Úcta k svatému Michalovi je baštou církve a křesťanské civilizace
Před sto lety, 29. září 1921 byla církevně uznána Kongregace sv. Michala archanděla, kterou založil blahoslavený Bronislav Bonaventura Markiewicz (1842-1912); je složená z řeholníků, kteří z Polska byli povoláni spravovat v Itálii svatyni Sv. Michaela Archanděla v Garganu. V roce 1867 byl vysvěcen na kněze, věnoval se pastorační službě a stal se vyučujícím v semináři diecéze Przemyśl. V Itálii se setkal se salesiánskou kongregací a dne 25. března 1887 složil řeholní sliby do rukou svatého Jana Boska.
Po návratu do Polska se usadil v Miejsce Piastowe a věnoval se formaci mladých lidí. Zde se zrodila nová organizace: „Společnost střídmosti a práce“, která měla pomáhat opuštěným dětem a současně bojovat proti myšlenkám šířeným Karlem Marxem (1818-1883), přičemž jako základ položil řeholi sv. Dona Boska, ze čehož vzešla Kongregace sv. archanděla Michaela pro muže (Michelité) a pro ženy (Michelitky). Kvůli nedorozuměním, která se vyskytla u salesiánů při generální kapitule v Turíně dne 19. prosince 1897, bylo členství dona Bronisława v Kongregaci salesiánů zrušeno.
Srdcem nejvýznamnější úcty k sv. Michalu na Apeninském poloostrově je právě svatyně San Michele v Monte Sant'Angelo v Apulii, kam přijeli otcové a sestry v roce 1996 a od 24. ledna 2000 (dvě pobočky kongregace patří z vůle Prozřetelnosti do salesiánské rodiny). 2. července 1994 papež Jan Pavel II. schválil vyhlášení dekretu, kterým byl Don Bronislaw prohlášen za ctihodného; blahořečen byl za pontifikátu Benedikta XVI. 19. června 2005, odpočívá v Miejsce Piastowe v mateřském domě kongregace.
V Itálii existuje mnoho míst, kde jsou kaple, oratoře, jeskyně, kostely, kopce a hory zasvěcené archandělu Michalovi. Nejstarší místo se nachází na Monte Tancia v Sabině, v jeskyni používané v dávnověku pro pohanské kulty, kde byla pravděpodobně uctívána bohyně Vacuna, sabinské božstvo vod a lesů. Tradice říká, že ve čtvrtém století byla oblast zpustošena „drakem“ (zlou bytostí), který se uchýlil do jeskyně. Papež svatý Silvestr I. - mezi prvními, kteří obdrželi titul „Vyznavač víry“ a který spravoval církev od roku 314 do roku 355 - se modlil jednou celou noc na hoře Soratte a viděl dva anděly sestupovat z nebe v doprovodu blesku, aby porazili „Draka“. 8. května vstoupil do jeskyně se zástupem věřících, aby ji zasvětil svatému Michaelu Archandělovi.
V následujících stoletích byl na posvátném místě postaven klášter, na okraji náhorní plošiny jsou pozůstatky obydlí mnichů - poustevny »San Michele«, vede tam strmé schodiště vytesané v boku hory až na malou terasu před jeskyní, na které je posvátný oltář, jemuž dominuje architektonické ciborium, skládající se ze dvou sloupů pokrytých dvěma vrstvami fresek. Na archivoltu ciboria je busta Krista obklopená apokalyptickými symboly čtyř evangelistů, zatímco na spodní části lunety nad oltářem je obraz Madony s dítětem; na přední straně ciboria je freska Agnus Dei s obrazy proroků po stranách, kteří se s úctou klanějí. Kromě toho jsou na stěně jeskyně fresky představující Panny Marie s Dítětem a svatého Michaela se zlatým brněním. Stékání kapek, po staletí na vápencových stěnách dalo tvar sugestivním stalaktitům a stalagmitům.
