Římský klub a Vatikán
Římský klub založený1968 Dsvidem Rockefelerem (uprostřed) Areliem Peccei ( vlevo) a A. Kongem
Řím) Pozorovatelé s údivem zaznamenávají sbližování církve s globalistickou agendou. V posledních letech se projevuje státní církev 21. století. Vysocí církevní představitelé stále častěji mluví o politice a dělají ze sebe mluvčí vlády. Ti, kdo si myslí, že jde o nešťastné náhody, se mýlí. Za papeže Františka je to spíše systém. Poslední příklad: Avvenire, deník italských biskupů, oslavuje Římský klub a jeho zprávu "Meze růstu", která byla zveřejněna před 50 lety.
Římský klub
Římský klub byl založen v roce 1968 po setkání Davida Rockefellera a Aurelia Pecceiho (1908-1984), ředitele společnosti Fiat a předsedy představenstva firem Olivetti a Italconsult. Peccei byl jedním z architektů poválečné transatlantické politiky v Itálii. Byl však pouze zaměstnancem, a proto se pravděpodobně stal zakladatelem a předsedou Římského klubu.
Pecceiova rodinná historie se ztrácí v mlze. Aurelio Peccei popisuje ve své knize "Kvalita člověka. Plea for a New Humanism", která vyšla v roce 1977 i v němčině, že jeho rodina pocházela z Maďarska a do Turína se dostala v několika etapách přes Chorvatsko, Dalmácii a Benátsko. Jeho otec Roberto Peccei byl právník. Jeho syn ho chválí jako "jednoho z prvních socialistů" v Turíně. Město, v němž se podle Aurelia Pecceiho objevil "zralý socialismus", který "charakterizoval i italskou komunistickou stranu".
V roce 1930 získal Peccei doktorát z ekonomie na univerzitě v Turíně za práci na téma "Leninova nová ekonomická politika". Na Sorbonně pak vyhrál cestu do Sovětského svazu a FIAT ho pověřil řízením vztahů automobilky se SSSR. Po válce pracoval pro FIAT v Latinské Americe. Od roku 1965 však pokračoval ve svém působení v Sovětském svazu a vybudoval rozsáhlý průmyslový komplex v Togliattigradu (tak bylo v roce 1964 přejmenováno město Stavropol-Volšskij podle Palmira Togliattiho, dlouholetého vůdce italské komunistické strany). A co víc, pořádal přednášky, v nichž dával Sovětskému svazu "doporučení" ohledně využívání zdrojů a industrializace.
Peccei byl přesvědčený antifašista, svobodný zednář a osobní přítel komunisty Altiera Spinelliho, zakladatele EU, jehož cíle sjednocené Evropy Peccei podporoval. Peccei byl také zastáncem neomalthusiánských teorií, a proto se uskutečnilo setkání s Rockefellerem. Důsledkem tohoto setkání bylo založení Římského klubu, který měl prosazovat neomalthusiánskou tezi o nutném snížení počtu obyvatel. Spolu s McGeorgem Bundym z Fordovy nadace inicioval Peccei o několik let později založení Mezinárodního institutu pro aplikovanou systémovou analýzu (IIASA) se sídlem v Laxenburgu u Vídně, rovněž neomalthusiánské instituce. Na Wikipedii je tato nadace uvedena takto:
"Dne 4. října 1972 se v Královské společnosti v Londýně uskutečnilo setkání zástupců Sovětského svazu, Spojených států a dalších deseti zemí východního a západního bloku, na kterém byla podepsána zakládací listina IIASA. Jednalo se o vyvrcholení šestiletého úsilí prezidenta Spojených států Lyndona B. Johnsona a předsedy vlády SSSR Alexeje Kossygina."
O Pecceiovi a Fordově nadaci není na Wikipedii ani zmínka, ale pro pozorné oči je tam alespoň odkaz na Římský klub v rubrice "Literature reference".
Římský klub se stal hlavním nástrojem šíření pohádky o přelidnění. První akcí Klubu v roce 1968 byla prezentace knihy amerického biologa Paula R. Ehrlicha "Populační bomba". Ehrlichova kniha a publikace "Meze růstu", která následovala o čtyři roky později, byly manifestem neomalthusiánů, kteří navázali na dlouho vyvracené populační teorie Angličana Thomase Roberta Malthuse (1766-1834). Obě publikace se staly bestsellery, což není překvapivé vzhledem k tiché, ale masivní síti, která je propagovala. Jak jinak by se založení italského klubu nebo jeho publikace, ať už v roce 1968 nebo 1972, dostaly do hlavních zpráv německé televize?
