Apokalyptický horizont historického setkání v Havaně
14.2. 2016
Historické setkání papeže Františka a pravoslavného patriarchy Kirilla I. má takřka apokalyptické pozadí, jak to vyplývá ze slavnostního Prohlášení, které podepsali:
»Budoucnost lidstva závisí v těchto obtížných časech do velké míry na naší schopnosti společně dosvědčovat Ducha pravdy.«
Je to apokalyptický stín, který se - diskrétně – objevuje v magisteriu všech posledních papežů od Pia XII. po Benedikta XVI. (mluvím o tom ve své knize „La profezia finale“).
Ocitáme se evidentně v epoše planetární atomové hrozby a dnes i globálního terorismu. Je to doba, kdy sebezničení lidstva se stalo docela možným.
Tento aspekt zdůraznil sám František při odletu do Mexika záhadnou větou: „Cítil jsem se v blízkosti bratra... Dva biskupové, kteří mluví o situaci ve světě, o válkách, o kterých nyní hrozí, že nebudou pouze dílčí, ale že zahrnou všechno“.
Dosud mluvil František o tom, že hrozí „částečná třetí světová válka“. Nyní tuší explozi globální.
Dramatické doby, jaké prožíváme, vyvolávají proto naléhavou potřebu sblížení východního křesťanství s oním římskokatolickým.
Pravoslavní a katolíci se již spojili v mučednictví pod totalitami dvacátého století (století velkého krveprolití křesťanů) a dnes jsou znovu pronásledováni a zabíjeni především na Středním Východě, kde jsou vyhlazovány celé nejstarší církve.
PRONÁSLEDOVANÍ
Toto je hlavní motiv historického setkání a Prohlášení to výslovně potvrzuje:
Náš pohled se obrací na prvním místě k těm světovým regionům, kde jsou křesťané obětí pronásledování. V mnoha zemích Blízkého východu a severní Afriky jsou naši bratři a sestry v Kristu vražděni po celých rodinách, vesnicích a městech. Jejich kostely jsou bořeny a barbarsky pleněny, jejich posvátné předměty znesvěcovány, jejich památky ničeny. V Sýrii, v Iráku a dalších zemích Blízkého východu s bolestí zaznamenáváme masivní exodus křesťanů ze země, odkud se začala šířit naše víra a kde žili od dob apoštolů společně s ostatními náboženskými komunitami. Žádáme mezinárodní společenství, aby neprodleně zabránilo dalšímu vyhánění křesťanů z Blízkého východu. Pozvednutím hlasu na obranu pronásledovaných křesťanů chceme vyjádřit svůj soucit s utrpením, které postihlo věřící jiných náboženských tradic, takže se stali také obětí občanské války, chaosu a teroristického násilí.
Pak je zde zvláštní bod týkající se Sýrie, oblasti konfrontace mezi Putinem a Obamou. Prohlášení, které požaduje dialog a mír a žádá, aby byl přemožen terorismus, je objektivně v konfliktu s válečnými projekty Turecka, Saudské Arábie a Spojených států.
OBRÁCENÉ DĚJINY
Je známo, že pravoslavná církev je nyní velmi blízká prezidentu Putinovi, který se – jak to předvídal Solženicyn v sedmdesátých letech – rozhodl osvobodit zemi od komunistické ideologie (a od pokušení západní kolonizace) a vrátit se ke křesťanským kořenům ruského národa.
Prohlášení je velkým uznáním této křesťanské obrody zemí, které byly podrobeny marxistickému ateismu.
