Nice: náboženská válka pokračuje
16.7.2016
Papež má pravdu, když již rok tvrdí, že třetí světová válka již propukla, ale je třeba dodat, že se jedná o válku náboženskou, protože důvody těch, kteří ji vyhlašují, jsou náboženské, a jejich rituály jsou dokonce vraždy, které jsou jejím jménem páchány.
František označil masakr v Nice za akt slepého násilí, ale zběsilé vraždění, které řidič náklaďáku spáchal, aby rozséval smrt na nábřeží v Nice, není aktem iracionálního šílenství; rodí se z náboženství, které podněcuje k nenávisti a násilí. Stejné náboženské důvody vyprovokovaly masakry v Bataclanu v Paříži, na letišti v Bruselu a Istanbulu a v Dháce. Všechna tato gesta, jakkoliv barbarská, nejsou „slepá“, ale jsou součástí jasného plánu, který jasně předkládá ISIS ve svých dokumentech.
Mluvčí ISIS Abu al-Adnani v poselství z konce května vyzval k vraždění v Evropě ve jménu Alláha těmito slovy: Rozbij mu hlavu kamenem, pobodni ho nožem, přejeď ho autem, shoď z výšky a udus ho nebo otrav. Nejinak se vyjadřuje Korán, pokud jde o nevěřící. Je jistě znamením slepého šílenství nadále to ignorovat.
Děláme si iluze, že probíhající válka není válka vyhlášena islámem Západu. ale že je to vnitřní válka, která se odehrává uvnitř islámského světa, a že jedinou cestou, jak se zachránit, je pomáhat umírněnému islámu, aby zastavil islám fundamentalistický.
Ale umírněný islám je kontradikce, protože v míře, v jaké se muslimové sekularizují a integrují do západní společnosti, přestávají být muslimy, nebo se stali muslimy, kteří nezachovávají Korán a jsou špatnými muslimy. Pravý muslim se může z oportunismu zříci násilí, ale vždy je pokládá za legitimní vůči nevěřícím, protože tak to učí Mohamed.
Probíhající válka je válka proti Západu, ale je to také válka proti křesťanství, protože islám chce Kristovo náboženství nahradit Mohamedovým. Proto objektivním cílem dobytí není Paříž ani New York, ale město Řím, centrum jediného náboženství, které islám od svého zrození usiluje zničit. Válka proti Římu sahá k samotnému vzniku islámu v VIII. století. O Řím usilovali Arabové již v roce 830 - 846, zpustošili jej, ale nakonec museli Věčné Město opustit. Řím měli na mušce i muslimové, kteří v Otrantu popravili 800 křesťanů v roce 1480 i ti, kteří podřezali naše souvěrce v Dháce 2016.
Jedná se o náboženskou válku, kterou vyhlásil ISIS západnímu bezbožectví a náboženství Západu, tj. křesťanství. Ale v míře, v jaké se křesťanství sekularizuje, upravuje cestu svému protivníkovi, který může být poražen pouze společností se silnou náboženskou a kulturní identitou. Jak říká historik Christopher Dawson, je to náboženský impulz, který utváří silně sepětí společnosti a kultury. „Velké civilizace nevytvářejí ze svého lůna velká náboženství jako druh kulturního produktu, nýbrž velké kultury spočívají na bázi náboženství“. Společnost, která ztratila své náboženství, je určena, dříve nebo později, ke ztrátě své kultury.
Tato náboženská válka je evropskou občanskou válkou, protože se odehrává uvnitř národů a měst kontinentu, do kterého vstoupily miliony migrantů. Slyšíme stále, že místo zdí máme vůči této invazi stavět mosty, jenže obležená pevnost se brání tím, že mosty zvedá a nikoliv spouští.
Někdo už to začíná chápat. Francouzská vláda předvídala explozi nebo občanskou válku odehrávající se především uvnitř velkých městských celků, kde multikulturnost znemožňuje soužití odlišných etnických a náboženských skupin. 1. června bylo oznámeno vytvoření vojenské síly (COM TN) určené k boji proti džihádu na francouzském území. Nový strategický model zahrnuje dvě divize a další útvary pod jediným velením; celkem 77 tis. mužů povolaných čelit hrozbě islámského povstání uvnitř země.
Proti této hrozbě jsou nezbytné především materiální zbraně, které se používají v každém konfliktu ke zničení nepřítele, ale potřebné jsou také zbraně kulturní a morální, které spočívají především na uvědomění, že jsme dědici velké civilizace, která právě tím, že potírala islám, definovala v průběhu staletí svou identitu.
Žádáme s úctou a naléhavostí papeže Františka, Kristova náměstka, aby byl hlasem naší historie a naší křesťanské tradice proti nebezpečí, které nám hrozí.
Roberto de Mattei, Corrispondenza Romana
