Kardinál Burke k Svatému týdnu
Poselství pro nejsvětější týden v roce
Když jsem začínal svou službu jako biskup v jedné diecézi, zdálo se mi, že každý rok, když se blížily Vánoce a Velikonoce, stalo se něco hluboce smutného, nebo nastala obtížná krize pro samotnou diecézi. Jakmile jsem začal s radostí připravovat oslavu velkých tajemství naší spásy, přihodilo se něco, co – z lidského hlediska – vyvolalo nad nimi temný mrak a smazalo radost, kterou inspirovaly. Jednou jsem se zmínil jednomu spolubratru biskupovi o této mé tísnivé zkušenosti. Odpověděl mi prostě: „Je to Satan, který tě chce připravit o radost“.
To skutečně odpovídá Satanovi, kterého náš Pán popisuje jako vraha od počátku, lháře a otce veškeré lži (Jan 8,44), který chce skrýt před naším zrakem velká tajemství Vtělení a Vykoupení, chtěl by nás odvrátit od liturgických obřadů, skrze které nejen slavíme tato tajemství, ale přijímáme také nezměřitelné a ustavičné milosti. Satan nás chce přesvědčit o skutečnosti, že ztráty a smrt spolu se smutkem a strachem, které je normálně provázejí, ukazují, že Kristus nás podvádí, končí se svým vykupitelským vtělením, a snaží se nás tak přesvědčit, že naše víra a naše radost jsou iluze.
Ale Satan je podvodník, lhář. Kristus, Boží Syn se opravdu stal člověkem, snášel nejtěžší utrpení a smrt, aby vykoupil naši lidskou přirozenost, obnovil náš pravý život, božský život, který přemáhá i nejhorší utrpení a dokonce smrt a vede nás jistým a bezpečným způsobem k našemu autentickému určení: k věčnému životu spolu s ním.
Svatý Pavel, který čelil tolika deprimujícím zkouškám během své apoštolské služby, která vyvrcholila mučednickou smrtí v Římě, napsal Kolosanům: Teď pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap, a má z toho prospěch jeho tělo tj. Církev (Kol 1, 2). Pro něho, tak jak by tomu mělo být i pro nás, trpět pro Krista a církev z lásky k Bohu a našemu bližnímu, je nevyčerpatelným zdrojem radosti. Je to nejvyšší vyjádření našeho spojení s Kristem, vtěleným Božím Synem, s nímž tak sdílíme tajemství lásky Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Život Kristův a milost jeho Ducha vylitá z Kristova Srdce, aby mohl přebývat v našich srdcích, nás inspiruje, abychom byli schopni přijímat trápení a smrt z lásky k němu a proměňovat je v zisk věčného života.
Naše radost tedy není povrchní zalíbení nebo cit, nýbrž plod lásky, která je „silná jako smrt“, takže ji ani velké vody nehasí, ani řeky neodplaví (Pís 8,6-7).
Naše radost nás neosvobozuje od ostrých trnů utrpení a smrti, ale vyrovnává se s nimi s důvěrou a odvahou jako součástí láskyplného boje, k němuž jsme povoláni, abychom ho vedli po celý život; v zásadě skrze Boží milost jsme skutečnými Kristovými vojíny (srov. 2Tim 2, 3), kteří mají bezpečnou jistotu vítězství a věčného života. Tak to napsal na konci své pozemské pouti svému duchovnímu synu a pastýři stáda sv. Timoteovi:
Já totiž mám už prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně, stejně tak i všem, kdo čekají s láskou na jeho příchod.
Milujme našeho Pána, milujme vykupitelské vtělení, skrze které žije uprostřed nás v církvi. Jaké je naše štěstí, že s ním po boku bojujeme dobrý boj, abychom zůstali pevní ve zkouškách, které na nás doléhají. Zachovejme víru, i když otec lži nás svádí, abychom o Kristu pochybovali nebo ho dokonce zapírali.
Je možné, že Satan nikdy neměl účinnější nástroj než tento koronavir, aby nás připravil o naši radost oslavovat nejsvětější dny roku, ve kterých pro nás Kristus získal život věčný. Jak by se mu líbilo zbavit nás radosti z jediného týdnu v roce, který je znám jako Svatý týden! Aktuální mezinárodní zdravotní krize způsobená koronavirem pokračuje, plodí hluboký zármutek a strach v lidském srdci. Satan jistě bude využívat utrpení, které napadlo tolik domovů, měst a národů, aby nás svádělo k pochybnostem o naší víře, naději a lásce, které jsou velkými dary našeho každodenního života. Účinky vražedných záměrů Satana a jeho lží se ještě zvětšují, jsme-li daleko od našeho Pána, když pokládáme jeho dny mezi námi za skončené a oddáváme se radostem světa, pohodlí a úspěchu.
Jsme dokonce svědky, že přímo uvnitř církve upadá víra, že Kristus je náš Pán. Kolik osob dnes trpí z důvodu hlubokého neužitečného strachu, protože zapomínají nebo přímo odmítají království Srdce Ježíšova v našich srdcích a našich domech! Vzpomeňme si na Ježíšova slova k Jairovi, když hledal pomoc pro svoji umírající dceru: „Neboj se a zachovej víru! (Mk 5,36). Kolik osob dnes nemá naději, protože zapomínají, že jen Bůh může požehnat našemu úsilí, i když musíme dělat, co je v našich silách, abychom zvítězili nad velkým zlem. Je smutné číst dokonce církevní dokumenty, které píšou, jak přemáhat obtíže, ale ani slovem se nezmíní o vládě Ježíše Krista, o pravdě, že ve všem jsme závislí na Bohu se vším, co jsme a co máme, a jen naše modlitby a adorace jsou naše první a nejdůležitější prostředky v boji proti zlu. Kristus je s námi, aby spolu s námi svou láskou zvítězil nad naším utrpením.
I když se nemůžeme osobně účastnit v našich chrámech na posvátných obřadech, jsou zde některé prostředky, především naše modlitba a rozjímání, modlitba svatého růžence, křížová cesta, Korunka k Božímu Milosrdenství. Prostřednictvím sdělovacích prostředků se můžeme duchovně účastnit obřadů v některých chrámech, zvláště klášterních, kde je konají řeholní komunity. Není to jistě rovnocenné s osobní účastí, ale je to jeden z dostupných prostředků a Pán nás odmění svou milostí a odpoví na pokorné úkony naší modlitby v hluboké víře v Ježíše Krista, v naši jedinou spásu. Pán touží být nám nablízku, čeká na naše pozvání do našich srdcí a domovů. Zvláště na Zelený čtvrtek mu děkujme za svátost Eucharistie a dar kněžství. Na Velký pátek děkujme za svátost pokání a pomazání nemocných. Na Bílou sobotu s ním bděme a děkujme za svátost křtu a biřmování. Naše rodina nechť se stane „domácí církví“. Obětujme mu naše modlitby a naše utrpení.
Ujišťuji vás, že budu s vámi spojen ve svých modlitbách během Svatého týdne. Provázejme se navzájem spojeni hlubokou vírou, nadějí a láskou a slavme tyto dny, kdy Pán pro nás tolik trpěl, zemřel a slavně vstal z mrtvých, aby nás vysvobodil od hříchu a ode všeho zlého, a hlavně pro nás získal život věčný. Naše letošní oslava Svatého týdne nechť je naším mohutným bojem proti koronaviru. V Kristu je naše vítězství a naše spása. „Neboj se, jen vytrvej ve víře! (Mk (5,36).
Raymond Leo Kardinál Burke
Pramen: Chiesa e post concilio (mírně kráceno)
