Quo usque tandem abutere patientia nostra?
18. února 2017
Biskup Laun ze Salzburgu píše: »Papeži jako dobrému pastýři je možno klást otázky, i kritické. Někdy je lépe pomlčet tváří v tvář omylům, kterých se může papež dopustit. Nikoliv však v tomto případě. Není možné odložit otázku, o které se dnes diskutuje. Týká se církve, lidu, jeho osobního vztahu k Bohu, obrazu církve pře ní samou i navenek. Existuje povinnost poslušnosti vůči papeži a autoritě církve; stejně tak existuje v církvi právo a povinnost svobodně promluvit, i když je obtížné obě věci spojit. Víra a rozum musí spolupracovat. I to je povinnost katolíka«.
Jsem o něco starší než pan biskup ze Salzburgu a za mého života se v církvi vystřídalo sedmero papežů. To, co mě naučil první z nich a co jsem poslušně přijal, předkládal mi k věření i druhý, třetí, čtvrtý … až přišel tenton sedmý a vnucuje k přijetí něco, co bylo nejen pro předchozích šest, ale pro všechny dosavadní naprosto nepřijatelné, protože je to v naprostém rozporu s tím, co nám k věření důrazně předkládá sám zakladatel Církve, Boží Syn Ježíš Kristus. Apoštolové, kteří jeho nauku přijali jako první, pokládali ji za posvátnou a neporušitelnou a jako takovou ji pečlivě předávali dalším pokolením. Tato nedotknutelnost Božího slova jim byla tak svatá, že naprosto nepřipouštěli žádné svobodomyslné úpravy či dokonce změny a novoty. Za všechny to zdůraznil svatý Pavel v listě ke Galaťanům: A kdybychom vám my sami nebo anděl z nebe hlásali evangelium odchylné od toho, které jsme vám hlásali, buď proklet! A aby bylo jasné, že se nepřeřekl a že nic nepřehání, dodává: Co jsem řekl, opakuji ještě jednou. Hlásá – li vám kdo evangelium odchylné od toho, které jste přijali, buď proklet!
Nyní jako sedmý papež v pořadí přichází někdo, kdo předkládá zcela jiné, odchylné evangelium, než hlásali apoštolové. Nejedná se o omyl, je to promyšlený, dlouhodobý, podlý a tvrdošíjný záměr a podle slov apoštola Pavla je i pro mne hlasatel tohoto odlišného evangelia proklet. Neproklel jsem ho já, ale Apoštol národů. I kdyby se dalších nevím kolik „papežů“ drželo zbloudilé nauky tohoto současného, nic se tím nemění. Evangelium zůstává evangeliem a oprávněné prokletí svatého Pavla je neodvolatelným prokletím. Nic na tom nemění ďábelsky prohnaný způsob, jakým to dělá: Navádí své hlásné trouby, aby lhaly a tyto lži autorizuje svým mlčením.
Není to něco, co by z ničeho nic spadlo z nebe. Sám Pán nás varoval před falešnými proroky, ale zatím si počínáme si, jakoby se nás to nemohlo týkat, tak jako se nás podle Roncalliho netýkalo 3. fatimské poselství a odsoudil je k zatajení a zfalšování.
Problém pardonování cizoložství, který Bergoglio zasévá v církvi jako „člověk nepřítel“ (Mt 13, 28), představuje skutečně zcela odchylné a velmi mylné evangelium. Jestliže zavedeme nikdy neslýchanou novotu „kreativního svědomí“, aby hříšník sám mohl uvážit, zda Boží přikázání má pro něho platit nebo ne, začne se tato svůdná svévole záhy praktikovat nejen v případě konkubinátů, ale i ve všech dalších nezřízených formách pohlavního soužití a nakonec se rozšíří i na případy jakýchkoliv do nebe volajících urážek Nejvyššího. O kterémkoliv zločinu proti Bohu a lidem si bude moci pachatel prohlásit, že už to nemohl vydržet a musel jednat, jak jednal.
Byli bychom bláhoví, kdybychom si mysleli, že si toho Bergoglio není vědom. Svědčí o tom jeho podlé mlčení, které ho usvědčuje, že nastalá situace není omyl nebo nedopatření, ale výslovný záměr od samého počátku.
Čekáme, zda se konečně najde statečný kardinál, který vrátí Bergogliovi svůj klobouk a popravdě sečte celé jeho působení, které mu od jeho prvního Bona sera až dodnes neuvěřitelně prochází, ačkoliv je výslovně zaměřeno proti církvi Ježíše Krista ve prospěch Nové církve v Novém světě. Jen slepý může nevidět jak to, co se za poslední čtyři roky v této věci událo, podkopává od základu církev.
Ti, kteří mají tu odvahu poukazovat na současné nesrovnalosti a zlořády, by neměli zůstávat na půli cesty. Dokud neodhalí také jejich skutečný kořen, jsou jako lékař, který mastičkami hojí příznaky choroby, ale bojí se pojmenovat pravým jménem a vytrhnout kořen všech těchto smrtelných vředů. Bergogliovská kalamita není nic jiného než konkrétní aplikace zrádného koncilu, který celý probíhal v režii úhlavních nepřátel církve podle jejich plánu starého více než 200 let a kteří si nemohou vynachválit, jak jim jde Berloglio na ruku.
A dobře si pamatuje tento klíč: Veškerá ďáblova lež je dovedně a lákavě zabalena do svatokrádežně zneužívaného slova LÁSKA!
-vu-
