Matka Veronika kněžím
20.9. 2019
Drazí kněží,
opět vám píšu, protože toužím hovořit o věrnosti Pánu a o následování Ježíše Krista podle příkladu apoštolů.
Dříve, než si je Ježíš vyvolil, modlil se celou noc. Svědčí o tom evangelium sv. Lukáše kap. 6. Když se rozednilo, svolal k sobě své učedníky a vyvolil si z nich dvanáct, které nazval apoštoly: Šimona zvaného Petra, Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba syna Alfeova, Šimona zvaného Horlivec, Judu, syna Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem.
Ale kdo jsou, těchto prvních dvanáct apoštolů?
Jsou to především muži, které si vybral Ježíš a kteří ho svobodně následovali, živili i pochybnosti, ale také milovali svého Mistra a kromě zrádce nakonec za něho obětovali svůj život.
Co to všechno znamená pro vaši svatou službu? Zkusím pokorně odpovědět slovy sv. Filipa Neri, který s myšlenkou na vlastní vůli říkal: „Dejte ji pryč, a budete svatí!“, neboť ona, vlastní vůle může orientovat mimo svatý Boží prostor, mimo jeho vůli.
Naopak právě pokornou poslušností vůči Pánu, ve víře můžeme dosáhnout věčné slávy. Nuže čemu může vás všechny naučit život každého apoštola? Nepochybně přijali Boží vůli, a tak se stali rybáři lidí do sítí věčné spásy. Následovali Ježíše a přijímali svoje kříže, objali smrt z lásky k našemu Otci, který je v nebesích. Pokaždé, když na to pomyslím, srdce mi zajásá, můj duch je dojat, uvědomím si, že my, Bohu zasvěcení, nemůžeme žít jinak, než zcela odevzdáni lásce.
Nikdy se nestyďme za Ukřižovaného. Nestyďme se mluvit o dokonalosti a svatosti mezi sebou a k bližním. Nemůžeme přijímat bludy relativismu, Boží slovo je pravdou včera, dnes i zítra.
Jestliže se neživíte Kristem, jaké evangelium přinesete druhým? Jestliže nemilujete Nejsvětější Matku Marii, jakou víru přinesete druhým? Hle, proč je třeba žít a setrvat v církvi, přijímat její věčnou nauku a žít podle ní a nikoliv podle sebe.
V květnu 2005 řekl Benedikt XVI. kněžím: »To je pravá povaha našeho kněžství. Ve skutečnosti nic z toho, co je rozhodující pro naši službu, nemůže být plodem naších osobních kapacit. To platí jako pro posluhu svátostmi, tak pro službu Slova. Nejsme posláni, abychom hlásali sebe a své osobní názory, ale Kristovo tajemství, v Něm je míra pravého humanismu. Nejsme pověřeni, abychom říkali mnoho slov, ale abychom se stali nositeli jen jednoho „Slova“, které je Slovem Boha, které se vtělilo pro naši spásu. I pro nás tedy platí Ježíšova slova: »Moje nauka není moje, nýbrž toho, který mě poslal (Jan 7,16).
Pravý humanismus je jen v Kristu - cestě, pravdě a životu; v Kristu, který je milosrdenství i spravedlnost, v Kristu, který napomíná a říká „Běda vám“ tomu, kdo pohoršuje maličké, v Kristu, který vyhlašuje blahoslavenství, když nás napadají, pronásledují a lživě o nás mluví všechno zlé kvůli němu. Spása je v Kristu, který varuje před smilstvem, před pýchou, před modloslužbou; v Kristu, který vyzývá, abychom vcházeli úzkou branou, vyzývá k odvaze být znamením, kterému je odpíráno, solí země, světlem světa. Spása, jejíž jste nedokonalými nástroji v Kristu, který zve ke svatosti, k věčnému životu, nikoliv ke Kristu bonistických deformací a pokryteckých nabídek od ducha tohoto světa, jehož knížetem je ďábel.
Ježíšovi kněží, píšu vám s radostí, abych se s vámi podělila o kousíček mého dětství, kdy díky křesťanské výchově, kterou mi poskytli moji rodiče, dívala jsem se na apoštoly s obdivem, s jistotou, že jsou stále vedle nás, jako vůdci schopní probudit touhu po následování, odvahu k hlásání evangelia. Vzývejme je, žádejme je o jejich slavnou přímluvu. Žádám každého z vás, abyste postavili své jméno vedle jmen všech apoštolů. Učiňte to nyní, neváhejte, nemějte strach být apoštoly až na dno. Postavte svá jména vedle jmen prvních dvanácti. Důstojní otcové, není to obdivuhodné vidět jména Petra, Ondřeje, Jakuba, Jana a všech dalších apoštolů vedle vašich jmen?
Ježíš vás povolal, vyvolil si vás, jste pozváni Otcem a Duchem Svatým, abyste byli kněžími a hlasateli Slova, které přináší věčnou budoucnost, trvalý plod, pokud je přijat s láskou v jednotě s Bohem. Ale bez spojenectví s Bohem skrze Krista je jeho Slovo ve vás neúčinné, ztrácí se. Naopak, jestliže v člověku žije svatý řád a poslušnost k vůli Boží, stává se druhým Kristem. Může být větší dar než tento?
Nepoložili jste si nikdy otázku, podle jakého kritéria si Pán zvolil právě těchto dvanáct za své následovníky? Nevybral si ty nejvzdělanější, ani nejsvětější, ale vybral si právě tyto! A ve volbě oněch mužů ubohých, slabých, přímo nevěřících, kteří zapřeli dříve než kohout zazpíval, a neschopných bdít hodinu, zatím co Pán čekal na své zatčení. On, vtělená Láska, pokorný Beránek, vybral si svou církev, svou nevěstu katolickou, apoštolskou a svatou, aby ji zbudoval na své vlastní svatosti, aby byla jedním tělem s Pánem.
Zatímco rozjímám o povolání prvních dvanácti, přišla mi nečekaně zpráva od mého přítele kněze, že právě rozjímá nad verši Lukáš 6, 12-19 a píše: » Povolal dvanáct, aby se stali apoštoly. Apoštola si Kristus vybírá nikoliv, že je lépe připraven než ostatní, že má titul a je hodnější než ostatní. Je povolán podle Božího plánu, jemu neznámého. Apoštol se může pouze svěřit Ježíši Kristu a obětovat mu svou apoštolskou cestu i se svými slabostmi, zradami i obtížemi. Na počátku apoštolské cesty je povolání, volba Kristova, o které nic nevíme, a to platí i pro naše povolání v určitém okamžiku. Proto si připomínáme den, kdy nás Pán povolal a jeho povolání dalo smysl naší existenci. Připomínejme si, že je to povolání k bezpodmínečné lásce, že jsme povolání bezpodmínečně a bezpodmínečně také máme milovat.“
Co k tomu dodat? Jen prosbu k Nejsvětější Panně Marii, aby chránila a střežila vaše kněžství, pomáhala vám povstat, když upadnete jako děti při prvních krůčcích.
Děkuji příteli knězi s pokorou za připomínku, že kněžské povolání naplňuje život toho, kdo je přijímá, aby vychovával k lásce Kristově, lásce, která miluje hříšníka až do posledního okamžiku s nadějí na jeho spásu!
Lásku k hříšníkům, nikdy k hříchu! Nikdy.
Matka Veronika
Duc i altum : Pravý humanismus je jen v Kristu
