Stěžejní problém: kněží gay a tolerance homosexuality
3. 12. 2018
Ve vedení církve se šíří jako samozřejmé přesvědčení, že problém církve spočívá v sexuálním „zneužívání“, a nikoliv v homosexualitě. Mnoho našich duchovních jsou však homosexuálové.
Když uvážíme, že církev měla v průběhu svých dějin mnoho vzestupů i propadů, jsem přesvědčen, – v tom smyslu jsem optimista – že v budoucnosti se vymaní ze současné krize. Ale tato obnova nenastane brzy. Já, jako starý člověk, se jí nedožiji. A to mě rmoutí. Propadli jsme se již až na dno? Jestliže ano, mohu ještě zastihnout alespoň počátek této renezance. To by mě potěšilo, ale obávám se, že ještě nejsme tak daleko. To nejhorší teprve přijde. A co může být horšího než to, co prožíváme? Mnoho věcí. Mezi jiným odmítnutí přiznat otevřeně problém homosexuality mezi kněžími a biskupy. Nemluvím jen o velkém problému kněží - aktivních homosexuálů, ale také o těch, kteří sami jimi nejsou, ale mají k homosexualitě nežádoucí sympatie.
Myslím na šířící se obyčej, který je možno pozorovat mezi církevními předáky: pokládat za problém pouze „zneužívání“, a nikoliv homosexualitu. Sexuální zneužívání nezletilých je jistě vážný a gigantický problém, nevýslovná hrůza. Ale klerikální homosexualita je ve srovnání s tím ještě podstatnější. Kdybychom neměli v církvi kněze homosexuály, neměli bychom mnoho případů zneužívaní mladistvých. Podle toho, jak o tom mluví biskupové, když mají na mysli očištění církve, vadí pouze sex kněží s nezletilými; kdybychom tedy měli pouze kněze, kteří se omezují na pohlavní styk s dospělými, měli bychom problém vyřešen? Skandál by skončil? Ale to je absurdní.
Kněží a biskupové složili slavnostní slib čistoty, podle kterého se mají vystříhat všech pohlavních styků. Někteří z nich to zřejmě pokládají za papírový závazek. Ale čestní muži dodržují své sliby. A každý ví, co má udělat kněz, který se nachází ve stavu, kdy není schopen zachovávat život čistoty: měl by svléknout kleriku. Mnozí z nich však jakoby si řekli: „Nejsem schopen zachovávat čistotu, jak se sluší na kněze, ale pokud jde o mne, líbí se mi být knězem“. To je něco podobného, jako by prohlásil: „Rád pracuji jako chirurg, ale protiví se mi řezat lidské tělo“.
Jestliže katolický kněz objeví, že už nevěří v nicejské Krédo, není pochyb, že má rezignovat na kněžský stav: aby ses mohl veřejnosti představit jako kněz, musíš také říct mezi jiným: „Jsem člověk, který vyznává víru podle nicejského Kréda. Obdobně představit se veřejně jako katolický kněz, znamená současně říct: jsem muž, který žije život dokonalé čistoty. Znamená to, že kněz, který těžce zhřešil jednou nebo dvakrát, má ihned opustit kněžský stav? Člověk, který je v podstatě čistý, může prožít momenty, které neodpovídají stavu čistoty, podobně jako ten, který skončil s alkoholismem, může tu a tam prožít recidivu. Ale kdyby se to stalo běžným, je to jiná historie.
Náš aktuální problém je děsivý v tom, že mnoho kněží, kteří jsou nečistí, jsou homosexuálové. Mezi těmi, které můžeme nazývat řádnými hříchy proti pohlaví, jako jsou manželská antikoncepce, masturbace, smilstvo, cizoložství a sodomská homosexualita, ten poslední je tradičně považován za nejhorší. Proč? Protože je „proti přirozenosti“. A když schvaluješ ten ze všech nejhorší, můžeš odmítat ty ostatní? Kněží, kteří nic nenamítají proti homosexuálnímu jednání, nebudou mít námitek proti antikoncepci, masturbaci, smilstvu nebo cizoložství. A pravděpodobně budou mít oslabené námitky proti potratu. Potrat pochopitelně není hřích specificky sexuální, je to vražda, ale je silně spojen se smilstvem. Stejně jako prezident Wilson doufal, že učiní svět bezpečným skrze demokracii, potrat spolu s dostupnou antikoncepcí, učinil svět bezpečným pro smilstvo. Kdo nemá nic proti smilstvu, pravděpodobně nebude vášnivě bojovat proti potratu.
Skutečnost, že máme klérus a episkopát, který se nestaví s rozhodností proti homosexualitě, nejhoršímu ze všech sexuálních hříchů, může být vysvětlením, proč je klérus v posledních padesáti letech tak chorobně povolný vůči antikoncepci, smilstvu, nemanželskému soužití a také vůči potratu. Ideál čistoty, a přímo ultra-čistoty byl základním prvkem katolicismu v apoštolských dobách. Ale dnes není čistota především v Americe v kurzu. Jako by byla pokládána téměř za určitou neřest. Není tedy divu, že i někteří kněží, kteří nejsou gay, se dívají na bratry gay se sympatií.
Sekularizovaný svět nám namlouvá, že odsuzování homosexuality vyplývá z homofóbie, z iracionální nenávisti vůči gayům a lesbám. Mnozí z nás tomu uvěřili. A vzhledem k tomu, že nenávist je pro křesťana tím nejhorším hříchem, protože je to hřích proti lásce, největší křesťanské ctnosti, zdráháme se odsuzovat homosexualitu. Křesťané a především kněží a biskupové musí takové zdráhání rozhodně překonat. Jsme povinni hlásat náš nesouhlas ze střech. Kdybychom si tak počínali, alespoň bychom izolovali kněze a biskupy, kteří dovolují negativně ovlivňovat politiku církve a narušovat její nauku. Nemylme se. Jestliže budeme tak „tolerantní“, jak si přeje svět, staneme se nepřáteli církve a evangelia.
David Carlin
Autor je profesorem sociologie a filozofie v Community College of Rhode Island a autorem knihy The Decline and Fall of the Catholic Church in America. .
Pramen:"Gay" Priests and Indulgence of Homosexuality
