Aktivní účast papeže na šamanské modloslužbě
O setkání Jana Pavla II. s pohanskými šamany, kteří vyvolávali duchy v chrámu u jezera Togo, psal L ´Osservatore Romano. Došlo k němu 9. srpna 1985: Šamani se modlili: „Sílo vody, volám tě, předkové, volám vás“. V návaznosti na toto vyvolávání duchů dali kouzelníci papeži nádobu s vodou a moukou. Nejdříve učinil papež poklonu a pak směsí kropil na všechny strany. Ráno přede mší prováděl stejné aktivity. Tento „pohanský obřad“ podle OR znamená, že dotyčný rozděluje vodu jako symbol plodnosti a vyléváním ji sdílí s předky.
Krátce po návratu do Říma vyslovil papež svou spokojenost se svou veřejnou účastí na modlitbě a rituálu animistů: „Modlitební setkání ve svatyni u jezera Togo mělo zvláštní ráz. Poprvé jsem se modlil s animisty.“ (La Croix 23. 8. 1985).
Je to až neuvěřitelné, že papež nad takovými zvrhlými obřady nejenže nevyslovil politování, ale dokonce je velebil. To by samo o sobě mělo být zcela dostačujícím důvodem ke zrušení kanonizačního procesu. Jak se sám doznal, modlil se spolu s animisty. Taková přímá a formální účast na pohanské bohoslužbě byla vždy v církvi odsuzována jako těžce hříšná. Podle KKC spočívá pohanská modloslužba nejen v tom, když člověk uctívá falešné bohy a idoly, nýbrž také v tom, když se místo Bohu klaní něčemu stvořenému, ať již se jedná o bůžky, démony ( např. u satanismu) nebo o moc, o rozkoš, rasu, předky, stát, peníze nebo něco podobného. .. „Modloslužba popírá, že Pán je jediný Bůh. Proto je neslučitelná se společenstvím s Bohem.“ (KKC 2113). Modloslužba je perverze náboženského cítění vrozeného člověku (KKC 2114). Mnoho mučedníků raději zemřelo, než aby se klanělo Šelmě, a odmítli to dokonce jen předstírat, že ji uctívají. Patří to mezi skutky, o kterých sv. apoštol Pavel říká: Řekl jsme vám již dříve a říkám vám to ještě jednou: kdo takové věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království. (Gal 5, 20).
To byl tedy v životě Jana Pavla ten nejnehoráznější případ spolu s řadou podobných.
Michel M. Matt, KU 4/2011
