Buď, anebo
Nejsem vyděšen, když jdu za tebou jako za pastýřem (Jer 16,17)
Opakujme si často tato slova: stále jsou pro nás užitečná. Ať se děje cokoliv, nezapomínejme na to , že naším Pastýřem je sám Pán, který nikdy neopustí své autentické věřící. Muž, který by měl kárat záležitosti tohoto světa, stará se o věci ďáblovy, podporovaný nějakým pisálkem, zakladatelem žumpy plné lží a pomluv. Už pět let píše proti Církvi, papeži, proti spásné Pravdě a proti těm, kteří ji brání. Oba tito partneři jsou si věkem příbuzní, měli by myslet ve svém věku na to, že když se neobrátí, skončí v pekle, které popírají, a jejich bídné duše se nikterak nerozplynou. Jinak než oni to vidí 5. Lateránský směn (DS 1440). I věčnost pekelných trestů je zjevenou pravdou Evangelia od nejstarších dob ( srov. Mt 25, 41, DS 76); Popírat je znamená totéž jako činit zbytečným celé Vykoupení a vyprázdnit zcela křesťanské tajemství.
Komu slouží oficiální dementi, která neuvádějí neodvolatelným způsobem zatajované pravdy, a tak se pokoušejí uhasit planetární burácení těchto lží? Proč se mluvčí omezují pouze na tvrzení, že nejsou citována autentická slova pronesená papežem, aniž by je skutečně uvedli a napravili tak zakuklené lži? A proč jejich šéf pokračuje do omrzení ve zvaní stejného novináře, který pravidelně manipuluje s veřejným míněním? Když vidím, že stejné ideje jsou již vyjádřeny při jiných příležitostech, koho to přesvědčí, že nejde o nic jiného než kroužení německé lživé teologie, kterou si v posledních desetiletích kulturní kolonizace osvojila Latinská Amerika ?
Jakoby to všechno nestačilo, musel kardinál, nebo skupina kardinálů, telefonovat papeži a pohrozit mu, že budou aplikovat jeden ze čtyř důvodů, které představují konec funkce nejvyššího pontifika. (Na co čekají? )
V době, kdy jsme ještě nemohli vědět, co nás čeká v době pontifikátu ze zámoří, kdy jsme ještě ani nevěděli, kdo vystřídá papeže, který podal demisi, právě v onom období sedisvakance unikl naší pozornosti článek jezuity zcela evropského Francisco Ghirlandy, který byl publikován v Civiltà Cattholica ještě bergogliovsky neovlivněné. V čísle 3905 z 2. března 2013 uveřejnil autor článek o demisi panujícího papeže, ale při té příležitosti si všímá také jiných důvodů, které vedou k ukončení úřadu římského papeže.
Autor jako znalý a známý kanonista zde uvádí čtyři možné důvody: 1) smrt; 2) jistá a vytrvalá pošetilost či demence, nebo úplná mentální neschopnost; 3) notorická apostazie, nebo schizma; 4) abdikace.
Existují silné pochybnosti o duševním zdraví sedmdesátníka, a to do té míry, že jeden lektor z důvodů čtyř nepochopitelných postulátů, kterých se Bergoglio ustavičně dovolává, mohl se vyjádřit v těchto termínech: »Roba da matti – bláznovství. Nyní je mi všechno daleko jasnější. Bergoglio má nyní závažné mentální problémy - trpí těžkou formou psychózy. To vysvětluje katastrofální rozporuplnost jeho pontifikátu, který s Lutherem a Amoris laetitia dosáhl už prahu hereze.
Kdoví, zda jednoho dne nebude tato věc zjevná. ,,Udivuje mě velice, že mezi těmi, kdo četli Evangelii Gaudium s bláznivými parafilozofickými tvrzeními, která jsou v něm obsažena, nenašel se nikdo, kdo by upozornil na tuto otázku papežovy psychózy (…) Tento text je plodem chorobné mysli.« Faktem je, že v tomto případě totální mentální choroba není snadno prokazatelná definitivním způsobem, nemluvě o tom, že na základě kritéria pochybené ideje bylo by třeba zapojit psychologickou kliniku s dostatečným počtem docentů teologie a filozofie.
