Proč Paralelní koncil?
ROZHOVOR s Paolem Pasqualuccim o II. vatikánském koncilu, který vyšel v "RADICI CRISTIANE" č. 177 říjen 2022 - online a tištěný měsíčník vedený profesorem Robertem De Matteiem.
1. Mluvíte o "paralelním koncilu. Proč "paralelní"?
Původní název mé knihy zněl: Paralelní koncil Jana XXIII. Anomální začátek II. vatikánského koncilu. Z názvu, upraveného na žádost vydavatele, bylo zřejmé, že Jan XXIII. sestavil "paralelní koncil", který se podílel na "anomálním začátku" II. vatikánského koncilu. "paralelní" k oficiálnímu koncilu připravenému pod vedením Ústřední doktrinální komise, které předsedal papež, ale kterou řídil kardinál Ottaviani, prefekt Kongregace Svatého oficia, strážce doktrinální čistoty. Přípravná fáze trvala tři roky, v první z nich byly na deseti tisících stranách shromážděny názory (vota) všech biskupů, teologických fakult, kongregací kurie a rozbory vota (naprostá většina z nich chtěla odsoudit zlo století, komunismus, dogma o Marii Mediatrix - De Mattei). Při zahájení koncilu bylo připraveno nejméně dvacet návrhů konstitucí a dekretů, včetně čtyř dogmatických konstitucí. Byla to obrovská, vážná práce, kterou odvedlo deset přípravných komisí, v nichž byli novátoři v jasné menšině, s výjimkou té o liturgii. Avšak ortodoxní přístup kurie, potvrzující tradiční pravdy víry, odsuzující heretické tendence, které se proplétaly exegezí a teologií, odsuzující vážný úpadek mravů, který na Západě začínal s masovým hédonismem, se nelíbil novotářům, ovlivněným neomodernistickou Nouvelle théologie, tedy různými de Lubac, Karl Rahner, Congar, Chenu atd. V přípravné fázi se novátoři přeskupili především do Sekretariátu pro jednotu křesťanů, "technického" orgánu, který se zřejmě věnoval pouze organizaci ekumenických setkání a který vedl Augustin Bea SI, mocný prelát a důvěrník Jana XXIII., který ho okamžitě jmenoval kardinálem. V této fázi již docházelo k opakovaným střetům mezi Beou a Ottavianim (velmi ostrý střet o náboženskou svobodu). Bea obvinil Ottavianiho, že nespolupracoval se svým sekretariátem při vypracování osnov, že nechtěl vytvořit smíšené komise (teologicky ne rigorózní), že neprováděl papežovy směrnice pro koncil, vyznačující se "pastorálností", "ekumenickým otevřením", odmítnutím výkladů novátorů (a papeže), které byly neprávem považovány za "intelektualistické", "scholastické", "s tónem dekretů I. vatikánského koncilu". Tak byl nastíněn koncilní směr "paralelní" k oficiálnímu, který určoval ducha a cíl koncilu, jak si přál papež, proti duchu a liteře doktrinálně pravověrných schémat vypracovaných teology věrnými dogmatu pod vedením Ottavianiho a Mons. Trompa.
2. V jakém smyslu označujete začátek II. vatikánského koncilu za "anomální"?
V tom smyslu, že byl poznamenán závažnými počátečními nezákonnostmi, které dokumentoval především Amerio a externí historici koncilu, jako například profesor De Mattei. Papež dal zelenou neregulérním iniciativám, které hned první den (13. 10. 1962) přijali progresivní kardinálové přítomní mezi devíti členy předsednictva koncilu: dovolil odložit hlasování o 16 členech (z 24) deseti koncilních komisí koncilu, aby biskupské konference mohly předložit své vlastní seznamy plné novotvarů; při následném hlasování po hlasování nechal plenární shromáždění koncilu prohlásit (20. 10. 1962), že se na koncilu bude hlasovat pro 16 členů. 10.10.1962), že pozastavil (ústně) princip absolutní většiny (polovina plus jeden) pro zvolení a povolil princip relativní většiny (stačil největší počet hlasů, ať už byl jakýkoli), což byl nonšalantní postup, který zvýhodnil novátory, kteří tak obsadili 49 % křesel. Povolil změnu pořadu jednání tak, aby se začalo pátým schématem o liturgii, které se jako jediné novátorům líbilo. Nakonec povolil pozastavení vášnivé debaty o schématu De fontibus revelationis, které chtěli novatoristé buď přepracovat, nebo zrušit, protože podporovali tezi o jediném zdroji Zjevení, a to proti Tridentu a I. vatikánskému koncilu. Debata byla ihned obnovena, ale se smíšenou komisí, kterou nařídil papež a která se skládala z teologické komise a Beova sekretariátu, mezitím papežem povýšeného na koncilní komisi s rychlým postupem. Teologická komise byla ve skutečnosti podřízena Beaově komisi, která nebyla kompetentní pro teologické záležitosti! Nové komise upustily od všech přípravných prací, byl zaveden zvrácený systém smíšených subkomisí. Bylo to vítězství Bey nad Ottavianim, vítězství "paralelního" koncilu nad oficiálním koncilem a věrností tradici koncilu "
3. Byl podle vás tento anomální začátek schopen podmínit a ovlivnit zbytek Koncilu?
To rozhodně byla. Vzpoura v první den (kdy se překvapivě ujal slova kardinál Liénart a požádal o nezahájení hlasování a změnu mechanismu výběru kandidátů) , byl to velký šok, o němž svědčí i deník kardinála Siriho. Velká většina se přirozeně dívala jen na to, co udělá papež: brzy pochopili, že papež podporuje vzbouřence, a začali je podporovat sami. Bez "anomálního" začátku by se Koncil nestala "autogenní, náhlý, atypický" (Amerio), vždy se pohybující mezi legalitou a anarchií. Teprve díky anomálnímu začátku se podařilo novátorům mobilizací biskupských konferencí ovládnout komise (do nichž Jan XXIII. nechal jako experty agregovat všechny teology v odéru hereze různými způsoby odsouzené Piem XII.), a umožnit tak proniknutí jejich heterodoxních pohledů do textů.
4. Jak hodnotíte II. vatikánský koncil?
Jak se dnes, po šedesáti letech papežů horlivých vykonavatelů "reforem" prosazovaných pastoračním koncilem, který byl přesto vyzdvihován jako důležitější než nicejský (Pavel VI.) a dokonce navrhován jako nové Letnice pro církev a lidstvo, a to již od inaugurační alokuce Jana XXIII.? Je třeba ještě sestavovat další seznam mnoha špatností, ba dokonce zla, které dnes postihují viditelnou církev a katolicismus jako celek? Hořké plody II. vatikánského koncilu (Mt7,20) ukazují celou jejich zhoubnou povahu.
Paolo Pasqualucci
30. listopadu 2022
