Běda světu pro pohoršení!
Míra nenávisti vůči tradiční mši svaté je mírou, do jaké si ďábel podmanil kněze a biskupy římské církve. Je to nenávist k největšímu daru, jaký dal Bůh světu a lidstvu, je to nenávist k jediné pravé bohopoctě, jakou je člověk povinen vzdávat svému Pánu a Stvořiteli a Dárci všech darů a milostí.
S nejvyšším stupněm této nenávisti se setkáváme u Jorge Bergoglia. Projevil ji již svýmpřekotným a barbarským zásahem proti kvetoucímu řádu františkánů Neposkvrněné a svými „specifikými pokoutními obřady“ na Zelený čtvrtek, na Boží Tělo a vůbec svými postoji k Ježíši Kristu a Nejsvětější svátosti oltářní.
První kněz, který byl doslova posedlý nenávistí ke mši svaté, byl Bergogliův zamilovaný „světec“ Martin Luther, kterému jeho kletby podle jeho vlastního doznání diktoval sám ďábel. Proto již samotný úmysl přizpůsobit liturgii mše svaté protestantům je projevem naprosté slepoty a do nebe volajícího rouhání proti Duchu Svatému. Proto také jakákoliv inspirace Ducha Svatého k tvorbě »Novus Ordo« je zcela absurdní a také všichni bláhoví obhájci koncilu i při své nejlepší vůli jsou v tomto směru zcela na scestí.
Církev, která se zbavuje Oběti mše svaté všech dob tak, jak ji zdědila od Pána a od Apoštolů a jak ji během staletí vystavěl a kodifikoval Duch svatý, se zbavuje své samotné podstaty a přestává být Církví Ježíše Krista.
Je to velký triumf Satana, kdy dochází k situaci, že církev odpadává sama od sebe, jako odpadává maso z malomocného těla. Tragickým plodem tohoto zásadního selhání Církve je navíc prohlubující se zvrácenost světa, který manifestačně zavrhuje přirozený i Boží řád, stále častěji oslavuje svou perverzi jako vzpouru proti Bohu a vynucuje si ji dokonce svými absurdními zákony.
Běda světu pro pohoršení!
