Kardinál Sarah na 36. pouti Notre Dame Paříž - Chartres
Skončila 36. letniční pouť organizovaná laickým sdružením Notre Dame de Chrétienté. Každoroční setkání, kterému předchází třídenní putování 100 km z katedrály Notre Dame v Paříži do katedrály v Chartres.
Drazí poutníci v Chartres!
Světlo přišlo na svět, říká Ježíš v dnešním evangeliu (Jan 3, 16-2), ale lidé dali přednost temnotě.
A vy, drazí poutníci, jste přijali jediné světlo, které neklame: světlo Boží. Tři dni jste putovali, modlili se, zpívali a snášeli horko, slunce i déšť: přijali jste světlo do svých duší? Opustili jste opravdu temnotu? Zvolili jste si jít cestou následování Ježíše, který je světlem světa? Drazí přátelé, dovolte mi, abych Vám položil tuto zásadní otázku, protože pokud není naším světlem Bůh, všechno ostatní se stává neužitečným. Bez Boha všechno je tmou.
Bůh přišel k nám a stal se člověkem. Zjevil nám jedinou pravdu, která přináší spásu, zemřel, aby nás vykoupil od hříchu a o Letnicích nám dal Ducha Svatého, dal nám světlo víry... Ale my jsme dali přednost temnotám.
Rozhlédněme se kolem sebe, po západní společnosti: zvolila si organizovat se bez Boha a nyní opuštěná, za zdánlivých a podvodných světel společnosti konzumu, zisku za každou cenu a frenetického individualismu, je svět bez Boha jen světem temnot, lží a egoismu.
Bez Božího světla se západní společnost stala opilou hordou v temnotě. Není zde dostatek lásky k přijetí dětí, k ochraně mateřského lůna, k ochraně před útoky pornografie. Zbavená Božího světla nedokáže západní společnost mít v úctě starší generaci, doprovázet nemocné při umírání, dát prostor těm chudším a neduživým. Je opuštěna v temnotách strachu, smutku a izolace. Nemá co nabídnout, krom prázdnoty a nicoty.
Dovolte mi, abych uvedl ty nejbláznivější ideologie. Západní společnost bez Boha se může stát kolébkou etického a morálního terorismu a morálky násilnější a ničivější než je islámský terorismus. Připomeňme si, že Ježíš nám řekl: »Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, ale nemají moc zabít duši. Bojte se spíše toho, kdo může zavrhnout duši i tělo do pekla (Mt 10,28).
Drazí přátelé, promiňte mi toto líčení, ale je třeba, abychom měli jasno a byli realisté. Jestliže k vám mluvím tímto způsobem, pak je to proto, že moje kněžské a pastýřské srdce pociťuje soucit s tolika dezorientovanými, ztracenými, smutnými a zotročenými dušemi.
Kdo je přivede k světlu? Kdo jim ukáže cestu Pravdy, jedinou cestu svobody, kterou je cestou Kříže? Necháme je upadat do bludu, do nihilismu bez naděje, nebo do agresivního islamismu a nic pro ně nepodnikneme? Musíme volat k světu, že naše naděje má jediné jméno: Ježíš Kristus, jediný Spasitel světa a lidstva.
Drazí poutníci, podívejte se na tuto katedrálu. Postavili ji vaši předkové, aby tím proklamovali svou víru. V celé její architektuře, v celé struktuře, ve svých vitrážích hlásá radost, že Bůh je spása a miluje člověka. Vaši předkové nebyli dokonalí, nebyli bez hříchu, ale chtěli, aby je v temnotách osvěcovalo světlo víry.
Také dnes, lidé Francie, probuďte se, zvolte si Světlo, zavrhněte temnotu!
Jak to udělat? Evangelium odpovídá: kdo jedná podle pravdy, přichází ke světlu. Dovolme světlu Ducha Svatého, aby ozářilo naše konkrétní životy, aby prostě proniklo do našeho nejhlubšího nitra. Jednat podle pravdy znamená, především postavit Boha do středu našeho života, tak jako je Kříž středem této katedrály.
Bratři moji, rozhodněte se, že se k Němu budete obracet každý den. V tomto okamžiku se rozhodněme, že si každý den vyhradíme nějakou minutu ticha, kdy se obrátíme k Bohu a řekneme mu: Pane, kraluj mi, obětuji ti celý svůj život.
