Samizdat část 1 A
29.6.2016
Svatý Tomáš Akvinský učí, že mohou nastat případy, kdy je třeba se veřejně postavit proti církevnímu představenému, a to dokonce i proti samému papeži.
»Jestliže vyvstane pro víru bezprostřední nebezpečí, preláti jsou povinni povstat, dokonce veřejně, především ti, kteří jsou jeho podřízení. Tak svatý Pavel byl podřízen sv. Petru a káral ho veřejně z důvodu pohoršení, které hrozilo ve věci víry. Petr dal příklad těm, kteří řídí, aby v případě, že se vzdálí od správné cesty, neodmítali jako nevhodné napomenutí přicházející od podřízených.«
Příklad sv. Petra a Pavla vytváří paradigma jednání platného jak pro pastýře, tak pro prosté věřící.
(Roberto de Mattei, Vicario di Cristo)
Modleme se, aby papež Bergoglio následoval příklad pokory svatého Petra a vyznal pravou katolickou víru, a učil se pokoře a nauce od Benedikta XVI.
Modleme se, aby se Bergoglio nezatvrdil v bludu a neusiloval samu církev zavádět do bludu a tak do zkázy.
Především si přejme, aby se Bergoglio zamyslel nad slovy, která pronesl Benedikt XVI. při oslavě svého kněžského jubilea. 29. června roku 1951 přijal kněžské svěcení Joseph Ratzinger, dnes emeritní papež Benedikt XVI. Při té příležitosti pozval dnes papež František svého předchůdce do Klementinského sálu Apoštolského paláce k slavnostnímu obřadu v úzkém kruhu nejvyšších představitelů římské kurie.
Ve svém vystoupení Benedikt XVI. mimo jiné řekl:
Jeden bratr, vysvěcený před 65 lety spolu se mnou, se rozhodl napsat na obrázek připomínající první mši pouze – pomineme-li jméno a data – jediné řecké slovo: „Eucharistomen“, v přesvědčení, že toto slovo v mnoha svých dimenzích je již vším, co je možné v té chvíli vyslovit.
„Eucharistomen“ - můj přítel Berger chtěl tenkrát poukázat nejen k dimenzi lidského děkování, ale přirozeně na hlubší slovo, které skrývá a které se objevuje v liturgii a v Písmu, ve slovech „gratias agens benedixit fregit deditque“. „Eucharistomen“ nás odkazuje na onu skutečnost díkuvzdání, na novou dimenzi, kterou jí dal Kristus. On proměnil v díkuvzdání, a tedy v požehnání, kříž, utrpení a všechno zlo světa. A takto zásadním způsobem přepodstatnil život a svět a dal nám – a dává nám každý den – Chléb pravého života, který přemáhá svět díky síle Jeho lásky.
Jak je možno vidět, je to výzva vrátit se k pravé katolické nauce, vyhlášená s mírností a láskou před papežem Bergogliem, který jako biskup Říma právě útok na eucharistii učinil centrem svého působení.
Po diskutabilních gestech jako nepoklekání před Eucharistií, je zde závažnost Amoris laetitia, pokud jde o přístup k tělu a krvi Páně (toto všechno bylo již anticipováno v Evangelii Gaudium a v úvodech do dvou synod, počínaje relací Kaspera v konzistoři 2014).
Ale vystoupení Benedikta o transsubstanciaci je především napomenutím onomu papeži Bergogliovi, který při návštěvě luteránů v Římě relativizoval historickou a trvalou roztržku mezi katolíky a luterány právě ve věci eucharistie.
Tentýž papež Bergoglio při tiskové konferenci v letadle minulou neděli poté, co kriminalizoval katolickou církev, v podstatě rehabilitoval Luthera a hájil ho jako „lék“.
Tentýž papež se chystá oslavovat 31. října ve Švédsku právě heretika a schizmatika Luthera, toho Luthera, který devastoval církev a křesťanství a který se vyjádřil o mši svaté takto:
Když bude mše zničena, myslím, že spolu s ní bude zničen celý papismus. Papismus totiž spočívá na mši jako na skále, se všemi svými monastýry, biskupskými rezidencemi, kolegii, úřady a naukami, jedním slovem s celým svým bachorem. To všechno se nutně zhroutí, když bude zničena jejich svatokrádežná a ohavná mše. (viz)
Je čas si připomenout, jak jsem napsal v nedávném článku, že Benedikt se vzepřel a řekl NE geopolitickým a velmi silným mezinárodním tlakům, které chtěly přinutit katolickou církev, aby se spojila s protestantismem.
Z tohoto pohledu je třeba uvažovat o jeho tajemném a znepokojujícím vzdálení se od aktivní petrinské služby, služby, která však není odvolána (jak vysvětlil sám Benedikt 27. února 2013 a jak znovu zdůraznil Mons. Gänswein).
Zatím však Bergoglio usiluje právě dovést církev k sebevražednému objetí s protestantismem, jak to přikázaly mezinárodní světové mocnosti, a právě proto je tak veleben protikatolickými médii na celém světě.
Antonio Socci, Samizdat Ia
