S živou vírou k novým začátkům
Ono svatodušní ráno rozzlobení nevěřící Židé obvinili Kristovy věřící, že jsou opilí. Ale když nastoupily divy, Petr odpověděl nevěřícím, že se mýlí a doložil to svědectvím proroka Joela. Apoštolové pod vlivem Ducha Svatého začali hlásat Kristovu pravdu v rozličných jazycích, takže jejich řeč byla srozumitelná pro všechny poutníky, kteří přišli na svátky do Jeruzaléma ze všech částí říše a žasli, že každý slyší svůj vlastní jazyk. Někteří to chtěli cynicky znehodnotit a ukázali tak, že pomluvy se rodí ze zapření víry. Kdo odmítá ostentativně pravdu a milost a nepřipouští vlastní omyl, odhaluje nekompromisně svůj charakter. To je vlastnost mnoha dnešních „teologů“ a „exegetů“, kteří také dnes popírají historičnost Bible a pokoušejí se nahradit ji zašmodrchanými mentálními akrobaciemi.
Záměrné opuštění víry a její náhrada intelektuálním výmyslem vede nevyhnutelně k šílenství popírat Boží jednání a vykládat je naturalistickými pojmy. Je to určitá forma demence charakterizovaná jako záměrná zášť proti zjevené pravdě a svátostné milosti, která představuje nepřekročitelnou hradbu Církve proti útokům lží a hříchu. Obrazoborci „liturgické reformy“, kteří se svého času spikli proti Tradici spalováním knih, paramentů a svatých obrazů, dostali se dnes na vrchol hierarchie a mají tedy možnost oddávat se nenávisti vůči všemu, co je skutečně katolické, nejsvětější Eucharistií počínaje.
U kořenů tohoto nezdravého běsnění je kolosální mystifikace, totiž radikální zvrácení funkce nauky: když nepřátelé Krista převzali kontrolu nad posledním koncilem, podařilo se jim vyhlásit aggiornamento. Za nimi operovali totiž obyčejní kabalisté, kteří dva tisíce let poté, co ukřižovali Božího Syna, se pokusili definitivně zničit také jeho dílo; člověk musí být skutečným bláznem, pokud si myslí, že něco takového je vůbec možné. To je nevyhnutelný výsledek zarputilé vůle zahodit jednou poznanou pravdu a milost v plnosti přijatou.
Ubozí autoři improvizace nové verze církve, kteří se odívají do roucha kabaretního umělce, rádce a správce či sociálního asistenta nedotáhli to dále než k vydavatelům nařízení a zprostili se výkonu skutečné kněžské služby, ve kterou již nevěří, ale z povinnosti ji dále nesou znaveni a bez přesvědčení jako ranec, se kterým si nevědí rady. Nyní, když političtí činitelé placení okultními mocnostmi – z velkodušnosti dovolili obnovení veřejného kultu, drží se skrupulózně svých nerozumných předpisů, takže věřící ztrácejí odvahu jít na mši s trýznivým pokořením a utrpením v srdci. S Nejsvětější svátostí, kterou již pokládají za obyčejnou věc, která nemá v sobě žádnou cenu, se nyní manipuluje jako s něčím tak odporným, že je na to nutná rukavice, a hodit to na ruku komunikantů držených v odstupu, jako by to byli nebezpeční šiřitelé nákazy, i když je známo, že virus klinicky ustoupil a nepředstavuje nebezpečí. Dodržování slabomyslných regulí diktatury paradoxně nachází ochotné posvátné služebníky, kteří jsou naopak na štíru s božskými předpisy a církevními zákony.
I zde máme další důkaz morální zvrácenosti, kterou jsme pozorovali před několika týdny: cedí se komáři a polykají velbloudi. Farizejským kněžím je to velmi pohodlné, když vidí, že okolnosti vytvářejí nové pretexty pro požívání a konzumaci, opouštějí namáhavé úkoly spojené přímo se spásou duší a groteskně se vyžívají s rukavicemi a rouškami, aby se projevili jako velmi pozorní pro blaho lidu. Homofilní prostředí naopak jinde předvádějí excentrické exhibice typické pro subjekty, kteří se upnuli na jedno předčasné stádium zrání a mají křečovitou potřebu přitahovat pozornost. Že desetiletí naplňovali semináře a konventy, nemůže být pouhá náhoda. Tak se získal klérus poddajný, bez páteře, ochotný k jakékoliv manipulaci. Klerikální arogance (červ, který nikdy neumírá) může se nyní dát k dispozici civilním úřadům, kterým se přiznává právo také nad duchovními statky jako zbožím pro nevěřící správce.
Těmto proradným klerikům je třeba odepřít všechnu podporu, opustit jejich chrám a zbavit je veškerého působení. Svátosti je třeba hledat u kněží věrných a zasloužilých, kterých jistě není málo, ale jsou často málo na očích a jsou vytlačováni. Některým z nich je třeba dodat odvahu proti zastrašování, aby byli schopní reagovat beze strachu. Nejsme vždy připraveni na pronásledovaní, v mnoha případech jsme spíše překvapeni. S pomocí Ducha Svatého se však každý může změnit. Letnice přetvořily apoštoly na neoblomné hlasatele Ježíše Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého; počínaje tímto dnem vyhlásil Petr opakovaně pravdu bez diplomatických vytáček a taktické přetvářky (srov. Sk 2,22nn; 3,12nn; 4,8nn; 5, 29nn; 10, 34nn). Ti, kteří večer o Velikonocích byli zamčeni ve Večeřadle ze strachu před Židy (srov. Jan 20,19), byli rozníceni Duchem svatým a nic je nemohlo zastavit. 40 dní nabývali sebedůvěry, že viděli Ježíše znovu živého a přijali definitivní naučení pro misijní poslání.
Když vytrvale rozjímáme a aplikujeme v životě slova Páně předávaná v Písmu, nebeský Oheň, ustavičně vzývaný může v nás obnovit Své zázraky milosti. To je také podstatná podmínka, kterou nesmíme přehlížet: prvotní komunita v očekávání nebeských Darů byla jednomyslná a vytrvalá v modlitbě s Pannou Marií ve svém středu (viz Sk 1, 14). Jestliže ve chvíli Letnic byli všichni pohromadě na stejném místě a pak došlo ke třem tisícům křtů, něco takového se nemohlo stále opakovat. Ale oni i pak nadále formovali toto jedno jediné Tělo.
Ani my se nemůžeme všichni sejít, děje se tak jen u sporadických příležitostí. To nám nebrání, abychom se necítili jako členové živé církve v místních večeřadlech, mezi sebou spojených moderními komunikačními prostředky. Zvu vás tedy, abyste zintenzivnili své modlitby ve spojení s Marií, aby Duch Svatý na její přímluvu osvítil vaše srdce a ukázal malé skupiny formované bratrstvím a modlitbou, které pomáhají překonat zkoušku a připravit se na obrození po přestálé bouři.
Don Elia -La Scure
