Lumen de Lumine

Pokud jde o sociální dopad technického pokroku, je zbytečné ztrácet příliš mnoho slov: Nadměrné hromadění technického pokroku znásobilo počet zákazů legislativního a administrativního charakteru. Technické pohodlí, které nyní máme k dispozici, ve skutečnosti omezilo naši svobodu. Kdyby se Rousseau vrátil na zemi, aby viděl naši technickou civilizaci, byl by ještě více než dříve přesvědčen, že měl pravdu: člověk se narodil jako svobodný, ale všude se ocitá jako spoutaný v řetězech! Když zvyšujeme naše technické možnosti, ztrácí se spontánnost našich sociálních reflexů: tam, kde bylo možné chodit zcela přirozeně, potřebuje nyní člověk řadu různých 'berlí', aby se posunul o krok vpřed.

Opravdový technik to všechno ví. Ale člověk z ulice, filozof, teolog, intelektuál a sám technik jako obyčejný člověk, to neberou na vědomí. Mezi těmi, kdo tyto pokroky techniky zavádějí a těmi, kdo je používají, je obrovský odstup. Ti první se neustále potýkají s novými překážkami a ze zkušenosti vědí, že technické prostředky, které nám přinášejí, se nemohou kumulovat donekonečna bez hromadění prostředků, a vše směřuje k situaci, že jejich složitost už nejsme schopni ovládat. Ti, kteří tyto vymoženosti využívají, jednoduše tato opatření ignorují. Jejich pohled není zaměřen na citlivý bod rovnováhy, za kterým se kumuluje riziko zlomu, a sledují pouze svoje výhody a pohodlí, které si mohou dovolit díky technice, a které by samozřejmě chtěli množit do nekonečna.

Ti, kdo tyto vynálezy produkují, se musejí vypořádat s nároky objektů, kterým se musí podrobit pod hrozbou sebezničení, zatímco spotřebiteli této techniky vyhovuje neomezené zvyšování nároků své vlastní subjektivity, až je utopen ve své touze užívat si stále více a více výhod techniky, kterou si představuje jako nevyčerpatelnou, jednoduše proto, že s ní nikdy nemusel jednat přímo, a osobně se nesetkal s existujícími limity. Jeho úsudek a jednání se neřídí zkušenostmi s technologiemi a jejich skutečnými možnostmi, ale novým světem, který kolem sebe staví, a který pochopil jen z vnější strany, protože se na jeho tvorbě nepodílel. Musím zdůraznit velký rozdíl mezi těmi, kdo technické prostředky realizují, a těmi, kteří používají techniku, protože nám to umožňuje vysvětlení mnoha problémů. Rád bych dodal, kdyby to slovo nebylo příliš zneužíváno, že se jedná vlastně o tragédii naší doby. Svět techniky kolem nás se vyvíjí takovým způsobem, že naprostá většina lidí není schopna porozumět tomu, jak to funguje, a to člověka staví až do pozice parazita a barbara, který není schopen chápat všechny možné katastrofální následky. Marná je snaha skrývat je pod pseudofilosofií o nekonečném pokroku, která bují od osmnáctého století, přestrojena za hnací sílu dějin.

Andrea Mondinelli Chiesa e post concilio