Nanebevzatá je naše bezpečná útěcha
V Mariině nanebevzetí s tělem i duší nacházíme útěchu pro naši naději na budoucnost, která nás čeká za hranicemi smrti a současných útrap. Potvrzuje, že Ježíš nás činí účastníky vzkříšení. Nanebevzetá je nám blízko, ví o nás všechno a chce nás přivést k Bohu, od něhož se lidstvo odvrátilo, ale který jediný ho může vykoupit ze všeho, co ho znetvořuje a deformuje. Z homilie kardinála Giacoma Biffiho.
Níže zveřejňujeme homilii, kterou pronesl kardinál a arcibiskup Giacomo Biffi (1928-2015) 15. srpna 1999 v Bologni (Villa Revedin) při slavnosti Nanebevzetí Panny Marie.
Dnes radostně objímáme Pannu Marii, Ježíšovu matku a naši matku, a připomínáme si a oslavujeme vítězství, které završilo její skromný život: život protkaný vírou, láskou, nevýslovnými sladkostmi i bodajícímii úzkostmi, důvěrnými radostmi i mučivými bolestmi. Po skončení svých dnů vstoupila do nebe nejen se svou neposkvrněnou duší, ale také se svými údy proměněnými světlem nesmrtelnosti: to je jistota, která v našich srdcích vzbuzuje a ospravedlňuje dnešní radost.
Ve skutečnosti Mariina tělesného nanebevzetí nachází naše naděje na budoucnost, která nás čeká po smrti, v naší neklidné přítomnosti pevnost a útěchu. Nanebevzetí Panny Marie podporuje naši důvěru v budoucí život, protože představuje první ovoce a konkrétní příslib vzkříšení našich těl. Rozjímáním nad Mariiným šťastným údělem se utvrzujeme v plné pravdě velikonočního hlásání: vzkříšení Božího Syna, ukřižovaného za nás, není jen jejím údělem. Je to překvapivý osud všech Adamových dětí, které v něm byly vykoupeny a obnoveny, počínaje neznámou nazaretskou dívkou, povolanou stát se matkou Páně.
Maria je jednou z nás, ženou mezi ženami: jako všechny matky zavinula své dítě do plenek, živila ho u prsu a vychovávala ho s láskyplnou trpělivostí. A když jednoho dne dospěl, viděla ho odcházet z domova a pocítila stejný stesk, jaký pociťují matky, když vidí plod svého lůna odcházet. Jestliže tedy někdo z nás po Ježíši vstoupil do nebeského království s neporušeností své osoby, znamená to, že vykoupení našeho těla (srov. Řím 8,23) již začalo. Dnes tedy můžeme s obnovenou důvěrou a živějším citem vyslovit zářivá slova Vyznání víry, která se nás tak důvěrně dotýkají: "Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku.
Ať se však nikdo nenechá zmást výjevem slávy, který nám před očima načrtlo první čtení ze Zjevení: "Žena oděná sluncem, pod nohama měsíc a na hlavě korunu z dvanácti hvězd" (Zj 12,1). Je to vskutku "velkolepé znamení", které v Božích očích dominuje nebesům, ale neměli bychom kvůli němu zapomínat, že Nanebevzetí Panny Marie se od nás ani ve svém mimořádném vyvýšení nevzdálilo. Nebe, do kterého vystoupila, není nebem astronomů a astronautů (které je stále součástí fyzického a hmotného vesmíru). Nebe, do kterého vstoupila, je neviditelný a nejpravdivější svět, kde Bůh přebývá se svými svatými, a je nám velmi blízký, protože Stvořitel se nikdy nevzdaluje od svých tvorů. Jsme to spíše my, kdo se od ní vzdaluj e, když se svým jednáním vzdalujeme od pravdy a lásky Otce.
Nanebevzetí je nám tedy blízké a nezapomíná na nás. V Božím světle nás všechny vidí, ví o nás všechno: zná naše bolesti i naděje, zná i nebezpečí, která my svým krátkozrakým zrakem ještě nevidíme, naše potřeby, které ještě nevnímáme. A i v této chvíli pro nás Panna Maria pracuje. Vždyť všechno v nebi je činnost, láskyplná a vášnivá činnost. Žádný ze svatých není nečinný, a nejméně ta, která - jak nás učí Druhý vatikánský koncil - "se svou mateřskou laskavostí pečuje o bratry svého Syna, kteří ještě putují a jsou umístěni uprostřed nebezpečí a utrpení, dokud nebudou přivedeni domů" (Lumen gentium 62 a 65).
Proto se můžeme a musíme zabývat záměry, které jsou našemu srdci nejbližší. A každý z nás má Panně Marii co říci a o co ji požádat ve svém srdci. Modleme se především za pokoj lidí a duší v lidstvu, které čím více se vzdaluje od evangelia, tím více se stává nelidským a krutým. Modleme se za to, aby se dostalo trochu moudrosti době, která se zdá být značně mdlá a duševně ztracená do té míry, že vidí růst své často zbytečné dovednosti a schopnost bezohledné manipulace, divokého experimentování, kalkulací bez zdravého rozumu a milosrdenství. Modleme se, aby všichni, kdo se nadále chtějí nazývat křesťany, měli správné oči, aby viděli a obdivovali krásu, neochvějnou svatost a spásnou moc Církve, jejíž "prvotinou" je Maria.
Modleme se, aby všichni lidé bez výjimky - po rozpuštění všech omylů, rozptýlení všech bájí, překonání částečných a nedostatečných pravd - poznali a uctívali Ježíše z Nazareta jako jediného Pána, jediného Mistra, jediného, který může vykoupit naše existence z tisíců absurdit, které je dusí, a z tisíců sobectví, která je, snad pod jménem občanského pokroku, pokřivují a znetvořují.
Kéž nám nyní, na prahu dvouleté oslavy, dopřeje skutečně proměňující setkání se svým požehnaným Synem, který je také jednorozeným věčným Synem Otce, a kéž vryje do našich duší jako pravidlo pro celý náš život dokonalou poslušnost výzvě, která zazněla na hostině v Káně: "Udělejte všechno, co vám řekne" (Jn 2,5).
Nuova Bussola Quotidiana