A papež i patriarcha odsuzují »omezování náboženské svobody«, které se projevuje v těch západních státech, které určitou dobu byly křesťanské a liberální: »Křesťané se stále častěji střetávají s omezováním náboženské svobody, práva dosvědčovat vlastní přesvědčení a možnosti žít ve shodě s nimi. Zejména konstatujeme, že transformace některých zemí na sekularizované společnosti, cizí jakémukoli vztahu k Bohu a Jeho pravdě, představuje vážné ohrožení náboženské svobody. Zneklidňuje nás nynější omezování práv křesťanů, ne-li přímo jejich diskriminace, když se je některé politické síly vedené ideologií sekularismu často velice agresivně snaží vytlačit na okraj veřejného života.«
Týká se to především Evropy: »...vyzýváme ke stálé bdělosti před integrací, která by nerespektovala náboženskou identitu. Přestože zůstáváme otevřeni přínosu jiných náboženství naší civilizaci, jsme přesvědčeni, že Evropa by měla zůstat věrná svým křesťanským kořenům«.
Jsme svědky obrácení dějin: zatímco Obamovy Spojené státy jsou dnes vtělenou hrozbou ideologického laického a protikřesťanského imperialismu, kterým jsou těžce zatíženy i mezinárodní instituce jako OSN a EU, bývalé komunistické státy naopak představují odpor proti této nové ideologické kolonizaci (František) a nechtějí se jí podrobit, jako podlehly komunismu.
Tato západní fronta není politicky kompaktní a i zde jsou konflikty (např. Polsko a Rusko nejsou spojenci). Je zde politické nepřátelství ve vztahu k Putinovi.
Společné křesťanské náboženství naopak překonává politická rozdělení a spojuje katolíky a pravoslavné v boji s protikřesťanským pronásledováním a s „diktaturou relativismu“, kterou hlásá Západ.
EXPOZIVNÍ SLOVA
K tomu zaznívají velmi silná slova obsažená v Prohlášení o tzv. „nezadatelných principech“. Především jde o obranu přirozené rodiny muž – žena.
Rmoutí nás, že jiné formy soužití jsou stavěny na úroveň této jednoty, zatímco pojmy otcovství a mateřství jako zvláštního povolání muže a ženy v manželství, posvěceného biblickou tradicí, jsou z veřejného povědomí vylučovány.
Patriarcha Kirill v létě 2003 vyvolal apokalyptické scénáře, když zaútočil na řadu těch států, které v „poslední době legalizují homosexuální svazky“ a kde ti „kteří podle svého svědomí vystupují proti zákonům zaváděným menšinami, jsou vystaveni represím“.
Podle patriarchy všechno to, co se týká událostí v duchovní optice, je „nebezpečným apokalyptickým znamením“, a proto žádal, aby se takové zákony neschvalovaly na území „Ruska... protože to by znamenalo, že národ se vydal na cestu sebezničení“.
Podobná slova pronesl také kardinál Bergoglio v roce 2010 jako arcibiskup v Buenos Aires: „Je to závist Ďábla, skrze kterou vstoupil do světa hřích a nyní usiluje o zničení Božího obrazu tj. muže a ženy, kteří přijali příkaz, aby rostli, množili se a naplnili zemi“.
V Prohlášení podepsaném v pátek se praví: Žádáme všechny, aby respektovali nezcizitelné právo na život. Miliony dětí jsou zbaveny možnosti přijít na svět. Hlas krve nenarozených dětí křičí k nebi (srov. Gen 4,10).
Je zde pak tvrdé odsouzení eutanazie. Nakonec přichází vážné znepokojení pro rozmach medicínsky asistované reprodukce, protože manipulace s lidským životem je útok na základy existence člověka.
Je jasné, že podpis pod toto slavnostní Prohlášení vztahuje papež také na téma dnes velmi horké: o svazcích gayů v Itálii.
Bude se mluvit o tom, že další prohlášení v letadle minimalizují význam tohoto Prohlášení - („Není to prohlášení politické ale pastorační, i když se mluví o sekularismu a otázkách s tím spojených, jako biogenetická manipulace a všechny takové věci“).
Nicméně tento dokument vztahuje papež de facto také na agendu Obamy a OSN, se kterými, jak se zdá, často souhlasil. A snad na sebe nedá dlouho čekat podrážděná odezva z prostředí Obamy, evropského establishmentu a islámských režimů.
Antonio Socci , Lo Straniero
Překl. -lš-
