Zemětřesení nejen v Nursii
Katedrála sv. Benedikta v Nursii
3.11.2016
Bylo to nejsilnější zemětřesení od roku 1980, s epicentrem v Nursii, v zemi sv. Benedikta, a bazilika svatého opata byla zničena.
Zůstala jen fasáda, obraz který mnozí pochopili jako předobraz církve, která se hroutí, až zůstala jen fasáda.
Pro některé, kteří pokládají křesťanství za neštěstí, je to přímo předzvěst. Ale myslím, že budou zklamáni.
Tato rána v místě patrona Evropy nám vnuká myšlenku na Evropu, která ztratila svou duši. Evropa, která je dílem světců, je dnes v rukou bezcitných technokratů.
Je málo těch, kteří vědí, že Evropu opravdu vytvořilo mnišství ze země, kterou zdědilo devastovanou pádem římské říše.
BENEDIKT SJEDNOTITEL
Pavel VI. tím, že prohlásil svatého Benedikta „patronem Evropy“, vyložil, že on a jeho mniši přinesli s křížem, knihou a pluhem křesťanský pokrok národům roztroušeným od Středozemí ke Skandinávii a od Irska až na polské nížiny.
Z toho důvodu říká, že Evropa je dílem mnichů a evangelizátorů, kteří spolu s evangeliem jí darovali kulturu, a občanský a ekonomický pokrok.
Jan Pavel II. prohlásil:
Kříž, kniha a pluh jsou nástrojem díla zúrodnění a obrození. Boží chvála v Kristu a ve společenství skrze ustavičnou liturgii, vznešenou a povznášející, skrze práci ruční, intelektuální a uměleckou, věrně dodržovaným mlčením vnějším i vnitřním, vzájemnou láskou a službou trpícím a chudým v poslušnosti a pokoře, to je syntéza poselství a životního programu, který svatý Benedikt ustavičně hlásal a praktikoval, a skrze který se Evropa mohla stát křesťanskou.
Dnešní lekce pro Evropu je tato: ekonomická prosperita pochází především z velké duchovní vitality, z mravní síly, která je v samých kořenech Evropy. Kořenech dnes zapíraných a nepoznaných.
Existuje velmi poučná kniha Thomase E. Wooda, jejíž titul říká všechno: „Jak katolická církev vybudovala západní civilizaci“. Ale podobně poučná je sociologická studie amerického sociologa Rodneye Starka „Vítězství rozumu. Jak křesťanství vytvořilo svobodu, pokrok a bohatství“.
Svatý Benedikt byl tedy velký duchovní a kulturní sjednotitel Evropy.
LUTHER - AUTOR ROZDĚLENÍ
Opakem světce z Nursie je postava Martina Luthera, na něhož můžeme mít tisíc rozdílných názorů, ale je nezvratné, že byl – historicky – tím, kdo roztrhl Evropu a křesťanství. Sám sebe označil za „muže nesvornosti“.
A přece je to právě on a jeho schizma, započaté před 500 lety, které papež František jel do Švédska oslavovat.
Nebudu zde opakovat strašné Lutherovy invektivy proti katolíkům, papežství, mši, ale také proti sedlákům (on sám táhl s mocnými) a především jeho strašná slova proti židům (od kterých se současní protestanti distancují).
Sám kardinál Kasper, velký příznivec ekumenického objímání, připomněl „násilnickou mluvu“, která byla Lutherovi vlastní, a pak nacionalismus, který často nabýval konfesní nátěr a připravil Evropě mnoho neštěstí.
Jsem přesvědčen, že když Benedikt XVI. řekl, že církev v dnešní výročí (počátek protestantské reformace) nemá co oslavovat, myslel také na vývoj tohoto rozštěpení křesťanství, na rozdělení samotných protestantů a pak na náboženské války (mezi protestanty a katolíky), které zpustošily Evropu.
Ze všech těchto důvodů je pro mnoho katolíků nepochopitelné, že papež se rozhodl odebrat se právě dnes do Švédska a slavit luteránskou reformaci. Bergoglio si vytvořil jednotu pokoje svých šálů, ačkoliv oslavovat Luthera a počátky jeho schizmatu je v tomto programu zcela zmatené.
Je zcela správné vést dialog se všemi křesťanskými vyznáními, ale nezdá se mi, že takový dialog se může konat pod sochou Luthera, který je jeho naprostým popřením.
Proto při zprávě, že zemětřesení mělo své epicentrum právě v Nursii, 
se dalo očekávat, že místo cesty na oslavy německého reformátora vyhlásí – pod patronátem sv. Benedikta – velkou slavnostní modlitbu za Itálii, postiženou v těchto dnech metlou zemětřesení.
Modlitba za ty, kteří jsou těžce zkoušeni, byla navržena již několik dní od katolíků intelektuálů, je v církvi tradicí a sám František ji na počátku svého pontifikátu praktikoval. Nepředstavuje proto nic šokujícího.
MEDIÁLNÍ PRANÝŘ
Je to k nevíře, ale stal jsem se kvůli tomu terčem neslýchaných útoků.
Pochopitelně, zemětřesení vnímá stát především z hlediska prevence a pomoci. Nechápu, co je příčinou takové slovní bouře. Je něco tak strašného na tom, že katolík nesympatizuje s Lutherem a dává přednost modlitbě, protože věří v její účinnost a v požehnání církve?
Nicméně jsem rád, že katolicismus opět provokuje. Je lépe být pokládán za blázna než za politicky korektní omáčku, jak se na nás dívají dnes. George Bernanos napsal: »Dobrý Bůh nám nenapsal, abychom byli moukou světa, nýbrž solí, můj hochu. A sůl je něco, co na živém mase pálí. Ale chrání před hnilobou“.
Antonio Socci, Lo Straniero
