Rozjímáí na Velký pátek
Mnoho ústředních událostí naší víry následuje v těchto dnech jedna po druhé a Církev se svými tisíciletými obřady je znovu sleduje a znovu prožívá, aby vzdala slávu Bohu uctíváním, které mu náleží a které je také účinné pro budování mystického těla Kristova. Pán, Jeho Církev, my věrní. Ale předmětem meditace Mons. Carla Maria Viganò, kterou najdete níže, je zdroj a vrchol všeho. A pomáhá nám prožít tento temný čas v Kristu Pánu, který prošel utrpením a přemohl smrt. Zde je seznam předchozích a souvisejících zdrojů.
ASTITERUNT REGES TERRÆ, et principes convenerunt in unum, adversus Dominum, et adversus Christum ejus (Ž 2, 2): Králové země a knížata se spojili proti Pánu a proti Kristu, hlásá žalm lapidárium, kterým začíná dnešní první nokturno v matutinu. Zlomme jejich řetězy, shoďme ze sebe jejich jho! Není to to, co jsme viděli, že se děje přímo pod našima očima po dlouhou, dlouhou dobu? Nechtějí mocní a elity zrušit všechna pouta s Bohem, bouřit se proti Jeho svatému Zákonu? Nesnaží se ve stvoření znetvořit obraz Stvořitele a podobnost s Trojicí v člověku? A kolikrát jsme my sami v pokušení vystoupit ze sladkého Kristova jha a nakonec ze sebe uděláme otroky světa, těla, ďábla?
Celá dnešní liturgie vyznívá rozhořčením božského Majestátu; je to zděšení prozíravého Otce nad vzpourou Jeho dětí; nad bolestmi yna za nevděk člověka; nad hořkostí Utěšitele pro šílenou tvrdohlavost ve zlu těch, kteří se stávají slepými k Pravdě a hlušími ke Slovu Božímu.
Mlčení nevěsty Beránkovy, která se včera svlékla své oltáře a vzpomínala na sdílení šatů svého Pána, nás přivádí zpět k přísné liturgii Kalvárie, ke slavnostnímu posvátnému skutku umučení, jehož božský Celebrant zvolal v antifona Božemůj, proč jsi mě opustil?(Ž 21, 1), nepochopený těmi, kdo se tohoto obřadu účastnili. Eliáše volá komentovali přítomní, aniž by si byli vědomi toho, že mají před sebou onoho vtěleného Boha, který před jejich nevěřícnýma očima uskutečnil přesně to, co David prorokoval v žalmu 21. Důvěřoval v Boha, at ho vysvobodí, miluje – li ho:. A opakovali, jak čteme v Passio, Jsi -li Syn Boží, sestup z kříže s kříže! Je to stále: Rozdělili si mé šay a o můj oděv metali los . U paty kříže hráli vojáci v kostky o Pánovu nerozřezanou tuniku, aniž by věděli, že se tímto gestem účastní posvátné reprezentace prorokované Písmem.
Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže! Kolik hloupostítu proslovili.Nechápali, že právě proto, že ten muž znetvořený mukami pretoria, bičováním, korunováním trním, výstupem na Golgotu a ukřižováním byl Syn Boží, kterž nechtěl z toho kříže sestoupit. Oběť člověka, ani toho nejhrdinnějšího a nejkrutějšího, nikdy nemohla napravit nekonečnou závažnost prvotního hříchu a hříchů všech dob: abychom se mohli vykoupit jako děti hněvu a obnovit v sobě v řádu milosti, bylo nutné, aby na tom kříži zemřel Bůh, respektive Člověk-Bůh, Ten, který od věčnosti časů odpovídal Hle přicházím na hlas Otce; On s ohledem na Vtělení, jehož božská Moudrost připravila Neposkvrněnou Pannu za nejdůstojnější svatostánek Nejvyššího, Dům zlatý Archu nové a věčné Smlouvy, trůn Moudrosti. Probodli mé ruce a mé nohy, sečíst se mohou všechny moje kosti. A ty nejsvětější ruce, ty požehnané nohy probodnuté hřeby - když římský zvyk stanovil, aby odsouzený byl pouze přivázán na kříži - měly otevřít oči lidu, který slyšel tato slova opakovat v synagogách, což velekněží, které jako učitelé zákona učili židovskou mládež. Napojili mě octem, varoval žalm, zatímco se voják snažil dát umírajícímu Pánu napít z houby na třině
Měli bychom si položit otázku, zda neznalost židovského národa kvůli zkaženosti Sanhedrinu nezní jako hrozné varování dnešním velekněžím, stejně vinným za neznalosti křesťanského lidu; a pokud hrozba, kterou tito lidé viděli v mírném Nazaretském, který činil zázraky a kázal evangelium, šla až do spiknutí, aby ho poslali na smrt rukou civilních autorit, nezpůsobila, aby se tito lidé, kteří ještě dnes popírají jeho božství, třásli se před Naším Pánem, a i dnes uchylují ke králům země a knížatům, aby zabránili Jeho Království, s jediným úmyslem udržet si moc a společenskou prestiž.
