Zasvětit Rusko Neposkvrněnémun Srdci
Skutečný mír je v Boží listině práv, ne v listině práv člověka - Aldo Maria Valli
Aldo Maria Valli
10-14 minut
05Mar
Elena Martinz
Nejdražší Aldo Maria
nedovedete si představit radost, když vidíte, že ukrajinská biskupská konference žádá Svatého otce, aby zasvětil Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie!
V těchto dnech se právě na tento úmysl modlí velká modlitební skupina, která se zrodila v Rakousku a která zahrnuje Evropu i mimo ni (v Itálii je zde). Iniciátor projektu Rakousko se modlí, otec Louis-Pierre Laroche, nás vyzývá, abychom se "modlili, aby papež uskutečnil zasvěcení Ruska, o které Panna Maria žádala ve Fatimě".
Ve 30. letech 20. století otec Kolbe prorokoval, aniž by věděl cokoli o fatimském tajemství (které bylo odhaleno až později): "Jednoho dne bude Neposkvrněná Panna vládnout nad Kremlem a z Kremlu nad celým světem".
A to bude možné, pokud církev konečně přijme výzvu Matky, aby dělala to, co říká její Ježíš!
"Dělejte, co vám řekne". Vraťme se jako služebníci, jako v Káně, naplňme nádoby vodou a obětujme svou skromnost, abychom na svém těle doplnili to, co chybí v Kristově utrpení. A buďme si jisti, že budeme mít Mír, ten skutečný, velmi odlišný od toho Augustova.
Nebude pokoj s hříchem, nebude pokoj s modlářstvím, nebude pokoj s nestoudnou nemravností, dokud budeme zrazovat Pánovu vůli a pošlapávat každé jeho přikázání, nebude pokoj. Nebude míru, dokud státní zákony nebudou spočívat na Boží skále. Národy a vládci se musí sklonit před vůlí Pána. On je ten, kdo přikazuje, On jediný je dobrý.
Místo toho jsme kvůli řečem o lidských právech ztratili víru. Proč? Protože jsme roztrhali listinu Božích práv.
"Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdo by si totiž chtěl zachránit život, ztratí ho, ale kdo ztratí svůj život pro mě a pro evangelium, zachrání ho."
Ježíš nás nenutí, abychom ho následovali, ale říká nám, že pokud chceme, můžeme tak učinit pod jednou podmínkou: zapřít sami sebe. Člověk, který se rozhodne následovat Krista, si tedy nenárokuje žádná práva jako otrok, protože ví, že jeho život patří zcela Jinému. A tento Jiný je dobrý, milosrdný, věrný Otec, pomalý k hněvu, velký v lásce!
Obyvatelé země naopak poslechli ďáblovy návrhy: stanete se jako Bůh, a tím převrátíte božský řád. Povýšili člověka na pána a namlouvají mu, že se k Bohu může chovat jako k otroku, s nímž je třeba špatně zacházet, obviňovat ho, když se mu nedaří, bít ho podle každého rozmaru a bičovat ho jako mezka, aby se podřídil jeho vůli. Člověk však není jako Bůh, není Láskou sám o sobě. Člověk, který se nezapře, aby se vrátil k pokorné poslušnosti svému Pánu, se stane despotou, i kdyby to bylo jen v rodině nebo na pracovišti.
Proto konejme pokání a půst, abychom se zřekli sami sebe, popřeli svá práva a uznali práva Boží. Pokud se postíme, abychom se domohli svých práv, pak to nemá žádný smysl, právě naopak! Postíme se, pláčeme, trháme svá srdce, abychom se vrátili k Bohu!
Není to Bůh, kdo chce válku, není to Bůh, kdo nás opouští. Bůh je tam, před našimi dveřmi, čeká na nás a je připraven nás znovu obejmout. Jsme to my, kdo se v touze prosadit svá domnělá práva rozhodl od Něho odvrátit. Opustili jsme Ho, protože jsme důvěřovali člověku... a budeme prokleti, protože jsme se vyhnuli Jeho požehnanému objetí.
Modlit se jenom za lidský mír je pošetilé. Jako zemědělec, který seká plevel, aniž by vytrhal kořeny. O několik dní později bude mít na svém poli více plevele než předtím, což mu zničí úrodu.
Uvedu jen jeden aktuální příklad: konflikt na Ukrajině. Ukrajina, která si získala pověst první země pro "nízkonákladový pronájem dělohy". Ukrajinská legislativa týkající se této praxe přitahuje jako magnet: současný zákon (odst. 2, čl. 123 zákona o rodině) je jedním z nejliberálnějších na světě vůči využívání reprodukčních technologií, od oplodnění in vitro až po náhradní mateřství. V Kyjevě a dalších ukrajinských městech se to hemží soukromými klinikami nabízejícími "klasické", "VIP" nebo "prémiové" balíčky, které párům zaručují neomezený počet pokusů a jistotu, že se domů vrátí s dítětem. Někdy existuje také možnost volby pohlaví nenarozeného dítěte. Průměrná cena "balíčku" se pohybuje mezi třiceti a padesáti tisíci dolary, což je pětina ceny ve Spojených státech a dalších zemích, kde je tato praxe povolena. Žádná práva pro embrya, žádná práva pro plody, žádná práva pro ty, kteří se dožijí porodu, žádná práva pro matku (nebo ženu-dělohu, jak se jí říká). Ďábelský koloběh obchodu, který využívá pacifistický Západ a jehož plody zavánějí smrtí: miliony nevyužitých embryí, které se vyhazují, děti zabíjené v děloze nebo vytržené z náruče matky po porodu a opuštěné matky, které se stravují v bolestech. I oni jsou obětí války, té nejhorší války, kořene všech válek!
