Ludvík Maria Grignion jako pěvec Kříže
Apoštol z Vendée je "mariánským světcem" par excellence, ale málokdy se připomíná, že kromě slavného Pojednání o pravé zbožnosti nám zanechal také List přátelům kříže. Ve spiritualitě světce z Montfortu nelze následování Krista skrze Marii oddělit od kříže, který poznamenal celý jeho život.
Jsou dvojsmysly, které jako by se nesmazatelně vryly do paměti každého z nás; jsou dvojsmysly, které Historie - ta s velkým "H" - pevně zafixovala, vtiskla na své stránky a které s postupem času místo toho, aby vybledly, ještě zesílily. Naše myšlenky - ve skutečnosti - nejčastěji žijí právě z asociací: jméno s místem, místo s historickou epizodou nebo vzpomínkou, kniha se svým autorem a bylo by možné vyjmenovat mnoho dalších příkladů. I dějiny církve mají své dvojice. Stačí si vzpomenout na jednoho z nejznámějších: například na Františka z Assisi a Kláru nebo na svatého Augustina spojeného s jeho matkou Monikou, což je spojení tak dobře definované, že i v liturgickém kalendáři se slaví postupně.
Mezi mnoha dvojsmysly, na které jsme si zvykli, je jeden, který představuje jakýsi mezník v dějinách katolicismu: svatý Ludvík Marie de Montfort a Panna Maria. Nic nemůže být pravdivější, vzhledem k tomu, že francouzský světec je považován za jednoho z největších zpěváků Panny Marie. Málo kdy je však jméno svatého Ludvíka Marie de Montfort spojováno s Ježíšovým křížem. A přece, stejně jako Panna Maria pod křížem, byl pohled francouzského světce po celý jeho život vždy obrácen k onomu posvátnému lesu, k mrtvému a zmrtvýchvstalému Kristu: "Ad Jesum per Mariam", psal; a znovu v Pojednání o pravé zbožnosti: "Veškerá naše dokonalost spočívá v tom, že jsme připodobněni, spojeni a zasvěceni Ježíši Kristu". Kříž je tedy horizontem, cílem, kterého je třeba dosáhnout, a cesta, po níž se vydáme, je Panna Maria.
Právě Kříž měl být předmětem spisu nazvaného Dopis přátelům Kříže, který napsal během duchovních rekolekcí (v roce 1714) a adresoval sdružení "Přátelé Kříže", jež založil v Saint-Similien v roce 1708 - vedle části Kancionálu je to jediné jeho dílo, které se misionáři podařilo vytisknout. Pro plné pochopení tohoto textu však musíme začít životopisnou skutečností, kterou je třeba zdůraznit: samotná existence svatého Ludvíka Marie de Montfort byla hluboce poznamenána křížem; od těžkých nemocí, které prodělal v letech 1695, 1708 a 1713 a které ho silně zkoušely na těle, až po fázi "velké derelikce" (jak ji definuje francouzský historik Louis Perouas), kdy se v letech 1703-1704 stal nepochopeným pro své evangelizační projekty, opuštěným sulpiciány a obětí pustošivé temnoty ducha; a od roku 1706 až do konce svého života bude Montfort - navíc - prožívat umrtvení, neúspěchy, výzvy a protivenství. Tyto životopisné události však nejsou jedinými kořeny dopisu. Úvahy francouzského světce o tajemství kříže mají ve skutečnosti kořeny v něčem jiném: v duchovní literatuře jeho doby, konkrétně ve spisu arcibiskupa z Évreux Henriho-Marie Boudona (1624-1702) Les saintes voies de la Croix (1769), který Montfort znal a důkladně studoval už jako seminarista.
Dnešní svátek Povýšení kříže nás vybízí k rozjímání o tomto posvátném dřevě, o tomto stromu života, o oltáři nové smlouvy, na němž Kristus, nový Adam, usnul, aby třetího dne vstal z mrtvých ve slávě světla; a k témuž kříži se Montfort obrací v tomto dopise, který - s nezaměnitelným poetickým, harmonickým a pronikavým stylem - představuje výjimečný dokument v Montfortově životopise, v jeho itinerarium spiritualis.
