovala Evropa velkoprojekt multilkulturalismu.

Paradoxně má Evropa multikulturní velkoprojekt, který odmítá křesťanské kořeny Evropy, a současně šíří křesťanský ideál univerzální dobročinnosti na neúnosné úrovni.

Multikulturalismus, který vyžaduje „kolektivní akt sebeobětování v zájmu dosažení neurčité globální společnosti míru a pokroku, ztroskotal, ale nebyl překonán.

Spíše se chce nadále lstivě prosadit. Ještě temnější lest vidí signatáři v díle globalisticky zaměřené části politické třídy, nadnárodní organizace, aby byl odstraněn „rušivý vliv národní suverenity“. Z toho plyne „demokratický deficit“ v Evropské unii, který je nejen technickým, ale vůbec základním problémem. Technokratická formule zní: Není jiné alternativy, než že jsme vystaveni něžné, ale stále reálnější tyranii.

Selhání intelektuálů - EU duchovně slabá a a bezmocná

Současně se projevuje tato „falešná Evropa“ globalisticky zaměřených politiků jako slabá a bezmocná.

Neboť masová kultura a materialistické zaměření na konzum nemůže přispívat k vytvoření civilní společnosti. Vzdáleny od vyšších ideálů, skrze multikulturní ideologii s ochromenou schopností projevovat vlasteneckou hrdost, mají naše společnosti velké těžkosti v apelování na vůli k solidaritě, která falešné Evropě schází především.

Fanatismus, jehož projevem je naše vášeň pro fotbalová mužstva, je výrazným znamením absence vůle po solidaritě, která ve falešné Evropě zůstává neuskutečněna.

Mnoho evropských intelektuálů se bohužel počítá za vedoucí ideology základního konceptu falešné Evropy.

Naše univerzity patří ještě nepochybně k majákům naší evropské kultury, ale tam, kde z dřívějšího úsilí předat dorůstající generaci moudrost minulých časů, zůstalo na našich univerzitách už jen tzv.“kritické myšlení“, které spočívá v jednostranném odmítání minulosti. Kdysi patřila rigorózní disciplína intelektuální věcnosti a objektivnosti k vedoucím znakům evropského ducha. Ale tento ideál byl v posledních desetiletích odbourán. Intelektuální askeze, která se pokoušela osvobodit ducha od tyranie převládajícího mínění, změnila se na samolibé a nekritické nepřátelství vůči všemu, co se týká naší vlastní identity.

Individualismus nás vzájemně odděluje.

Odmítnout prolhané náhradní náboženství ´68

Prvním krokem k nápravě je sebepoznání, že univerzalistická domýšlivost falešné Evropy se projevuje jako falešné náboženství. Je to „silné opium“, které paralyzovalo politickou jednotu Evropy. Je třeba se emancipovat z tohoto náhradního náboženství, které musí být odstraněno z politiky a správy. Jen tak je možno znovu dospět k historickému a politickému sebeurčení. Řeči o různosti, inkluzi a multikulturalismu jsou bezobsažné a nezodpovědné.

Musíme být průkopníky slušné řeči. Používání udavačství je příznakem dekadence dnešní doby. Nesmíme trpět zastrašování, a tím méně hrozby fyzického násilí.

Pryč s politickou kastou jako jedním oddělením oligarchie

Potřebujeme nové politiky a státníky, kteří se nehoní za potleskem mezinárodních společenství.

Abychom se vymanili z kolejí falešné Evropy a jejího utopistického pseudonáboženského tažení za svět bez hranic, potřebujeme nové státnické umění a nový typ státníků.

Požadujeme především obnovu morální kultury místo panující pseudomorální ideologie.

Imigrace bez asimilace je kolonizace, kterou je třeba odmítnout.

Manželství a rodina patří k samé podstatě společnosti. Společnost, která to nechápe a nevítá děti, nemá vůbec budoucnost.

Naší budoucností je pravá Evropa. Vyzýváme všechny občany, aby nás podpořili při odmítání fantastického multikulturního světa bez hranic. Právem milujeme své vlastní vlasti a chceme předat našim dětem to, co jsme sami jako národní dědictví přijali. Jako Evropané máme také společné dědictví a toto dědictví od nás žádá žít v míru v jedné Evropě složené z vlastí.

Obnovme své národní suverenity a důstojnost politické odpovědnosti za budoucnost Evropy.

                                          Plné znění

Podle Giuseppe Nardi, Katholisches