Ten, který vpravdě vstal z mrtvých
Každý rok oslavujeme Kristovo zmrtvýchvstání. Vstal Kristus skutečně z mrtvých? Nebo je to nejslavnější dějinný klam?
Mnoho křesťanů věří ve zmrtvýchvstání, ale nedokážou zdůvodnit svou víru a agnostici a ateisté nám stejně iracionálně nevěří.
Dokážou pouze říct: je to nemožné. Ale je tomu opravdu tak? Opravdový skeptik by měl jít až na samé dno a pochybovat o svém vlastním skepticismu.
Nejvýznamnější ateistický filozof XX. století Antony Flew, který v posledních letech svého života studoval Einsteinovu fyziku a biologii (DNA), zřekl se celého svého dosavadního díla, dospěl k rozumové jistotě o Boží existenci a dal tu nejlogičtější odpověď: „Možnosti Boží všemohoucnosti není možno omezovat“.
Jiný filozof a matematik Blaise Pascal řekl: „Z jakých důvodů chtějí tvrdit, že není možné vstát z mrtvých? Co je obtížnější: narodit nebo vrátit se do života? Je nesnadnější, aby to, co nikdy nebylo, začalo být, nebo když to, co bylo, znovu je? Je nesnadnější být, nebo se vrátit k bytí? Zvyk nás vede k zdání, že je snadné být, a z nedostatečnosti našeho poznání se nám zdá, že je nemožné vrátit se k bytí. Jak nedostatečné a naivní jsou lidské soudy!“
Ve skutečnosti neuvažujeme, jaký je to zázrak ‚získat bytí‘. Ale v kosmické stupnici je ještě něco mnohem úžasnějšího: vznik celého vesmíru z ničeho.
STVOŘENÍ Z NIČEHO
Vědci dali zapravdu Bibli. Ve skutečnosti věci probíhaly takto: Velký třesk je nevysvětlitelná událost, náhlý výbuch nekonečné energie, který z ničeho dal existenci celému vesmíru.
Slavný vědec Paul Davies, který nijak nelne k náboženství, píše:
Dnes mnozí astronomové a kosmologové zastávají teorii, podle které je možno datovat skutečné stvoření před cca 18 miliardami let, kdy celý vesmír vznikl náhle z nepředstavitelné exploze lidově zvané „velký třesk“ (…) Základní hypotéza – podle které existuje stvoření – je z vědeckého hlediska zcela přijatelná. Vzniká totiž z velice širokého souboru vědeckých dat které se pojí podle, který je univerzálnějším fyzickým zákonem, jakáý vůbec známe: druhým termodynamickým zákonem.
A na adresu „velkého třesku“ (který spadá do vědecké kategorie „jedinečnosti“ ) ještě dodává: Tato jedinečnost je tím, co má nejblíže k nadpřirozenému jsoucnu a co věda dokázala odhalit.
Ten, kdo z ničeho stvořil vesmír i samotný život, může si vzít zpět život, když - poté, co se stal z lásky člověkem - byl zabit. Nezdá se vám?
Je třeba uznat docela rozumnou možnost, že Ježíš Kristus je pravé zjevení Boha, Boha, který se stal člověkem a který vstal z mrtvých tehdy roku 30 v Jeruzalémě. Toto všechno je ve shodě s rozumem. A je to ověřitelné.
NOVÉ STVOŘENÍ
Turínské plátno představuje pokorné a bolestné znamení oné jedinečné události, ke které došlo v onom hrobě. Ono totiž – jak říká medicína – skutečně ovinovalo tělo mrtvého ukřižovaného muže něco méně než 40 hodin (neboť zde nejsou žádné stopy rozkladu) – a toto tělo bylo zabaleno v plátně – po jeden a půl dne bez jakéhokoliv pohybu, jak dokazují sraženiny krve, které je prosakují.
Jako další důkaz nadpřirozené události je nevysvětlitelné vytvoření obrazu, také proto, že nevznikl kontaktním způsobem, nýbrž uvolněním neznámé energie, která ožehla svrchní vrstvu plátna a zanechala po sobě trojrozměrný obraz.
Toto jeho zmrtvýchvstání představuje – pro křesťanskou teologii – začátek nového stvoření nového nebe a nové země (tak jako velký třesk a vznik vesmíru).
De facto tělo zmrtvýchvstalého Ježíše, i když je to tělo z masa, má zbožštělé fyzické vlastnosti, překračující omezení času a prostoru. Je to „tělo oslavené“.