V Listu převládá pojetí kříže jako důsledek následování Krista: "Necháte-li se vést stejným duchem jako Ježíš Kristus, musíte očekávat jen kříž, protože s učedníkem se musí jednat jako s mistrem a s údem jako s vůdcem." V Listu se také objevuje pojetí kříže jako důsledek následování Krista. A je to jen Ježíš, kdo "svou vítěznou milostí" může dát tajemství kříže "ochutnat". Při četbě Montfortova textu se vynořuje nespočet obrazů; v tomto překrývání iluminací, obrazů, teologických meditací se nám však v úvodu Listu daří poskytnout jakési shrnutí celého textu: předmět psaní; důvod jeho sepsání; lásku ke Kristovu kříži, kterou chce francouzský světec předat přátelům sdružení, které vytvořil. Montfort píše: "Božský kříž mě drží ve skrytu a nutí mě mlčet. Proto s vámi nemohu a ani nechci mluvit, abych vám svěřil pocity svého srdce o dokonalosti a svaté praxi vašeho spojení v obdivuhodném Kříži Ježíše Krista.
A je to jedině Ježíš, kdo nám - "svou vítěznou milostí" - může dát "zakusit" tajemství kříže. Při četbě Montfortova textu se vynořuje nespočet obrazů; v tomto překrývání iluminací, obrazů a teologických úvah se nám však v úvodu dopisu daří poskytnout jakési shrnutí celého textu: téma spisu, důvod jeho sepsání, lásku ke Kristovu kříži, kterou chce francouzský světec předat přátelům sdružení, jež vytvořil. Montfort píše: "Božský kříž mě drží ve skrytu a nutí mě mlčet. Proto s vámi nemohu a ani nechci mluvit, abych vám svěřil pocity svého srdce o dokonalosti a svaté praxi vašeho spojení v obdivuhodném Kříži Ježíše Krista. Dnes, v poslední den mých rekolekcí, však opouštím jakoby okouzlující pobyt svého ducha, abych na tomto papíře nastínil některé drobné rysy Kříže, aby se vryly do vašeho dobrého srdce. Kéž by je pronikla krev mých žil více než inkoust mého pera! Ale co to říkám, když moje krev je krví hříšníka, který se příliš provinil! Kéž je Duch živého Boha životem, silou a obsahem tohoto mého dopisu; kéž je Jeho milující laskavost inkoustem v mém kalamáři! Ať je božský kříž mým perem a vaše srdce papírem, na který píšu!"
Ale co jsou tyto "lehké rysy"? Montfort jich nastiňuje mnoho, ale - možná - více než ostatní je tu jeden, který čtenářovu duši překvapí a rozruší; rys, který by sotva mohl přijít na mysl - na první pohled - při přemýšlení, rozjímání o tajemství kříže; francouzský světec mluví o "hrdinství" před Kalvárií: "Životně důležité poznání tajemství kříže je dáno jen několika málo lidem. Kdo chce vystoupit na Kalvárii a nechat se přibít na kříž s Ježíšem uprostřed vlastního lidu, musí být statečný, hrdina, člověk odhodlaný a povznesený k Bohu. Musí pošlapat svět i peklo, své vlastní tělo i vůli. Místo toho musí být odhodlán všechno opustit, všechno podstoupit a všechno vytrpět pro Ježíše Krista".
A hrdinským činem byl bezpochyby ten, který svatý Ludvík Marie de Montfort vykonal v Pontchâteau v roce 1709, na konci své kazatelské mise ve francouzské obci, která - v té době - měla 4000 obyvatel: postavit přírodní Kalvárii se všemi potřebnými sochami, třemi kříži na konci cesty představující křížovou cestu. Montfort, vizionářský režisér, poetický scénograf, se pustil do realizace tohoto heroického podniku; hledal potřebné peníze a našel je; na stavbu dorazily posily odevšad, dokonce i z Anglie. Práce začaly v srpnu 1709 a v září 1710 bylo vše připraveno ke slavnostnímu otevření. Zvolený den je 14. září: Povýšení svatého Kříže, jinak to ani být nemůže. Situace se však mění: na mysl přicházejí Verdiho slova z Rigoletta: "E tutto il sol giorno cangiare!". Večer 13. září totiž přišel náhlý zákaz žehnat Kalvárii přímo od ministra války. Montfortův sen se uskutečnil až v roce 1748 zásluhou vévody Bourbonského, dvaatřicet let po jeho smrti.
Nuova Bussola Quotidiana