Toto jsou slova Responsoria prvního Nokturna: Ó má milovaná vinice, byl jsem to já, kdo tě zasadil: jak jsi mi mohla dát hořké ovoce, že jsi mě ukřižovala a osvobodila Barabáše? Ohradil jsem tě, odstranil jsem kameny z tvého pozemku, postavil jsem ti strážní věž. K této vinici, obdělávané tisícerou péčí, volá božská Moudrost své láskyplné a trýznivé varování: Obraťte se ke svému Bohu a Pánu ,a opakuje to v křeči umučení, když uvažuje o zradě Jeruzaléma, o odpadnutí Izraele. Chvějme se, drahé děti, při pomyšlení na to, jaká mohou být muka Našeho Spasitele, když uvažujeme o zradě těch, kteří, vykoupeni Jeho drahocennou krví a vykoupeni zpět za cenu tisíce utrpení, dnes znovu posílají Pána na smrt a rozhodnou o svobodě Barabáše. Jako na zločince jste na mě vyšli s meči a kyji, abyste me zajali : denně jsem u vás učl v chrámě, a nezajali jste mě a nyní vedete mě jako zločince k bičování a ukřižování.
A pokud muka Páně zrazeného jeho následovníky, opuštěného apoštoly, popřena a ponechána napospas jeho nepřátelům, nestačila k tomu, aby nás pohnula k nenávisti k naší nevěře, vzpomeňme na ukrutnou bolest Jeho Nejsvětější Matky, že onen Bůh-člověk, kterého počala, kojila, a viděla, jak se stal dospělým, provázen třicet let, aby ho spatřila zrazeného od těch kteří z toho měli největší užitek, a na smrt ho posílali ti, kteří ho před pár dny oslavovali jako Syna Davidova a krále Izraele.
Rozjímejme o Panně Marii Bolestné, jejíž Neposkvrněné Srdce bylo probodeno mečem, setrvejme pod křížem spolu s Ní ,v těchto hrozných hodinách muselo božské Mateřství Nejsvětější Panny jedinečným a důvěrným způsobem poznat umučení svého milovaného Syna, což jí vysloužilo titul Spoluvykupitelky. K Jeho mukám za utrpení našeho Pána byla přidána muka za naše hříchy, které jsou příčinou tolika Spasitelových bolestí. Každý z nich probodl Nejsvětější Srdce Ježíšovo a Neposkvrněné Srdce Mariino, čímž mysticky spojila božského Syna a nejčistší Matku v utrpení. To by mělo stačit, milé děti, k tomu, abychom si ošklivili své hříchy a nastoupili také k tomu, abychom každým naším vdechnutím a úderem srdce, nejen k obrácení, ale také k dostiučinění.
V tichu Parasceve, kdy sama příroda v mlčení sleduje obětování Boha – Boha! - téměř nevěřícně před tvrdostí tolika srdcí, pokloňme se před křížem a zopakujme si se San Venanzio Fortunato vážná slova hymnu, kterým doprovodíme Nejsvětější svátost od hrobu k oltáři: Ó Crux, ave, spes unica! Skloňme koleno ke dřevu spásy posvěcenému novým Adamem :Buď zdráv, oltáří; naší oběti. Beata Crux, cujus brachiis pretium pependit sæculi: statera facta corporis, tulitque prædam tartari .Buď zdráv Kříži, jediná naděje, Blahoslavené dřevo na jehož pažích byla pověšena cena světového výkupného: stali jste se váhou těla, kořistí vyrvanou z pekla.
Osvojme si utěšující verše Crux fidelis : Flecte ramos, arbor alta, tensa laxa viscera, et rigor lentescat ille quem dedit nativitas, ut superni membra regis mite tendas jamb. Ohni větve, vznešený strome, aby poskytly úlevu tomu napjatému tělu, a uvolněte tu strnulost, kterou jste měli od narození, abyste poskytli něžný kmen údům nebeského krále. Pange, lingua , gloriosi lauream certaminis et super crucis trophæo dic triumphum nobilem, qualiter Redemptor orbis immolatus vicerit . Oslavuje nebo jazykem vítězství slavné bitvy a vypráví o vznešeném triumfu před trofejí kříže: jak zvítězil Vykupitel světa tím, že se stal obětí. A tak to bude.
+ Carlo Maria, arcibiskup
15. dubna 2022
Feria VI v Parasceve
