Prohlášení po apoštolském listu „Desiderio desideravi"
V úvodníku, který vyšel 30. června 2022 v Bulletinu sociální nauky Církve Mezinárodní observatoře kardinála Van Thuâna ( zde ), nazvaném Zrušit kulturu: věčný gnostický sen začít od nuly, Mons. Giampaolo Crepaldi stigmatizoval s velkou analytickoi jasnosít analýzy, odhaluje „postoj, který v součřasnosti upřednostňuje nové před starým, který spojuje ctnost se lpěním na historických novinkách a hřích se zachováváním minulosti“, a který spočívá v systematickém a nelítostném damnatio memoriæ (vymýcení památky) všeho, co je proti modernismu. Arcibiskup z Terstu píše: «Pokrok chce, aby se vše změnilo, jen ne pokrok, který musí zůstat. Pokrok musí zachovat změnu jako něco nesporného a nikdy nekritizovatelného, nikdy nepřekonatelného, nikdy nesmazatelného. Totéž platí o revoluci: revoluce mění vše, jen ne neměnnou realitu revoluce, která zůstává absolutní. Taktéž „zrušení“ musí zrušit vše, ale rušení musí zůstat absolutní zásadou ».
Toto odsouzení zdůrazňuje návrat protikřesťanské gnóze, nikoli náhodou jako spojence „osvícenství a protináboženské propagandy anglofonní a protestantské buržoazie“, což je výsledek „staletí plánovaných dezinformací“. Počínaje luterskou pseudoreformací byla jednota katolické Evropy narušena herezí německého mnicha a anglikánským schizmatem, což jednoznačně ukazuje, jak občanské revoluce (které bychom mohli definovat jako politické hereze) nacházejí svůj ideologický základ v předchozích doktrinálních omylech naukových a morálních..
Toto odvážné zkoumání Mons. Crepaldiho se alespoň zdánlivě zastavuje u Cancel kultury v občanské společnosti, zatímco přehlíží tu neméně závažnou, kterou s tetragonální zatvrzelostí prosazuje také katolická církev, počínaje Druhým vatikánským koncilem. To potvrzuje, že apostaze křesťanských národů, které systematicky odstraňovaly jakoukoli stopu křesťanství ze sociálního společenství, nutně muselo předcházet podobné odstranění minulosti v církevním orgánu, kterému bylo vnucováno něčeho nového jako ontologicky lepšího a morálně nadřízeného,bez ohledu na jeho základ, záměry těch, kdo jej založili, a především na vyhodnocení jejích faktickýhcdůsledků. Svatý Pius X. definoval modernismus jako herezi, která pochází z tohoto filozofického omylu, nového jako absolutní dobro, jako něco zcela nového. A to navzdory důkazům o katastrofálních důsledcích, které přineslo zrušení minulosti církve – a kterí změny doktrinální, morální, liturgické a disciplinární, ale také kulturní, umělecké a lidové – mohly vyvolat, jak se předvídatelně skutečně stalo.
Koncil uvedl l novinku a takzvaný pokrok do souladu se zákonem, ale neomezil se jen na to: jeho architekti museli vymazat minulost jako zastaralou, protože prosté srovnání mezi novus a vetus se distancuje od dobra prvního a od odsouzení druhého vzhledem k výsledkům, které to přináší. Samotná liturgická reforma byla „plánovitou dezinformací“: především tím, že byla vnucena na základě falešného tvrzení o tom ,že věřící nerozuměli slavení obřadů v latině; a zadruhé proto, že lex orandi se stal výrazem lex credendi záměrně uvolněného z katolické ortodoxie, a tím vlastně ji popřel. Hlavním nástrojem progresivní propagandy a Kulturou zrušení uplatňovanou v církevní sféře byla právě reformovaná liturgie, přesně jako luteránská pseudoreformace, která postupně eliminovala z křesťanského lidu dědictví víry, tradic a každodenních gest, jimiž po staletí živého katolicismu oplodňovala životy věrných lidí. a národů.
Kultura zrušení je nevyhnutelná, když nové musí být nekriticky přijímáno a kde staré – odmítnuté jako „zastaré“ – musí být zapomenuto, aby nebdělo nad přítomností jako vážné varování. A není náhoda, že román George Orwella z roku 1984 předpověděl ex post cenzuru informací a korigoval zprávy z minulosti podle potřeby měnit svou 'užitečností' současnost. Na druhé straně přítomnost srovnávacího termínu sama o sobě ukazuje rozdíl, který podněcuje úsudek, zpochybňuje dogma pokroku, ukazuje poklady včerejška, které by prý dnes nikdo nebyl schopen uplatňovat, právě proto, že byly výsledkem světa, který současnost a priori odmítá.