To je nicméně bod, na který musíme zaměřit svou pozornost. Neboť strašné nesrovnalosti tohoto pontifikátu, které vyplývají z chybných přesvědčení autora, již dostatečně překračují práh hereze. Náš přítel se správně zmiňuje o zjevných důkazech, o heretikovi s dispozicemi, které jsou v rozporu s Božím zákonem v oblasti manželské morálky. Tyto pak publikované v Acta Apostolicae Sedis získaly charakter oficiální univerzální normy. Ale již první devastující rozhovory v září – říjnu 2013 překypovaly nesmysly, které jsou v naprostém rozporu se zdravým rozumem a zdravou naukou. Ať už příčinou bylo bláznovství, nebo ne, hereze byla již v tomto pontifikátu evidentně proklamována, a to i bez »slavnostních hloupostí« o pekle a o duši.« V tomto bodě musíme se vrátit a naslouchat P. Ghirlandovi, pokud jde o třetí důvod ukončení úřadu římského pontifika.
Úřad Hlavy (munus capitis) je vykonáván pro dobro celé církve a pro ochranu jednoty církevního společenství. Papež reprezentuje kolegium biskupů a církve v tom smyslu, že má moc nade všemi biskupy a nad celou církví, ale právě proto musí být zárukou a ochranou integrity víry, že Kristus uložil v církvi skrze apoštoly poklad pravd a posvátných svátostí ustavených Kristem, základní strukturu církve stanovenou Kristem. A základní práva a povinnosti věřících pro každého z nich podle jeho kategorie. Jestliže tedy římský biskup nevyjadřuje tento obsah církve, nebyl by ve společenství s celou církví, a tedy dalšími biskupy jako nástupci apoštolů. Společenství papeže s církví a s biskupy nemůže být schvalováno souhlasem církve a biskupů, protože by se nejednalo již o svrchovanou a svobodně uplatňovanou moc. (Vat 1 331)
Kritériem je tedy ochrana církevního společenství. Tam, kde by již nebyla na straně papeže, neměl by žádnou moc, protože by ipso iure vypadl ze svého primiciálního úřadu. To je případ, který nauka připouští jako případ notorické apostaze, hereze, do které by papež mohl upadnout jen jako „soukromý učitel“, který nevyvolá souhlas věřících, protože pro víru, kterou uplatňuje ve výkonu svého úřadu, tedy za asistence Ducha Svatého, musíme říci, že nemůže vyslovovat heretická tvrzení, pokud chce uplatňovat svou primiciální autoritu, protože jinak automaticky vypadává ze svého úřadu. A v takovém případě, protože první stolec nemůže být nikým souzen (kán 1404), nikdo by ho nemohl sesadit, ale je možno pouze učiniti vyhlášení, což je úkolem kardinálů, alespoň těch, kteří jsou přítomni v Římě. Taková eventualita, i když ji nauka předvídá, je pokládána za nepravděpodobnou skrze zásah Boží Prozřetelnosti ve prospěch církve.
Události posledních pěti let bohužel ukazují, že taková situace není zcela nepravděpodobná, nejenže hereze papeže je notorická, ale zcela jasně upadlo i církevní společenství, které se ve svých prohlášeních rozdělilo a roztrhalo údy církve. Taková absence společenství (která ji činí heretickou a schizmatickou), nemůže být suplována, jak učí 1VK, souhlasem církve a biskupů, protože nepředstavují nejvyšší autoritu. Tímto tvrzením nepopíráme jistý zásah Boží Prozřetelnosti ve vedení církve bojující, ale jsme nuceni připustit, že Prozřetelnost dopustila tuto strašnou eventualitu, stále k dobru církve. V tomto způsobu se oddělují praví katolíci od falešných, u prvních se víra posiluje a druzí jsou přenecháni lži, kterou hledali a přijali. Nejvyšší spravedlnost a nejvyšší milosrdenství.
Jediná starost která trvá, je starost o prosté věřící, kteří byli zavedeni do omylu, jsou subjektem nepřekonatelné ignorance (i když jsou nadále povinni jako kněží a věřící upřít zrak na podvod). Duch Svatý v míře jejich upřímnosti srdce, může do určité míry je omluvit a uchránit je od nenapravitelných omylů, ale to neopravňuje hovět si klidně v našich jistotách, aniž bychom se jimi zabývali. Proto je nezbytné, aby ti, kteří mají schopnost zasáhnout pod vedením našeho kanonisty, aby tak učinili co nejrychleji a bez váhání: ať naléhají veřejně na toho, kdo okupoval stolec, aby se buď napravil, nebo stolec opustil.
Don Elia, La Scura 14. 4 2018
Don Elia
