Hedonismus a individualismus vedou ke gigantickým katastrofám
Již před několika lety žádal šéfredaktor listu Il Folio Giuliano Ferrar, 
podle vlastního hodnocení zbožný ateista, vydání nového Sylabu, neboli seznamu současných omylů, které působí a vyvolávají problémy a starosti. Návrhu se ujal katolický publicista Francesco Agnoli a poukázal na Sylabus papeže Pia IX., který vyšel v roce 1998 s předmluvou Gianni Valoniho, velkého odborníka na tajné společnosti. V příloze byl otištěn dopis Juana Donosa Cortése, (pravděpodobně nejpronikavějšího myslitele 19. století), který poslal 1852 kardinálu Rafaelu Fornarimu, prefektu kongregace pro katolické vzdělávání na římské Kurii.
V tomto vydání Sylabu jsou základní koncepty, které umožňují správné chápání tohoto papežského dokumentu, který je bohužel často nepochopen a pomlouván.
Upozorňuje se zde na to, že není blud jako blud. Když papež Pius IX. prezentoval sbírku odsouzených bludů, neměla tato odsouzení stejnou závaznost. Některé z bludů byly odsouzeny dogmatickou autoritou jako neomylnou, jiné byly odsouzeny lidskou autoritou s možností omylu. Jak Vannoni zdůrazňuje, toto rozlišování není nevýznamné, přičemž katolický svět bývá často v centrálních otázkách rozdělen mezi ty, kteří v podstatě nevěří v Bohem dané poslání církve, a ty, kteří všechna prohlášení jednotlivých papežů absolutizují, a tak jedni i druzí prokazují církvi špatnou službu.
Souvislost mezi odsouzením moderních bludů a dogmatem o Neposkvrněném Početí Panny Marie
Vannoni vzpomíná na těžkosti v počáteční fázi vzniku dokumentu počínaje listem, kterým kardinál Fornari z pověření papeže Pia IX. vyzval různé katolické osobnosti, aby na zpracovávání dokumentu spolupracovaly. Mezi oslovenými se nacházeli dva velmi významní laici s vynikající inteligencí, Francouz Louis Veuillot a již jmenovaný Cortés.
Pius IX. zveřejnil Sylabus 8. prosince 1864, přesně deset let po vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí. Papež tím zdůraznil přímou a vědomou souvislost mezi odsouzením současných bludů (v náboženských, politických či antropologických otázkách) a mezi dogmatem o Neposkvrněném Početí Panny Marie. Zdá se nezbytné prošetřit, proč papež tuto nezbytnost zdůrazňuje. Je to potřebnější než různá správná a prorocká odsouzení komunismu, nacionalismu a zbožštění státu. Všechny tyto ideologie, jakmile je člověk absolutizoval, zjevily strašnou tvář a učinily tak všechny ve 20. století.
Velký podvod moderních kultur: věřit v dobrou a neporušenou přirozenost člověka
Otázku, proč papež kladl důraz na tuto souvislost, lze snadno zodpovědět. Pius IX. velmi dobře pochopil, že velký podvod moderní kultury spočíval a spočívá ve víře v člověka od přirozenosti dobrého, tzn. člověka bez dědičného hříchu. Je to víra v člověka, který nepotřebuje Boží milost, jakou zprostředkují svátosti, nepotřebuje ji ani pro svůj osobní, ani rodinný a společenský život. Odsouzení nejdůležitějších omylů, které mělo připomenout člověku, že se může a musí rozhodovat o tom, co je správné a co špatné, tedy rozlišovat mezi dobrem a zlem, bylo dokonalým doplněním onoho dogmatu o základní pravdě víry, že všichni lidé s výjimkou Panny Marie se rodí s dědičným hříchem, a proto potřebují očištění, odpuštění a milost.
Drzost bohatých a netrpělivost chudých
Tato souvislost byla známa také Donosu Cortésovi, který v uvedeném dopise zdůraznil, že na vzniku všech bludů se podílejí dva z nich: popření, že Bůh pečuje o člověka a o své stvoření, a tvrzení, že člověk je bez poskvrny, a proto nepotřebuje Boha, nýbrž sám od sebe si může dovolit všechno, zde a hned. Z těchto základních bludů, říká Španěl, vzniká současná »epocha utilitaristických systémů a velkých komerčních expanzí, industriální horečky, drzosti bohatých a netrpělivosti chudých«.
Zde mají výchozí bod hedonismus, racionalismus a individualismus, které vedou ke gigantickým katastrofám, jak píše Cortés. Skutečně prorocky pak dodává, že ke škodě lidské svobody dochází tak ke gigantickému rozšíření státní moci, revolucím a tyraniím, jak to skutečně nastoupilo ve dvacátém století, kdy křesťanství bylo vyřazeno z nejpřednějších kultur. Cortés uvádí důvod a současně protilék: katolické náboženství je jediné náboženství na tomto světě, které člověka učilo, že žádný člověk nemá moc nad jiným člověkem, protože všechna autorita pochází od Boha, a je tedy nutno zachovávat a respektovat Bohem stanovené dané hranice.
Moderní kultura však pro kritické hlasy připravuje jakobínské gilotiny, koncentrační tábory a gulagy.
Reakce na Syllabus byla neobyčejně tvrdá nejen mimo církev, ale také uvnitř. Neméně tvrdá je i dnes, kdykoliv někdo vzpomene, že život nenarozeného dítěte je nedotknutelný i pro otce a matku, nebo že rodina se zakládá na spojení muže a ženy.
Jsou lidé, kteří se domnívají, že se v ničem nezmýlí, kteří mají vždy pravdu, kteří se pokládají za neposkvrněné. Když někomu řeknete, že existuje dobro a zlo, že i on se tak jako všichni může dopustit omylu, bude se vztekat a zuřit. Stejně je tomu s moderní kulturou, která je postavena na ideologii pokroku a zbožštění člověka. Proto nestrpí žádný kritický hlas a připravuje pro vás jakobínské gilotiny, koncentrační tábory nebo gulagy, anebo, v klidnější době, hluboké pohrdání ve jménu politické korektnosti, jak říká Francesco Agnoli.
»A přece je celá křesťanská víra nerozlučně spjata s dědičnou vinou, vyžaduje vykoupení, které začalo vyvolením Marie a jejím »Ano« na otázku anděla, která vyžaduje od každého jednotlivého člověka jeho Ano vůči Bohu, který z lásky k nám vstoupil na svět a do jeho dějin«, dodává Agnoli.
Giuseppe Nardi, Katholisches