Náboženská slavnost 8. května se začala praktikovat v Sabině, poté v oblasti Reatina, v římském vévodství a později všude tam, kde byl rozšířen vliv benediktinského opatství Farfa, kterému toto posvátné místo darovali Longobardi ze Spoleta. 8. květen zůstal univerzálním svátkem, protože jde o výročí začátku michaelského kultu na celém Západě poté, co se archanděl zjevil papeži Silvestrovi I.
Nejslavnější italská svatyně zasvěcená Sv. Michalovi se však nachází v provincii Foggia, v arcidiecézi Manfredonia-Vieste - San Giovanni Rotondo (která byla adoptivní vlastí sv. otce Pia, 1887-1968), na hoře Gargano. Její historie začala v roce 490, za papeže Gelasia I. (? - 496): jedná se o takzvanou „Nebeskou baziliku“ zasvěcenou samotným archandělem, který se zjevil sv. Lorenzovi Maioranovi (440 ca. - 545 ca.), biskupovi v Sipontu (dnes okres města Manfredonia, jehož patronem je Maiorano). Onoho roku se mu sv. Michal zjevil, aby ho ujistil, že jeskyně na vrcholu hory patří jemu. V tomto místě našel útočiště býk, který utíkal před bohatým pánem z Gargana jménem Elvio Emanuele, který se ho v hněvu pokusil zasáhnout otráveným šípem, ale ten byl odvrácen větrem a zasáhl samotného střelce.
Biskup, informovaný samotným statkářem o události, ho prosil, aby mu vysvětlil tato znamení, a sám archanděl Michael k němu promluvil: „Udělal jsi dobře, když jsi ptal Boha na to, co je před lidmi skryté. Zázrak způsobil člověk, který se zasáhl svým vlastním šípem, aby bylo jasné, že se to všechno dělo z mé vůle. Jsem archanděl Michael a jsem stále v přítomnosti Boží. Jeskyně je mi zasvěcena. A protože jsem se rozhodl chránit toto místo a jeho obyvatele, chtěl jsem tímto způsobem potvrdit, že jsem patronem a strážcem tohoto místa a všeho, co se zde děje. Tam, kde se skála otevírá, mohou být lidem odpuštěny hříchy. O co budete v modlitbě žádat, bude splněno. Jdi tedy na horu a zasvěť jeskyni křesťanskému kultu (Liber de Marioneta San Michaelin in Monte Gargano).
Jelikož tato skrytá jeskyně byla místem používaným pro pohanské kulty, biskup váhal. Došlo tedy k druhému zjevení archanděla s názvem „vítězství“, které se tradičně datuje na rok 492. Učenci však připisují epizodu bitvě mezi Byzantinci a Longobardy v letech 662–663, kdy Řekové zaútočili na svatyni Gargano, kterou bránil Grimoaldo I, král Longobardů, jako italský král od 662 do 671, a současně jako vévoda z Beneventa (Padre Pio se narodil v provincii Benevento, velmi uctíval archanděla Sv. Michaela a vyzýval rovněž věřící a své duchovní děti, aby svatyni navštěvovali).
Třetí zjevení se také označuje jako „epizoda věnování“. Sipontinští zůstali na pochybách o tom, co dělat s tímto místem a zda by se měl kostel vysvětit. Biskup Maiorano se rozhodl uposlechnout nebeského ochránce a zasvětit jeskyni bohoslužbě na znamení vděčnosti za vítězství, které posílilo i pozitivní stanovisko papeže Gelasia I. „Ale v noci se objevil anděl Páně Michael vizionářskému biskupu ze Siponta a řekl: „Není tvým úkolem posvětit mnou vybudovanou baziliku. Já, který jsem ji založil, sám jsem ji posvětil. Vy však sem vstupujete a navštěvujete toto místo, které je pod mojí ochranou“ (Tamtéž).