Drazí poutníci, bez mlčení není světla. Temnoty se živí ustavičným hlukem tohoto světa, který brání obrátit se k Bohu. Vezměme si za příklad liturgii dnešní mše. Přivádí nás k adoraci, k synovské bázni a lásce před Boží velikostí. Vrcholí zasvěcením, při kterém všichni obráceni k oltáři a s pohledem zaměřeným na Kříž a na Hostii se noříme v adoraci do ticha a usebranosti.
Bratři, milujme tuto liturgii, která nám umožňuje, aby nás prosákla mlčenlivá přítomnost transcendentního Boha, a obrací nás k Pánu.
Drazí bratři kněží, nyní se obracím zvláštním způsobem k vám.
Oběť mše svaté je místo, kde musíte hledat světlo pro svou službu. Svět, ve kterém žijeme, se ustavičně znepokojuje. Jsme ustavičně v pohybu. Jdeme vstříc velkému nebezpečí, že nás budou pokládat za „sociální asistenty“. Nebudeme již světu přinášet světlo Boží, ale jen světlo naše, a to není to, co od nás lidé očekávají.
Obraťme se k Bohu v slavení liturgie usebranosti, plné úcty, mlčení a posvátnosti. Nevynalézejme v ní nic, přijímejme všechno od Boha a od Církve. Nevyhledávejme divadlo a úspěch. Liturgie nás učí, že být knězem neznamená dělat především mnoho věcí. Máme stát s Pánem pod křížem. Liturgie je místo, kde se člověk potkává s Bohem tváří v tvář. Je to ten nejvznešenější okamžik, kdy nás Bůh učí, abychom byli ve shodě s obrazem jeho Syna, protože On je prvorozený z mnoha bratří (Řím 8, 29). Není a nesmí být příležitostí k roztržkám, sporům a hádkám.
Při liturgii podstatnou věcí je obrátit pohled ke kříži, ke Kristu, k našemu Východu, k našemu jedinému horizontu, bez teatrální estetiky, nýbrž v duchu posvátnosti, s hlavním zřetelem na Boží slávu v duchu synovství Církve všech dob.
Drazí bratři kněží, zachovejte si provždy tuto jistotu: Stát s Kristem pod Křížem, to je to, co světu hlásá kněžský celibát. Nový projekt, který někteří sugerují, aby byl celibát oddělen od kněžství a kněžské svěcení bylo udělováno ženatým mužům z důvodu pastorační nezbytnosti, vyvolá ve skutečnosti těžké důsledky a definitivní přerušení apoštolské tradice.
Chtěli by vytvořit kněžství podle lidských měřítek, ale takové kněžství není pokračováním kněžství Krista, poslušného, chudého a čistého. Neboť ve skutečnosti kněz není jen alter Christus, druhý Kristus, ale má být samotným Kristem. A to bylo vždy důvodem, že jako následovník Krista se kněz vždy stával znamením, kterému se protiřečí.
A vy, drazí věřící, laici zapojení do života obce, vám říkám s naléhavostí: Nebojte se! Nemějte strach přinášet tomuto světu Světlo Kristovo. Vaším hlavním svědectvím musí být váš život a váš příklad. Neskrývejte zdroj své naděje, naopak, hlásejte ho, dosvědčujte, buďte jeho svědky, Církev vás potřebuje. Připomínejte všem, že jen Kristus Ukřižovaný dává autentický smysl lidské svobodě.
A k vám, drazí rodiče, bych se chtěl obrátit se zvláštním poselstvím. Být v dnešním světě otcem a matkou rodiny je poslání velmi obtížné, plné utrpení, překážek a práce. Církev vám děkuje. Děkuje vám za velkodušný dar vás samotných. Mějte odvahu vytrvat, aby vaše děti vyrůstaly ve světle Kristově. Někdy je třeba bojovat proti silnému větru, snášet pohrdání a útlak světa, ale nejsme zde pro jeho zalíbení. Hlásáme Krista ukřižovaného, který byl pohoršením pro Židy a bláznovstvím pro pohany (1 Kor 23-24). Nebojte se a nevzdávejte se!
Církev hlasy papežů a zvláště skrze encykliku Humanae vitae vám svěřuje prorocké poslání. Svědčit přede všemi o vaší důvěře v Boha, který vás povolal za moudré strážce přirozeného zákona. Hlásáte to, co Kristus zjevil skrze svůj život. Drazí otcové a matky, církev vás miluje, milujte církev. Milujte svou matku!
