Cestou k Vánocům
"Nejsme to my, kdo probouzí vítr inspirace, kdo napíná plachty, kdo dává lodi našeho srdce pohyb; neděláme nic jiného, než že přijímáme vítr, který přichází z nebe, souhlasíme s jeho pohybem a necháváme loď plout do závětří, aniž bychom ji brzdili veslem svého odporu" (sv. František Saleský, Theotimo, L.IV, kap. 6).
Svatý František Saleský (1567-1622), svatý ženevský biskup, čelil mnoha těžkostem a odvážně bojoval proti protestantské herezi. Je znám jako světec mírnosti a tichosti, ale také nezdolné síly při obraně katolické nauky.
Nejsme to my... nejsme to my, kdo si může přidat hodinu života, ani ji ubrat. Všechny vlasy na hlavě se počítají a my jsme rozhodně neřešili, kolik jich je.
Kdo může říct něco jiného? Může se váza chlubit krásným tvarem, když byla jen beztvarou hlínou?
Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování přichází shůry a sestupuje od Otce světla, v němž není ani stínu změny (J 1,17).
O tento dokonalý dar, vítr inspirace, musíme požádat Otce, který ho sešle. Jak? Nevíme to přesně, ale jsme si jisti, že nám jej pošle skrze Nejsvětější Pannu Marii, prostřednici všech milostí, naši přímluvkyni.
Toto období nás přivádí k Vánocům, k Vánocům, o nichž Evropa, zapomínající na sebe a na ty, kdo je stvořili, chtěla zakázat i vyslovení jejich jména: mnozí jsou současnou situací tak utlačováni a zmateni, že se jim zdá absurdní na Vánoce vůbec pomyslet. Mnozí se jistě snaží všemi zbraněmi temnoty vymazat Boha a Vánoce z našich životů, z našich srdcí.
Hluboká realita, ta nejpravdivější realita, je očím těla neviditelná, ale duše je do ní zapojena více, než si myslíme. Nikdo nemůže zastavit Boha, nikdo nás nemůže připravit o Kristovu lásku, a proto jsou tak rozzuření.
Pán Ježíš nás na tuto jen zdánlivou absurditu zvykl. Bláznovství kříže, zdánlivá potupná porážka Syna člověka. Ani apoštolové to nepochopili a všichni kromě svatého Jana utekli. Stejně jako nás, i je přemohl strach. Přesto byli všichni biskupy, včetně Jidáše Iškariotského. Ježíš jim dal moc vyhánět démony, odpouštět hříchy, slavit svatou oběť. Stále však byli obětí své lidské slabosti. Teprve s Letnicemi, s příchodem Utěšitele se jim dostalo silnější lásky, božské Lásky, teologické ctnosti Lásky, která jim umožnila svědčit o Něm až do končin země.
Přesto se lidsky, v očích bláznů, zdálo, že zahynou. Místo toho zvítězili díky tomu, kdo si nás zamiloval (Řím 8,37). I my, každý svým malým způsobem, ve svém životním stavu, jsme povoláni být svědky Pravdy, kterou je Kristus Pán. Narodil se v jeslích, v chudobě, ve skrytu. Přesto byl a je Králem králů, Králem vesmíru. Ať si to zapamatují ti, kdo si myslí, že mohou beztrestně utlačovat a pohoršovat ty nejmenší lží, strachem a vydíráním.
Nasloucháme slovům svatého Jakuba a vytváříme si vlastní.
Považujte to za dokonalou radost, bratři moji, když procházíte všelijakými zkouškami, a vězte, že zkouška vaší víry plodí trpělivost. A trpělivost dokonává jeho dílo ve vás, abyste byli dokonalí a celiství a nic vám nechybělo (J 1,2-4).
Je to Bůh, kdo vládne vesmíru, protože je jeho Stvořitelem. To je jisté a to stačí, abychom byli hrdí na Něho a na stádo Jeho pastvy.
Duc in Altum
