Uvažuj, věrná duše...
1. 4. 2021
Na Zelený čtvrtek Svatá církev znovu prožívá, můžeme říci, ten velký přebytek Lásky, kterým bylo ustanovení Eucharistie a Božského kněžství v nesmazatelném rámci Poslední večeře. Během poslední večeře vidíme apoštola Jana, jak opírá hlavu o Srdce Ježíše, a zároveň Ježíš odhaluje svým následovníkům, že „někdo ho v noci zradí“; nenávist zrádce následuje po mytí nohou pokorným Ježíšem, který také umyje nohy zrádcovy.
Církev připravuje svaté hroby. Říkáme tomu Boží Hrob, ale víme, že tomu tak není; samotné Srdce Krista, který je Králem a Životem, je v něm uzavřeno. A Ježíš jde do Getseman, pláče a potí se krví, je zrazen, zatčen a veden k soudu jako obyčejný zločinec.
Jaký je to den lásky, už jste o tom někdy přemýšleli? Nechť všechna vlákna našeho bytí jako struny nástroje nyní vysílají vlny harmonií a naše srdce, jako svíce hořící čistým plamenem září z lásky a vděčnosti k Tomu, který se pro nás v Eucharistii stal potravou spásy.
Vystupte, věrné duše, do horní místnosti, sledujte Ježíšovy pohledy, přistupte také k jeho hrudi, zastavte se a vnímejte tlukot toho milého Božského Srdce.
Uvažujte o Něm, když si vezme chléb, a řekne: „Toto je moje Tělo, je to můj slib pro vás, slib všech mých slibů, slib věčnosti. Hle, toto je má Krev, s níž uzavřu svůj sňatek s Nevěstou, se svatou církví, která bude mít moje svátosti jako věno“, a když se to všechno stane, pak tam, tam na Golgotě, na tom kříži to není konec, ale začátek všeho. Useberte se, když přistupujete k Eucharistii, nechte své srdce se rozšířit a sám Ježíš vám bude šeptat, jakou něžnost k vám pociťoval, když ustanovil Božskou svátost, připomene vám slzy, které prolil, a Krev, kterou byla jeho cenou.
Obětujte se za mnoho špatně přijímaných přijímání, plačte za mnoho svatokrádeží, které se naplňují Eucharistií, staňte se dušemi dostiučinění, setrvejte na kolenou ještě déle, abyste nahradili ty, kteří již neklekají před Boží svátostí, blahořečte Mu a děkujte za Eucharistii také za ty, kteří s vámi již neděkují, neboť už nemají čas. V tento den vstupte do Svatostánku, hledejte božské nohy, hledejte vykupující rány, abyste je políbili a líbali znovu a znovu.
Klepejte na Jeho Nejsvětější Srdce, žijte, dýchejte s Ním, v touze po lásce a nikdy nezoufejte! Adoruj s vědomím, že jsi obklopen Svatými a Anděly, a toužíš proniknout do pokladů věčné Lásky, požádej o světlo a oheň, abys zbožňoval Hostitele nekonečné lásky, která nás v tomto Večeřadle objala, obětuj se jako On oběťmi za kněžská povolání, za nehodné služebníky, obětuj se jako Panna Maria u nohou jediného Velekněze.
Tyto myšlenky a pocity byly v Ježíšově duši a my je musíme přimět, aby přecházely z jeho duše do našich, abychom smýšleli jako On, milovali jako On, abychom měli podobná srdce. V tento svatý večer vstup do Getseman s Ježíšem, sdílej jeho boje, problémy, starosti, soužení, zbožňuj tyto svaté hodiny, pozdrav unavenou duši Ježíše ve stínu melancholické noci a spolu s ní buď smutný až k smrti. Věrné duše nyní dělají to, co andělé: utěšují Božské Slovo, Božského Hrdinu, vyznávají ho jako Vítěze nad hříchem a hrůzou smrti!
Ó milující a oddané duše, vězte, jak velice záříte v Ježíšově pohledu, sbírejte nyní kapky Božské krve, otevřete náruč Svátostné Oběti, která se vám vydává: Jeho oči vás hledají, vy zraněné duše, a proto spěchejte a těšte zarmouceného Boha!
(Převzato z: Oddanost a meditace ve Svatém týdnu, Mons. Pio Alberto Del Corona OP, Sardický arcibiskup Dominikánských sester, Florencie 10. 2. 1913 - Zdroj)