Jestliže však v posledních desetiletích stoupenci „katolického progresivismu“ – výrazu, který je již sám o sobě oxymóron – pracovali na podkopání tradice a její nahradě tím, co je jejím protikladem, v těchto deseti letech bergoglianského „pontifikátu“ Cancel kultura získala zmámky ideologické zuřivosti, počínaje morálkou v duchu Amoris lætitia přes neomalthuziánský ekologismus Laudato si ' až po zednářský ekumenismus Fratelli tutti, ale projevující se také drzým odstraňováním vnějších znaků, od liturgických rouch až po papežské insignie a tituly, aby dorazily, v Traditionis custodes as Desiderio, desideravi , k podstatnému zrušení apoštolské liturgie, ve kter Motu proprio Summorum Pontificum, po čtyřiceti letech zhouby, uznalo mezidobí relativní svobody
A je tu Cancel kultura ve všech ohledech, jak pokud jde o způsoby realizace, tak pro účely, které si stanoví, stejně jako pro ideologii, která je jejím základem, jejím společným jmenovatelem, který spojuje všechny ty, kdo ji prosazují. Je to krajně zrádná a podvratná operace, protože využívá dokonce autoritu samotné Církve k tomu,, aby tuto Církev zničila a podkopala její vlastní záměry, stejně jako je uzurpována autorita státu proti zájmům národa a společnému dobru občanů.
"Někdy je dobré zatřepat babiččinou krajkou, ale někdy." to má být právě hold babičce, ne?“ potvrdil Bergoglio. A udělal to s tou neuctivou povrchností, která je charakteristická pro nevzdělance, který postává před uměleckým dílem nebo literární předlohou, jejíž hodnotu s opovrřením ignoruje. Nebo spíše, je to vlastní těm, kteří sice dobře znají jeho hodnotu, ale protože musí nabízet haraburdí a harampádí jako alternativu, nemohou se uchýlit k ničemu jinému než k diskreditaci a posměchu. Likvidace neocenitelných pokladů nauky a spirituality apoštolské liturgie pomocí zjednodušení na sociálních sítích – alla „babiččina krajka“ – prozrazuje, že dotyčný zcela postrádá znalost argumentů a argumentuje toliko důvody své naprosté netolerance vůči něčemu, k čemu by byl člověk v dobré víře, vždy veden k zachovávání, střežení, pochopení.
Ti, kdo stále setrvávají v individuálním vyvracení „aktů magisteria a vlády“ Jorge Maria Bergoglia, nechtějí vzít na vědomí strašlivou a bolestivou realitu, která výrazně nachází svůj protějšek v západním světě. Tak jak tomu vždy bylo, bere si svět příklad z církve, včera v inspiraci z dobra a dnes v následování zla. Je tedy zbytečné vyvracet tento dokument nebo toto prohlášení, v pohoršení z toho, co mohou představovat s ohledem na katolickou tradici: kultura zrušení - jako výraz gnostického a revolučního myšlení - je ontologicky nepřítelem rozumu, dokonce ještě více než nepřítelem víry. . A kdo odsuzuje nevyčíslitelné škody této zločinné operace odstranění a odsouzení minulosti, zdá se, že i pouhým poukazem na katastrofální stav farností a náboženských společenství neuvědomuje si, že jde právě o škodu, kterou si člověk vědomě chtěl způsobit. Podléhají klamu těch, kteří jsou u příležitosti psychopandemie překvapeni, že v případě závažných vedlejších účinků a „náhlého onemocnění“ evidentně způsobeného experimentálním sérem, zdravotní úřady nezakazují distribuci tzv. vakcíny, i když je zcela jasné, že měla sloužit - jak nám vysvětlil pan Gates - ke snížení světové populace o 10-15%.
Ve skutečnosti je neochota uvažovat o vztahu mezi příčinou a následky, je důsledkem odmítnutí celého západního logického a filozofického systému, který je v podstatě aristotelský a tomistický. Neboť deviantní myšlenku lze přijmout pouze ve slepém nerozumu a otrocké poslušnosti, i když ve zpětném pohledu mají architekti revoluce velmi jasný a logický plán, který však nemohou otevřeně prohlásit, protože je podvratný a zločinný.
