Progresivní eroze ‚německé‘ církve
23. 7. 2015
Ještě k procesu odpadlictví v německé oblasti
Počet věřících, kteří v roce 2014 opustili katolickou církev v Německu, je dokonce vyšší než v roce 2010, kdy propukly masivní skandály a tlak veřejnosti proti církvi byl nesmírný.
Výstupy z církve v roce 2005 – 2013 byly připisovány na vrub německého papeže Benedikta XVI., pokud nebyli uváděni také místní „viníci“ jako biskup Mixa nebo Tebartz van Elst, v Rakousku biskup Krenn.
Benediktu XVI. se přičítalo, že ‚diskriminoval‘ homosexuály, odmítal kroky k „zrovnoprávnění žen“ a zrušil exkomunikaci biskupů FSSPX. Tak to alespoň tvrdil pastorální teolog Zulehner (Vídeň) nebo biskupský vikář Willi Vieböck (Linec).
Ale skutečnost je taková, že nikdy nebylo tolik výstupů z církve jako nyní za populárního papeže Františka. O tom však takticky mlčí jak dříve výmluvná média, tak církevní představitelé. Jejich výklady jsou dodatečně demaskovány jako „církevně-politické instrumentalizace“. Z dlouhodobého pohledu je proces odpadlictví jen vnějším projevem progresivní vnitřní eroze německého katolictví. Odkud se bere přitom jeho sebejistota a suverenita?
Církevní daň zajišťuje velký vliv
Katolická církev v Německu má nesmírné příjmy. Jen v roce 2011 získala z daní 5,8 miliard euro.
Se svými 1,3 miliony zaměstnanců je po státní správě druhým největším zaměstnavatelem v Německu. Největší soukromá firma Siemens zaměstnává 400 000 pracovníků. Svými naplněnými měšci působí německá církev velkým vlivem na Třetí svět.
NBK Fulda 2014 - Foto: Arne Dedert/Archiv
Právě tito biskupové usilují o změnu církevní nauky
Většina německých biskupů chce změnit církevní nauku. Někteří komentátoři, např. George Weigel v USA, píší o rostoucím procesu eroze německé katolické církve. Týká se to především nauky o manželství a sexuální morálce. Jde konkrétně o uznání druhého manželství po rozvodu a povolení sv. přijímání znovu civilně sezdaným. To jsou přesně ta témata, kterými se bude znovu zabývat říjnová synoda.
Na otázku, proč se němečtí biskupové dožadují toho, co není možné, odpověděl arcibiskup Georg Gänswein:
»Snad podléhají duchu doby, snad se nechávají ovlivňovat potleskem lidí a médií. … Být k médiím kritický je jistě obtížné. Pastýř v církvi se však nemůže rozhodovat podle toho, zda mu média tleskají, nebo ne. Měřítkem je evangelium, víra, zdravá nauka a Tradice.«
Pramen: Giuseppe Nardi - KI