JEDINEČNÝ PŘÍBĚH
Ježíšův pozemský život již sám o sobě byl výjimečnou událostí, protože naplňoval dokonale asi 300 mesiánských proroctví Starého zákona pocházejících z předchozích staletí.
Obsah proroctví ukazuje, že byl Očekávaný a Žádaný. Ale je to také jediný případ v dějinách , který dokládá jeho absolutní vládu nad časem.
On sám osvědčil během svého pozemského života skrze zázraky a znamení moci nad přírodou božskou moc, jakou nevlastní žádný člověk.
Jeho zázraky jsou historicky doloženy nejen v křesťanských textech, ale také v Babylonském talmudu (Sanhedrin 43a) na více než jedné stránce polemiky s křesťany.
Vysvítají také z rozhodnutí císaře Tiberia předložit římskému senátu v roce 35 po Kr. k uznání křesťanství jako náboženství, a tedy Ježíše jako „boha“.
Konečně máme slavný text Josefa Flavia, židovsko – římského dějepisce, který napsal kolem roku 93 „Židovské starožitnosti“, kde mluví o Ježíši jako o moudrém člověku, pokud ho má vůbec nazývat člověkem. Ježíš konal mimořádné skutky (tj. zázraky) a mnohé k sobě přitahoval. Josefus Flavius potvrzuje: „Byl to Kristus. Byl ukřižován, ale nepřestali ho milovat a zjevil se jim třetího dne v novém životě, jak to o něm předpověděli proroci“.
Zcela mylně došlo v moderní době k podezřením, že tento úryvek je interpolací. Ale ve své knize „Válka proti Ježíšovi“ procházím etapy nejnovějších studií, které naopak potvrzují jeho autenticitu.
Je třeba připomenout, že Josefus Flavius se narodil v Jeruzalémě v roce 37 v kněžské rodině, takže disponoval bezprostředními svědectvími.
PŘIJĎ A VIZ!
Na druhé straně důkaz, který apoštolové a jiní jeho přátelé používali, aby ukázali, že Ježíš vstal z mrtvých a je tedy živ, byl velice prostý: on pokračoval – skrze ně hříšníky – a konal stejné mimořádné zázraky, jaké činil během svého veřejného života.
Neboť od samého začátku referují Skutky apoštolů o těchto zázracích, které připisoval Petr a jiní křesťané nikoliv vlastním schopnostem, ale Ježíši, přítomnému mezi nimi.
Tomáš Akvinský učí, že k pochopení, že někdo žije, je třeba vidět, že se chová jako živý, tzn. jedná a zasahuje do skutečnosti. Přesně to hlásali křesťané: „Přijď a viz“.
Základním způsobem, jak se s ním setkat, je vstoupit do křesťanského společenství a zakusit moc Krista, který mění způsob jejich život a činí je více lidmi, silnějšími, činí život opravdovější a plodnější. Z tváří světců vyzařuje jeho krása. Zkušenosti mystiků otevírají dokořán věčnost v čase.
A jeho zázraky trvají a ustavičně se ověřují, protože je dále vykonává již dva tisíce let. Stačí studovat svazky lékařské komise Kongregace pro svatořečení, kde je možno najít jejich nepřeberný repertoár.
Ateistka, kanadská doktorka Jacaly Duffin, o tom učinila pamětihodné interview v BBC a v článku pod titulem »Can a scientist believe in miracles?« (Může vědec věřit v zázraky?)
Mezi těmito zázraky – z období dvou tisíciletí – je možno napočítat asi 400 zázraků vzkříšení z mrtvých na prosby a přímluvu světců. Pochopitelně tento návrat do života osob, které zemřely, je zcela odlišný od slavného zmrtvýchvstání Ježíše i toho, jaké zažijeme na konci časů. Ale je to důkaz onoho Jeho zmrtvýchvstání. Důkaz, že žije a že tyto zázraky působí.
Ve svých knihách „Tornati dall´aldilà“ a „Avventurieri dell´eterno“ jsem referoval o vzkříšení mrtvých, která se udála také dnes, například díky přímluvě otce Pia či Natuzzy Evolo.
Ale je zde také vzkříšení dítěte, které se stalo v září 2010 na přímluvu amerického biskupa Fultona Sheena (1895-1979).
Z toho všeho je možno učinit jediný závěr: On žije. A je tajemně přítomen mezi námi!
Antonio Socci, Libero 27. března 2016
Viz také: Kdyby Kristus nevstal z mrtvých