Hluboká církev a hluboký stát se pohybují vedle sebe ruku v ruce, protože to, co jimi hýbe, je nenávist k Ježíši Kristu. Antikristovská matrice spočívá v klamu, což je znak lháře: klam, který začal tím, když Adam a Eva uvěřili, že jejich neposlušnost je učiní podobnými Bohu, i když ve skutečnosti „k obrazu a podobě Boží byli stvořeni. Přesně ve volném přizpůsobení se kosmu božské moudrosti vtisknuté Stvořitelem do tvorů a do stvoření. Stejný podvod nacházíme v tom, když lidé věří, že člověk může popírat Boha a bouřit se proti Jeho Zákonu bez následků, ačkoliv Satan, který jako první zhřešil z pýchy, byl zavržen na věky. Mýtus svobody je lež, jejíž licence a autorizace jsou padělky. Sekulární stát je lež, která ve společnosti popírá vládu Krista Krále. Ekumenismus je lež, která staví Boží pravdu a omyl na stejnou úroveň ve jménu míru a bratrství, které nemůže existovat mimo jedinou Kristovu svatou katolickou církev. Je lží postavit pokrok jako absolutní dobro, jestkiže to, co považuje za dobro, je ve skutečnosti zlo, které ovlivňuje jednotlivce i společnost. jak světskou, tak duchovní. Je lží prodávat jako výdobytek lidu něco, co se elita spiklenců rozhodla vnutit masám s jediným úmyslem: podrobit si je a přivést je do záhuby.
Proto je tváří v tvář bergoglianským nesmyslům, které apodikticky oslavují úspěchy Druhého vatikánského koncilu a úspěchy pokoncilní církve navzdory přítomnosti obrovské krize, jakýkoli komentář nadbytečný. To, co se nám prodává jako nejnovější objev modernity – od genderové ideologie po lékařský neomalthusianismus – je staré ideologické harampádí, jehož jediným účelem je oddálit duše od Boha, protože v přísloví Mal comune mezzo gaudio (Obecné zlo, poloviční radost) .nechť je shrnuto zlé působení ďábla, závistivého, že tvorům obdařeným duší a tělem bylo Prozřetelností uděleno Vykoupení, které andělé jako čistí duchové nezískali. Vykoupení se uskutečnilo prostřednictvím vtělení druhé osoby Nejsvětější Trojice, které ve svých plodech zvěčňuje tajemné Kristovo tělo, jeho svatá církev.
Bergoglio obviňuje z gnosticismu a pelagianismu ty, kteří nemohou přijmout myšlenku gnostického a pelagiánského papeže, pro kterého dobro nespočívá v přizpůsobení se modelu dokonalosti, který pro nás Bůh Stvořitel a Vykupitel požaduje, ale v tom, co si každý myslí.. Ale to koneckonců není to nic jiného než hřích Lucifera: Non serviam zavedeného jako morální pravidlo.
Proto Mons. Crepaldi udělal dobře, když zdůraznil antikristovskou matrici kultury Cancel ; ale tato analýza, platná a pravdivá pro to, co se děje v občanském světě, musí být také odvážně rozšířena na katolický svět, ve kterém tento blud nesporně existuje od doby, kdy Druhý vatikánský koncil představl nové a pomíjivé jako modlu, popírající to, Kristus před dvěma tisíci lety založil jako Tradici Božího slova a o učení apoštolů a římských papežů. Bergogliova ideologická zuřivost je pouze logickým důsledkem těchto premis a skutečnost, že masér který může navrhnout gay friendly logo Jubilea 2025 ( zde ), je jen jako skličujícím potvrzení probíhající metastázy.
Vyzývám své bratry v episkopátu, kněze a věřící, aby pochopili tento základní aspekt současné apostaze, protože nemůžeme udělat nic lepšího, než abychom obrátili smýšlení občanské společnosti a vrátili královskou korunu Kristu, aby tato tato koruna nebyla uvnitř Církve kořistí jeho a jejich nepřátel.
+ Carlo Maria Viganò, arcibiskup
Poznámka:
Úvodní slova Bergogliova posledního listu Desiderio dsideravi jsou v překladech všelijak komolena a čtenářům uniká jejich obsah, původ a podstata. Jsou to ve skutečnosti latinská slova, jimiž podle Lukášova evangelia zahájl ve k tomu,ečeřadle Božký Spasitel první nekrvavou mešní oběť: Toužebně jsem si přál jísti tohoto velikonočního Beránka Lk 22,15).
Těmito slovy si troufá lžipapež zahájit vyhlášení svého programu, kterým si toužebně přeje její naprostou likvidace, aby po ní nezůstalo v liturgii ani památky. Tento fakt svrchovaného rouhání a pýchy mluví sám za sebe a nevyžaduje dalšího komentáře.
-vu-