Stejně jako předtím Malthus, i Ehrlich a Římský klub byli vyvráceni fakty. Přesto od své věci neustoupili a politici a zástupci médií, kteří je prosazovali, se dodnes brání jejich veřejnému vyvrácení. Katholisches.info napsal 17. ledna 2017 o Ehrlichově knize:
"Biolog v něm šířil katastrofické scénáře prostřednictvím populační exploze, která mezi lidmi, zejména na Západě, vyvolávala strach a hrůzu z vlastní reprodukce. Ehrlichovy teorie se shodovaly se zavedením antikoncepčních pilulek a sexuální revolucí, která propagovala oddělení pohlavního aktu od plození. Jeho teze o katastrofě přelidnění, která se stane smrtelnou hrozbou pro lidstvo, byla vítaným a zdánlivě rozumným podkladem pro odmítání rozmnožování. Média, intelektuálové a kulturní osobnosti propagovali povinnost kontroly porodnosti. Antikoncepce, potraty a sexuální revoluce dostaly zástěrku morálně "dobrého" skutku pro dobro lidstva a planety. Jako příklad propojení a propagace jeho tezí stačí uvést, že v roce 1973 byla Římskému klubu udělena Mírová cena německého knižního obchodu, která se jinak bez výjimky uděluje jednotlivcům."
V roce 2017 bylo Paulu R. Ehrlichovi, bardovi potratové a antikoncepční agendy, dokonce umožněno přednášet ve Vatikánu. Pro mnoho katolíků to byl šok. Tak daleko už za papeže Františka pokročilo propojení se silami proti životu. Katholisches.info napsal o Ehrlichově pozvání do Vatikánu:
"Ehrlichova 68 předpověď zněla, že v dohledné době zemřou stovky milionů lidí hladem, že masové umírání začne v roce 1970 a že do roku 1990 zemře polovina obyvatel USA, Indie a Číny na nedostatek potravin. Británie by do roku 2000 zcela zanikla. Neobhajitelnost Ehrlichových tvrzení není třeba v roce 2016 dokazovat. Modelový biolog se diskvalifikoval v celé šíři. Žádná z jeho předpovědí se nesplnila, ani v nejmenším. Došlo k přesnému opaku. Světová populace vzrostla z 3,5 miliardy lidí v roce 1968 na současných téměř 7,5 miliardy. Zároveň se počet chudých lidí snížil na polovinu."
Zmatená chvála
V roce 1972 to bylo nemyslitelné: V květnu 2022 Římský klub a manifest jeho neomalthusiánské ideologie dokonce oslavuje deník italských biskupů. Jde o ideologii, která je částečně zodpovědná za zabití několika set milionů lidí.
"Ale ví někdo z biskupské konference, co Avvenire publikuje? A proč biskupové, kteří jsou roztroušeni po celé Itálii a jsou si vědomi této kulturní úchylky, nepožadují odpovědnost?" ptá se Riccardo Cascioli, šéfredaktor listu Nuova Bussola Quotidiana.
Avvenire zde představuje oficiální agendu, jak ji v církvi prezentuje František. Spektrum sahá od genderové ideologie přes agendu LGBT až po extrémní "ochranu klimatu". Abychom parafrázovali Cascioliho:
"Vše, co je politicky korektní, je otevřeně podporováno."
"Nic by už nemělo být překvapením," řekl šéfredaktor NBQ, přesto byl 10. května "ohromen", když otevřel 3. stranu Avvenire. Biskupské noviny pompézně oslavovaly Římský klub.
U příležitosti 50. výročí jejího vydání představil Římský klub v Miláně pokračování s názvem "Limity a dál". Na křtu knihy promluvila Daniela Padoanová, předsedkyně milánského sdružení Laudato si', které vzniklo po vydání stejnojmenné encykliky papeže Františka. I zde jsou patrná nová propojení.
V roce 2022 biskupské noviny oslavují Římský klub a jeho antihumánní manifest "Meze růstu".
Na otázku, proč je skandální oslavovat Římský klub, Cascioli odpovídá:
"Jednoduše proto, že "Meze růstu" jsou založeny na neomalthusiánské ideologii. Její zastánci jsou potomky eugenických společností z počátku 20. století, které byly velmi úspěšné v anglosaském světě a v severní Evropě a považují populační růst za největší hrozbu pro svět. Kniha "Meze růstu" vznikla v kulturním prostředí, které již bylo připraveno knihami a silnými kampaněmi proti porodnosti."
Zpráva Římského klubu z roku 1972 šla ještě dál než Ehrlichovy katastrofické scénáře z roku 1968, pokud se okamžitě nezastaví růst populace. "Meze růstu" se prohlašovaly za přísně vědecké pojednání, které se poprvé dívá na světové problémy z globální perspektivy a poukazuje na jejich vzájemnou provázanost.
"Dalo by se říci, že tato kniha byla svým způsobem otcem globalistické ideologie," říká Cascioli.
