Pozdrav od kardinála Pella
Kardinál George Pell: Odpověď Zmrtvýchvstalého na utrpení a život
»Každý člověk trpí, ale Ježíš nás vykoupil a my můžeme vykoupit naše utrpení, když je spojíme s jeho utrpením a obětujeme Bohu«
Každý člověka trpí, nikdo tomu neunikne. Všichni se potýkám s touto otázkou. Co mám dělat v této situaci? Proč je tolik zla a utrpení? Proč přišla pandemie koronaviru?
Staří Řekové a Římané mysleli, že bohové jsou zlomyslní a schopní bezdůvodně trestat. Traduje se, že když balíme své dárky, máme napodobit starověkou praxi, že dárky obětované bohům se ukrývaly, aby jiní bohové nežárlili.
Ateisté věří, že vesmír, včetně nás, vznikl slepou náhodou, že neexistuje žádná transcendentní Inteligence, která by byla schopna vysvětlit naši DNA, 10 000 nervů spojených v jednom lidském oku, ani génia Shakespeara, Michelangela, Beethovena či Einsteina.
Jiný názor je radikálně agnostický. Nevíme a ani to nechceme vědět. V tomto případě agnostici mohou bojovat proti osudu se stoickou důstojností a stát se šílenci, cestovat napříč nocí a bouřit se proti světlu.
Velikonoce nám nabízejí křesťanskou odpověď na utrpení a život. Křestané jsou monoteisté, kteří se vyvíjeli počínaje od hebrejského zjevení; také oni následují Boha Abrahámova, Izákova a Jakubova. Věří, že asi před 2000 lety zde byl jeden mladý Žid na pahrbku v Jeruzalémě ukřižován a potupně zemřel. Všichni ho viděli, jak umírá, ale jen omezený počet z nich, jen ti, kteří měli víru, ho spatřili následující neděli po zázračném zmrtvýchvstání. Nebyla to jen jeho duše, která dále žila: vrátil se ze smrti s celou svou osobou, prolomil fyzický řád zdraví, protože křesťané věří, že tento mladý muž byl Boží Syn a Mesiáš. Nikdy se nenašly jeho ostatky. K zděšení mnoha lidí to byl Mesiáš, nikoliv velký monarcha jako David nebo Šalomoun, ale trpící Izaiášův služebník, který přináší vykoupení.
Ejhle, dřevo kříže, na kterém pněl Spasitel světa.
Moje generace a generace těch mladších stojí před velikým okamžikem. Nežili jsme za pandemie španělské chřipky po první světové válce, trochu podobné té dnešní, a slyšeli jsme vyprávění o strašné černé smrti“ ve XIV. století, na kterou v některých místech zemřela třetina populace. Novinkou je, že jsme dnes schopni s nemocí bojovat inteligentním způsobem a mírnit její šíření.
Ale také krize sexuálního zneužívání ublížila tisícům obětí. Z mnoha hledisek tato krize poškozuje i katolickou církev, ale bolestně jsme překonali morální rakovinu a tato je ve srovnání s ní pozitivní. Tak alespoň někteří nahlíželi na Covid-19 jako na ošklivou záležitost pro ty, kteří tvrdí, že věří v dobrého a spravedlivého Boha, svrchovanou Lásku a Inteligenci, Stvořitele vesmíru. Je zde jedno tajemství: všechno utrpení, ale především nesmírné množství zemřelých pro morové rány a války. Ale křesťané se dokážou lépe vyrovnat s utrpením, než ateisté dokážou vyložit krásu a štěstí života.
Mnozí, velká část chápe směr, který sledujeme, když se zdůrazňuje, že jediný Boží Syn neměl pro sebe na vybranou žádnou snadnou cestu. Ježíš nás svým utrpením vykoupil a my můžeme vykoupit své utrpení, když je spojíme s jeho utrpením a obětujeme je Bohu.
Právě jsem strávil 13 měsíců ve vězení za zločin, kterého jsem se nedopustil, jedna deziluze za druhou. Věděl jsem, že Bůh je s mnou, ale nevěděl jsem, co mám dělat, i když jsem si byl vědom, že nás nechává zcela svobodné. V každém případě existovalo potěšující vědomí, že jsem mohl všechno obětovat Bohu na nějaký dobrý účel a přetvořit tak hromadu utrpení na duchovní sílu.
Kořeny našich sanitárních služeb jsou hluboce zakořeněny v křesťanské tradici, v ustavičné práci a dlouhých hodinách ve velkém nebezpečí nákazy. V pohanském Římě tomu tak nebylo, tam jedině křesťané setrvávali u nemocných a ošetřovali je v době moru. Také Galen, známý antický lékař, utekl v době moru na venkov.
Koko Arguelo tvrdí, že zásadní rozdíl mezi bohabojnými věřícími a světáky je v přijímání utrpení. Nevěřící chtějí často vyloučit příčinu utrpení skrze potrat, eutanazii, vyloučením pohledu na utrpení, takže nechávají trpící bez návštěvy a bez péče. Křesťané spatřují Krista ve všech těch, kteří trpí jako oběti, jako nemocní či staří – a cítí povinnost být jim nápomocni.
Toto nechť tato slova jsou součástí velikonočního poselství zmrtvýchvstalého Krista.
