Poučení z Itálie
Poučení z Itálie:
Nejnebezpečnější pandemií je šířící se ztráta zdravého rozumu
Všechny projevy těch nejnekritičtějších zastánců očkovací kampaně obsahují obrovský rozpor. Ve skutečnosti hlásají hlubokou nedůvěra k vakcíně. Pokud se masa očkovaných lidí obává nákazy způsobené menšinou neočkovaných lidí, znamená to jednoduše, že vakcína vůbec nefunguje. Respektive nezabrání nákaze, jak ukazují nová ohniska v zemích, kde jsou téměř všichni očkováni, například na Islandu.
Ještě horší je, že se mluví o novém omezování svobody pohybu, to pak znamená nedůvěru v možnost, že vakcína může zabránit nejzávažnějším příznakům. Pokud je restrikce skutečně motivována potřebou zabránit přetížení nemocnic a zejména jednotek intenzivní péče, znamená, že se jedná o opakovanou předpověď možného nárůstu závažných případů, a to navzdory skutečnosti, že 78 % obyvatel je očkováno. Není to tak dávno, co se říkalo, že hromadné imunity bylo dosaženo při dosažení 70% v pokrytí očkovaných.
Horlivé volání po nových "restriktivních opatřeních" svědčí o tom, že poučení z nedávné historie nebylo vůbec pochopeno. Ve skutečnosti se uzavřeními vůbec nesnížila cirkulace nebo smrtelnost viru: při porovnání pandemických křivek v zemích, které přijaly politiku uzavření, s těmi, které ji nepřijaly, není patrný žádný znatelný rozdíl. Uzavírky pouze přerušily hospodářský růst a především podkopaly základy vzájemné důvěry a proměnilo kdejakého souseda v potenciálního nepřítele.
Ti, kteří dnes volají po záměrné diskriminaci neočkovaných, aby ochránili ty, kteří by teoreticky měli být očkováni, stále rozdmy chávají oheň sociálního konfliktu. Asi chtějí ospravedlnit, že se nedostavily výsledky, ve které doufali (tj. vymizení viru), a uplatňují na celý národ logiku, kterou by ministerstvo školství rádo aplikovalo na školy: „Pokud existuje byť jen jeden neočkovaný žák, všichni jeho spolužáci musí nosit roušky. A jestli ho zlynčují...tak si zasloužil“.
Corrispondenza Romana