A nakonec se obracím k vám, vy nejmladší, kteří jste zde nejpočetnější. Prosím vás, abyste naslouchali starci, který má mnohem větší autoritu než já. Jedná se o evangelistu Jana. Kromě příkladu svého života zanechal svatý Jan také poselství napsané pro mládež. V jeho prvním listě čteme tato dojemná slova starce k mládeži v církvích, které založil. Poslouchejte hlas silného starce: »Píšu vám, mládeži, abyste byli silní a přebývalo ve vás slovo Boží a abyste přemáhali zlého. Nemilujte svět ani věci světa! « (1 Jan 2, 14-15)).
Svět, jaký nemáme milovat a podle kterého se nemáme řídit, není svět, jaký stvořil a miloval Bůh. Svět, který nemáme milovat, je onen svět, který se dal do služeb satana a hříchu. Je to svět ideologií, které popírají lidskou přirozenost a ničí rodinu, Je to svět struktur OSN, která ukládá novou globální etiku, které bychom se měli podrobit. Ale velký anglický spisovatel minulého století T. S. Eliot napsal tři verše, které hovoří za mnoho knih: Ve světě psanců kdokoliv se pohybuje opačným směrem, jeví se jako dezertér.
Drahá mládeži, jestliže stařec jako byl Jan, si dovolil hovořit přímo k vám, také já vás povzbuzuji a říkám vám: Veďte válku proti Zlému. Bojujte proti každému zákonu, který je proti přirozenosti a který by vám chtěli uložit, postavte se proti každému zákonu, který je proti životu, proti rodině, buďte těmi, kteří nastoupili opačný směr. Mějte odvahu jít proti proudu. Pro nás křesťany není opačný směr místo, nýbrž osoba. Je to Ježíš Kristus, náš přítel a náš vykupitel.
Vám mladým byl svěřen zvláštní úkol: zachránit lidskou lásku před tragickou úchylkou, které propadla láska a již není dar sebe sama, nýbrž vlastněním toho druhého, často násilnickým a tyranským. Bůh, který se stal člověkem, se nám na kříži zjevil jako agapé, jako láska, která se daruje až k smrti. Milovat znamená skutečně umírat za druhé, jako to učinil policista Arnaud Beltrame!
Drahá mládeži, ve své duši nepochybně zakoušíte často boj temnot a světla a svádí vás snadné rozkoše tohoto světa. Z celého kněžského srdce Vám říkám: Neváhejte, Ježíš vám dá všechno. Následujte ho a budete svatí, nic neztratíte, získáte jedinou radost, která nikdy nezklame. Jestliže vás dnes Kristus volá, abyste ho následovali jako kněží, jako řeholníci nebo řeholnice, neváhejte a řekněte své fiat, nadšené a bezpodmínečné. Bůh vás potřebuje, jaká je to radost a milost!
Západ přivedli k evangeliu světci a mučedníci. Vy, dnešní mladí, budete svědky a mučedníky, na které národy čekají jako na nové hlasatele evangelia. Vaše země žízní po Kristu, kéž ji nezklamete! Církev vám důvěřuje. Modlím se, aby mnozí z vás dnes během této mše odpověděli na Boží volání, abyste je následovali a opustili všechno pro Něho, pro Světlo. Když Bůh volá, je to radikální. Volá k úplnému daru, k mučednictví těla nebo srdce.
Drahý národe Francie, byli to mniši, kteří vybudovali civilizaci vaší země. Byly to osoby, muži a ženy, které přijaly úkol následovat Ježíše až do konce, radikálně, a tak vybudovali křesťanskou Evropu. To proto, protože hledali jen Boha, vybudovali civilizaci krásnou a pokojnou, jakou je tato katedrála.
Národy Francie a Západu, nenaleznete pokoj ani radost, dokud nebudete hledat Boha. Vraťte se ke svým kořenům, vraťte se do klášterů, ano, všichni mějte odvahu strávit nějaký den v klášteře. Na tomto světě bouří, násilí a smutku jsou kláštery oázou krásy a radosti. Zakuste, že je možné postavit konkrétně Boha do středu vašeho života a poznáte jedinečnou radost, která nikdy nepomine.
Drazí poutníci, odhoďme temnotu, zvolme Světlo! Prosme blahoslavenou Pannu, aby nás naučila říkat fiat, staň se, tak jak to řekla ona, aby nás naučila přijímat světlo Ducha Svatého, jak to učinila ona. Žádejme tuto nejsvětější Matku, abychom měli srdce jako Ona, srdce, které Bohu nic neodmítlo, srdce hořící láskou pro Boží slávu, srdce toužící hlásat lidem dobrou novinu, srdce velkodušné, široké jako srdce Mariino s rozměry Církve, s rozměry Srdce Ježíšova.
Podle STILUM CURIAE (mírně ráceno)