Biskup spolu se sedmi dalšími apuliánskými biskupy v průvodu s lidmi a sipontinským duchovenstvem vyrazili na posvátné místo. Během průvodu došlo k zázraku: někteří orli s roztaženými křídly chránili biskupy před slunečními paprsky. Když došli k jeskyni, našli oltář postavený, pokrytý rumělkovým paliem a vyvýšeným křížem. Kromě toho, jak říká tradice, našli stopu archanděla vtisknutou na skále. První svatá mše se zde konala 29. září 493, v den, kdy církev slaví liturgickou památku sv. Archanděla Michaela.
Celá Evropa je pokryta přítomností archanděla s jeho svatyněmi. Mluvíme o slavné „Posvátné linii sv. Michaela“ v dokonalém souladu se západem slunce v den letního slunovratu, který přes 2000 kilometrů protíná celý kontinent a spojuje sedm klášterů zasvěcených sv. Michalovi. Existuje tedy symbolika vysoké náboženské, angelologické, historické, sociální, kulturní a umělecké hloubky. Michaelská linie odkazuje na pozvání archanděla Michaela k věřícím, aby vytrvali na přímé cestě, ale také k obraně Evropy před Satanem. Tři nejdůležitější místa, jmenovitě Mont Saint Michel ve Francii, Sacra di San Michele ve Val di Susa v Piemontu a Svatyně na Monte Sant’Angelo v Garganu se nacházejí ve stejné vzdálenosti od sebe.
Sedm svatyní Posvátné linie: Skellig Michael (Irsko), hora sv. Michaela (Velká Británie), Mont Saint Michel (Francie), Sacra di San Michele (Piemont, Itálie), San Michele (Puglia, Itálie), Monastero di San Michele (Řecko). Jediným místem mimo Evropu, které je součástí pokračování Posvátné linie, je klášter Mount Carmel v Izraeli, rodišti křesťanství.
Na závěr připomínáme, že autorem mimořádných opatství Mont Saint Michel a Sacra di San Michele na hoře Pirchiriano ve Val di Susa byl benediktinský mnich sv. Vilém da Volpiano, jeden z otců Evropy, narozený na ostrově San Giulio u jezera Orta, v provincii Novara v roce 962, a skonal v Normandii, ve Fécamp, jednom z hlavních měst alabastrového pobřeží, v roce 1031.
Byl to velký opat a skvělý architekt, který svou horlivostí a vynalézavostí přetvářel Evropu. Přísný a přesný - dostal přezdívku „Suprara regulam“. Opat San Benigno z Dijonu byl architektem stavby opatství Mont-Saint-Michel, které osobně navrhl v románském stylu. V Dijonu měl pověst velkého kazatele: naplnil opatství věrnými a jeho kázání obrátila ty nejtvrdší duše a srdce. »Celý evropský křesťanský svět hleděl na jeho důstojnost a jeho schopnosti reformátora klášterů s rostoucí popularitou a nejen duchovní mocí, jako například tom, že se z Viléma stal protagonista Evropy kolem roku 1000“ (Rodolfo il Glabro, život protagonisty roku 1000: Vita di Guglielmo, vyd: GM Capuani, O. Tuniz, Europía 1998, s. 21).
Byl duchovním vůdcem francouzského krále Roberta II. (972-1031), zvaného Zbožný (nástupce svého otce Uga Capeta, kolem 940-1996), který ho postavil do čela pařížského kláštera St-Germain-des-Prés.
Vliv opata Viléma se rozšířil do Anglie a měl duchovní, sociální, kulturní, architektonický a umělecký charakter a zabýval se také duchovní hudbou. Bohatý nadáním a z lásky k Bohu a k církvi stavěl kláštery, kostely, opatství a pod svým vedením měl údajně 1 200 mnichů, kteří byli roztroušeni po různých opatstvích a několika převorstvích. Měl k sv. Archandělu velmi zvláštní oddanost, kterou obdivuhodně vyjádřil ve svých mocných a vznešených opatstvích, která jsou se vší svou michaelskou velkolepostí baštou naší Evropy.
Corrispondenza Romana Cristina Siccardi
