Menu


Milosrdenství bez bázně Boží

                                                                      21. 12. 2015

Mezinárodně uznávaný bankéř a finanční etik Ettore Gotti Tedeschi, který byl v letech 2009 – 2012 prezidentem vatikánské IOR, napsal několik dnů po skončení synody o rodině Dopis své vnučce, ve kterém vyslovil svou kritiku na adresu těch, kteří by chtěli „okrájet“ svátost manželství. Nyní napsal dopis papeži Františkovi o Svatém roku milosrdenství.


Vaše Svatosti,

poté, co jsem přečetl celou řadu komentářů k otevření Svatého roku milosrdenství, četl jsem také tento úryvek z evangelia sv. Jana:

Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ (Jan 3,14-21)

A uvažoval jsem: Je pravda, že Boží milosrdenství je samo o sobě nekonečné. Ale kde máme jistotu, že je takovým i ve svých účincích? Bůh může vždy odpustit, nekonečně krát, ale můžeme mít jistotu, že nám nekonečně krát odpustí?

Přemýšlel jsem: Bůh, i když je vždy nekonečně milosrdný, připustil zavržení odbojného anděla a jeho   druhů, a učinil tak po prvním hříchu, kterého se dopustili.

A pokračoval jsem v úvahách: Je pravda, že Bůh je milosrdný, ale je také pravda, že je spravedlivý, nebo ne? Neslouží Boží bázeň k tomu, abychom si nedělali iluze a nemysleli si, že smíme jeho milosrdenství zneužívat a nadále ho urážet?

Proč se nevykládá také toto? Vzpomínám si na několik slavných výroků:

Svatý Bazil napsal, že odvolávat se na Boha milosrdného a nikoliv také spravedlivého, znamená dělat si z něho společníka našich nepravostí.

Svatý Augustin řekl, že důvěra v pouhé milosrdenství oklamala a zahubila mnoho duší.

Svatý Alfons Maria Liguori říkal, že do pekla přivedla jistota o Božím milosrdenství mnohem více duší než přesvědčení o jeho spravedlnosti, protože důvěřovat slepě v Boží milosrdenství bez obrácení a bez boje proti hříchu vede do záhuby.

„Bůh se nenechá posmívat.“ Proč tedy neučit, že Boží milosrdenství spočívá v tom, že přijímá kajícího hříšníka? Není to vlastně samozřejmé, Svatosti?

S úctou Váš

Ettore Gotti Tedeschi