Andělé a ďábli v dnešní duchovní válce
29.8.2020
Tato teologická ctnost nás přivádí do přímého styku s Bohem, i když skrytým. Je základem nadpřirozeného života a spojuje nás důvěrně s Bohem. Tridentský koncil učí, že víra je počátek, základ a kořen ospravedlnění, tedy posvěcení. Monsignore Guy tvrdí, že Boží světlo se stává naším světlem, Boží moudrost naší moudrostí, jeho mysl naší myslí, jeho život naším životem.
Za dnešních dnů je toto nebezpečí o to větší, že se upřednostňují různá zjevení a sdělení jako napodobenina nadpřirozeného, a jsou silně podezřelá, že jde ďáblův zásah. Svatý Jan z Kříže říká, že víra a nikoliv zjevení – je prostředkem, jak dospět k našemu cíli, kterým je Bůh, a že holá víra vlévá do duše více lásky k Bohu než všechna vidění. Víra je jediným přiměřeným prostředkem pro spojení s Bohem, a proto duše se má spojovat s naukou církve, a nikoli se zjeveními. »Démon je geniální v tom, jak vnukat lži, proto je dobré se ho zbavit tím, že odmítáme nadpřirozená zjevení, vidění a sdělení.»
„Zmlsanost po zjeveních a mimořádnostech“ představuje vždy neodolatelné pokušení pro člověka, který hříchem ztratil vidění Boha. Ale vykoupení od hříchu spočívá výlučně ve víře. Křesťanský život se zakládá nikoliv na zjeveních, ať jsou jakkoliv mimořádná, ale na víře jakožto božské ctnosti.
Není třeba připomínat, že ďábel nám vždy nabízí falešné mince. Je rozhodně pravda, že pro člověka putujícího, padlého a znovu vykoupeného není snadné sledovat vždy pravou cestu a setrvat s pohledem upřeným na pravdu. Satan nás chce omámit klamem a desiluzí. Bojovat s jeho andělskou inteligencí je pro naše omezené síly putujících tvorů nepřiměřené. Proto potřebujeme anděly, aby nás učili kráčet vpřed jako praví synové světla. Bossuet připomíná tuto pravdu víry: »Vy se domníváte, že máte co do činění jen s lidmi; hledáte pouze, jak je uspokojit, jakoby se andělé na vás nedívali. Křestané, nedejte se oklamat: jsou zde neviditelné bytosti, andělé, kteří jsou s vámi spojeni poutem lásky.« Svatý Bernard vyzýval své mnichy: »Bratři v Kristu, milujte něžně anděly, jako své spoludědice v budoucnosti, a v současnosti jako zastánce a vůdce, které nám dal Otec.
Svatý Jan z Kříže povzbuzoval duchovní osoby, aby napodobovaly anděly v jejich klidu před zlem, zvláště před hříchy bližních, místo aby snášeli nekontrolovanou horlivost a plané nářky. Duše pokračuje tím více v duchovním životě, čím více mění své obyčeje vůči hříchům a chybám bližního. »Duše se má chovat jako andělé: ti jsou si dokonale vědomi všeho toto, co působí bolest, i když bolest nikdy nepocítili; praktikují skutky milosrdenství, aniž by zakoušeli pocit soucitu. Tak je třeba pozvedat duše, až k této transformaci lásky«.
Všechno ďábelské úsilí, které nás napadá a zaměstnává v našem osobním životě nebo v životě církve a světa, je vždy neomylně pod kontrolou Boží Prozřetelnosti, která používá síly zla jako privilegovaného prostředku k očišťování vyvolených. Ale v žádném okamžiku dějin neztrácí kontrolu na událostmi. I v nejbouřlivějších a nejnebezpečnějších obdobích, kdy se nám zdá, že se všechno hroutí, dobří andělé nekompromisně panují nad těmi odbojnými. Poslední z dobrých andělů panuje nad samým Luciferem a získává jeho poslušnost, jak říká svatý Tomáš. Tato svrchovanost se zakládá na skutečnosti, že vůle dobrých andělů je dokonale ve shodě s Božími plány, které nepochybně všude realizuje. »Každý člověk nebo anděl, je-li ve spojení s Bohem, stává se duchem, který je spojen s Ním, a proto převyšuje všechno ostatní stvoření. V tom je všechna naše naděje a naše síla.
Neviditelná přítomnost andělů je pravdou víry, která vlévá sílu k mimořádné akci i kontemplaci. Naší neviditelní druhové jsou prvními protagonisty kontrarevoluční akce, kterou je třeba uskutečnit v církvi i ve světě. Oni vědí i to, co my nevíme, a vidí ve Slovu to, co je pro nás zcela skryto. Ale tak jako ke spatření hvězd je nejdříve nezbytná noc, tak je zapotřebí vstupovat do temnoty víry, která je nocí smyslů, ale zářícím světlem pro duši.
Christiana de Magistris, Corrispondenza Romana
