Den spásy je teď!
Abychom velký dar dnů spásy jen tak nepromarnili, ale opravdu využili k tomu , co od nás Pán a jeho Církev očekává, musíme si hned na začátku zcela jasně a živě uvědomit, k čemu se vlastně 40 dní chystáme: ve vyvrcholení této posvátné doby máme za přítomnosti a svědectví všech andělů a svatých slavnostně prohlásit, že se se vší rozhodností odříkáme zlého ducha, všeho, co působí, a všeho, čím se pyšní, abychom po tomto svém osobním exorcismu byli schopni zcela a bezvýhradně se odevzdat Tomu, který nás svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním vykoupil z jeho otroctví. To je velmi závažná záležitost.
Co nám náš úhlavní Nepřítel působí a čím se pyšní, představují nám ve stručnosti liturgické texty první postní neděle, ale také reálná skutečnost kolem nás. Copak nejsme svědky lidských skutků, jejichž hrůzná zvrhlost se s postupujícím časem stále stupňuje a zcela jasně překračuje meze pouhé lidské zloby a natolik se příčí samotné lidské přirozenosti, že je bez inspirace a přímého vlivu Zlého nevysvětlitelná?
Spirála lidské nezřízenosti, zvrácenosti a sobecké chamtivosti a pýchy šplhá do závratných výšek, údajně ve jménu pokroku a svobody. Paralelně ve jménu „svobody náboženství“ společnost už ani neskrývá, že se svůdci opravdu klaní a oficiálně akceptuje satanský kult a jeho chrámy. Satanova mentalita, která zaplavila svět, povážlivě podemílá Boží oázy.
Bůh vstoupil do tohoto zápasu s otevřeným hledím. Poslal nám svého Syna, aby nám tak zjevil svou tvář. Ďábel nám svou skutečnou tvář neukazuje a ví proč. Je to ve skutečnosti ta nejstrašnější tvář, určená k tomu, aby pohled na její ohavnost byl součástí věčné trýzně těch, kteří si ho zvolili a kteří jsou jeho. Představuje se nám proto jen ve svých falešných darech tak, jak je pyšně předkládal i Ježíšovi. Ďábel ví, že může být tím úspěšnější, čím méně lidé budou brát na vědomí jeho skutečnou osobu s její nenávistí vůči Bohu i vůči člověku. Ale čím úspěšnější bude toto jeho mimikry, tím spíše dochází k situaci, že se jeho království stane více než zjevným ve svých plodech.
Ďáblovo pokušení, na poušti obsahuje totiž také chytrácký návod: náš Nepřítel nám předvádí, jak rouhavě „vyzrát na Boha“ tím, že si zvykneme vykládat si jeho slova po svém: „Vrhni se dolů, „Stojí přece psáno!....“ Je to vlastně rafinovaný způsob, jak vydávat svou vlastní zvůli dokonce za Boží slovo: Kupodivu tato ďáblova taktika vykazuje v této oblasti obdobnou úspěšnost jako nabídka moci a bohatství. Výmluvný doklad, čeho může dosáhnout tato ďáblem podnícená zvůle, představuje žalostně zdecimovaný stav kdysi tak kvetoucí evropské katolické církve, jejíž četní učitelé a pastýři přistoupili na svůdný návrh a „vrhají se dolů“, a to velmi hluboko .
Postní doba je naléhavá výzva a vzácná příležitost ještě lépe si uvědomit, jak zlý je Zlý, a upřímně a podrobně se podívat na to, co všechno se mu daří (s naším svolením) napáchat i v našem srdci, v naší rodině, v našem prostředí a okolí.
Každé naše přitakání je pro Žalobníka vytouženou poklonou, a on si je pečlivě sbírá, aby se s nimi v pravý čas pochlubil.