Matka Tereza ve svém projevu při přebírání Nobelovy ceny míru silně a odvážně prohlásila, že dokud budou povoleny potraty (tj. zabíjení lidské bytosti od početí, včetně embrya, až do narození, a já bych dodala i po něm, protože se obávám, že tímto tempem přijdeme i o spravedlivou hrůzu infanticidy), nebude mír.
Jestliže my křesťané (následovníci ukřižovaného Krista!) nyní se zavřenýma očima a ústy tolerujeme, že matka může zabít dítě ve svém lůně a že dítě může být odtrženo od matky, pak nebudeme tvůrci míru, ale tvůrci války. Budeme-li jako hluší a němí tolerovat nebo, což je ještě horší, podněcovat projevy diskriminační nenávisti vůči jakémukoli člověku (včetně ruského občana, neočkovaného, bělocha, milovníka starého obřadu, zastánce života, katolíka věrného učení Krista a apoštolů), bude naše pacifistické volání zatíženo pokrytectvím. Naše posty budou zaměřeny na modly, které nespasí. Budeme pyšnější a arogantnější než Římané, kteří se vysmívali, bili a přibili na kříž Krista, za kterého se vydáváme. Nevěděli, že je Bůh. My křesťané to vyznáváme pokaždé, když jdeme na mši.....
"Slyšeli jste, že starým lidem bylo řečeno: 'Nezabíjejte; kdo zabije, bude souzen. Já vám však říkám, že každý, kdo se hněvá na svého bratra, bude odsouzen. A kdo řekne svému bratru: 'Blázen', bude vydán radě, a kdo mu řekne: 'Šílenec', bude vydán pekelnému ohni.
Ježíš je lapidární a nemůže být špatně pochopen. Kolik z nás však riskuje pekelný oheň?
Poklekněme tedy a připojme se k celé církvi, která na začátku postní doby vzývá: "Bože, náš Otče, dej, ať křesťanský lid tímto postem zahájí cestu pravého obrácení, aby se zbraněmi pokání vítězně čelil boji proti duchu zla."
Vraťme se ke Kristu celým svým srdcem, bez kompromisů! Nepokračujme v tom, abychom Ho zrazovali za třicet drobných (za kafe v baru, za povýšení v práci, za lajky na sociálních sítích...), abychom Mu nasazovali na hlavu trnovou korunu, trhali Jeho tělo, vysmívali se Jeho kralování, přibíjeli Ho na kříž a opouštěli Ho. Nemůžeme naříkat nad lidskou zlobou, zatímco naše vlastní ruce jsou potřísněny Kristovou krví v milionech nevinných, kteří před Bohem volají po pomstě.
Vraťme se pod kříž a naslouchejme Ježíši, který při volání nevinných obětí k Otci volá ještě hlasitěji: "Otče, odpusť jim!". Naslouchejme tomuto volání! Každé slavení svaté oběti nám otevírá tuto příležitost, přivádí nás zpět na Kalvárii, do blízkosti dobrého lotra a setníka, vedle Nejsvětější Matky, vystavené "proudu" Božího milosrdenství.
Ať se církev vrátí ke službě Kristovu vykupitelskému dílu a přestane se stavět proti svatosti a zasvěcení. Ať se církev přestane chovat jako nečinná a rozmarná manželka, která se stále dožaduje nových darů, jako chudý rybář v pohádce o zlaté rybce. Místo toho se vraťte k tomu, abyste byly Kristovou nevěstou, jemu odevzdanou a poslušnou; vraťte se k tomu, abyste na něj s obavami čekaly, abyste se pro něj staly nádhernými, pro něj cudnými, pro něj plodnými, s ním a v něm!
Ať se církev přestane stavět na jednu stranu jako loď zmítaná bouří. Ať je to jen na straně ukřižovaného Krista! Jak by bylo krásné, kdyby se rozmnožily mše, v nichž by bylo přítomno všechno! Kdyby tedy kněží při mších obětovali Bohu krev všech obětí potratů (abychom zmínili jen ty nejmenší z malých), žádná jaderná bomba by nebyla! Jeden kněz mi kdysi řekl, že embryo dostává duši od Boha hned při početí (což potvrzují i spisy Hildegardy von Bingem, světice a doktorky církve), takže věřil, že děti se mohou rozhodnout obětovat se v okamžiku potratu na odčinění hříchů světa a za spásu duší. Proto na ně vzpomínal při každé mši svaté, jako se vzpomíná na mučedníky. Kéž by se církev vrátila k tomu, aby utrpení dávala tento vznešený smysl, místo aby se točila kolem dokola a ukazovala nám na (pomíjivé) štěstí, které ani Maria nemohla slíbit pastýřským dětem ve Fatimě...
Kdo věří v Krista, je zasvěcen v pravdě. Bez pravdy není míru.
Míroví pracovníci jsou především pracovníci pravdy. Mír založený na lži bude falešným mírem. My křesťané se s takovým mírem nesmíme spokojit a nesmíme ho podporovat! Je to ďábelský klid, podobně jako klid těch, kdo se dovolávají smrti dítěte, aby zachovali klid matky.
Pokud církev bez dalšího nepřijme Mariinu výzvu z Fatimy k pokání, obrácení a zasvěcení Ruska jejímu neposkvrněnému srdci, nebudeme mít pokoj. Duhové vlajky ve výlohách, výhrůžky v médiích, výzvy (rovněž výhrůžné!) hlav států a pacifistické transparenty v ulicích nebudou nic platné. Naopak se domnívám, že budou mít bumerangový efekt.
To je jediné, v co musíme z celého srdce doufat a modlit se také o přímluvu nejčistšího srdce svatého Josefa: aby Církev přestala odmítat varování a výzvy jeho Matky.
S úctou a nadějí, že se uvidíme a uslyšíme 7. března,