Antihumánní agenda byla odhalena hned na prvních stránkách knihy: Cílem této studie je "jasně definovat fyzikální limity a omezení reprodukce a materiální činnosti lidstva na naší planetě" (s. 19). Z toho autoři vyvozují: "Největší překážkou spravedlivějšího rozdělení zdrojů Země je množení obyvatelstva" (s. 142), a proto je třeba najít rovnováhu prostřednictvím závazku ke globální politice, která "bude přirozeně vyžadovat zřeknutí se některých svobod, jako je přivádění nekontrolovaného počtu dětí na svět nebo neomezená spotřeba dostupných přírodních zdrojů" (s. 143).
O to jde už 50 let. K tomu směřuje potratová a antikoncepční agenda, migrační a klimatická agenda a dokonce i mnohé války, a především řízené a vyvolané hospodářské krize v průmyslových zemích, které se ukázaly být vhodným nástrojem k přetváření států v zájmu těchto podporovatelů. Jednou z takových umělých krizí byla pseudopandemie Corona. Západ v současnosti zažívá takto vyprovokovanou hospodářskou krizi pod pokryteckým odkazem na ruskou politiku vůči Ukrajině.
Ozývají se i hlasy, které očkování Corona považují za součást neomalthusiánského programu. Přestože v řadě západních zemí lze zjistit nadměrnou úmrtnost, kterou vlády a média tají, "velké umírání" se zatím nepodařilo uskutečnit. V současné době si největší pozornost zaslouží důkazy o neplodnosti po očkování vakcínou Corona.
Návrhy, které Římský klub předkládá na "přísně vědeckém" základě, jsou ve skutečnosti v souladu s návrhy velkých amerických nadací, které již mnoho desetiletí ovlivňují politickou, hospodářskou, sociální a kulturní oblast.
Létání naslepo
V Avvenire pravděpodobně nikdo nečetl ani řádku z publikací Římského klubu, dokonce ani projev Daniely Padoanové, který podle Cascioliho "odrážel ideologické bláznovství Římského klubu".
Padoan skutečně opakoval pohádku o tom, že svět je "přelidněný". A co hůř, lidi prohlásila za velké nepřátele abstraktní planety, jak to známe od klimatických fanatiků kolem Grety Thunbergové. Padoanová v úterý řekl, že lidé "pohltí jako termiti veškerý prostor, veškerou rozmanitost, veškerý nekódovaný život".
Její řeč pokračuje v pohádkovém stylu. V průběhu padesáti let od roku 1972 podle ní lidé "pokračovali ve zvyšování globální teploty, tání ledovců, postupné dezertifikaci a odlesňování planety, až jsme se nakazili virem, který je důsledkem eroze přírodních stanovišť a rozšiřování megaměst, a jsme zapleteni do nepředstavitelného evropského a globálního konfliktu o hromadění zdrojů".
Toto je klasifikace viru SARS-CoV-2 a pseudopandemie, kterou vyvolal, bez ohledu na fakta. Stejně jako Thunberg a další ideologové i Padoanová žvaní o věcech, o kterých zřejmě nic neví. V době vydání knihy Meze růstu již existovala srovnatelná klimatická hysterie, která se sice jmenovala jinak, ale na svou dobu byla neméně odborná. V té době se však lidé obávali blížícího se ochlazení. Byly prorokovány hrozící katastrofy způsobené novou dobou ledovou, tedy přesný opak toho, co už 20 let slýcháme jako klimatický narativ. Mezitím se objevily ozónové díry a další signály, které se řídily stejným scénářem, aby vyvolaly paniku s cílem prosadit určitou politickou agendu.
Tvrzení Padoanové - z jaké továrny na výrobu spinů pochází, se už asi nikdy nedozvíme -, že Covid-19 je důsledkem "eroze biotopů" a že ukrajinský konflikt je způsoben "nedostatkem zdrojů", patří, Cascioliho slovy, "do žánru šílenství".
Je třeba poznamenat, že od založení Římského klubu v roce 1968 a od zveřejnění dokumentu "Limity růstu" působí stále stejné síly. Jména lidí se do jisté míry změnila, ale finančně silné organizace, ty v temnotě, zůstaly stejné. Přišla nová a jejich vliv se výrazně rozšířil. V některých případech jde nová generace ve šlépějích svých otců, jako je tomu v případě Billa Gatese, jehož otec byl neomalthusián a člen správní rady potratové korporace Planned Parenthood. Rockefellerova nadace působí v oblasti eugeniky a kontroly populace již 109 let,
Především je šílené, že Avvenire, noviny biskupů, fandí ideologii, která se vší vážností usiluje o zánik lidstva. To "je skutečně znepokojující", říká Cascioli. Biskupové jako majitelé novin mlčí k šíření protikřesťanské a protilidské agendy. Jed kultury smrti se dnes šíří i z církevních médií.
Giuseppe Nardi
