Kdo má zájem na rozvrácení Maltézského řádu?
12. 1. 2017
Kardinál Burke se členy řádu
Mnohem dříve než dospěly národy ke stabilnímu mezinárodnímu právu, mnohem dříve než mohly uskutečnit svůj sen – dodnes nerealizovaný – společnou sílu na ochranu zdravé lidské svobody, nezávislosti národů, míru a rovnosti ve vzájemných vztazích, sjednotil Řád svatého Jana v nábožném bratrství a pod vojenskou kázní lidi osmi rozličných jazyků, povolané k ochraně duchovních hodnot, které utvářejí obecnou výsadu křesťanství: víru, spravedlnost, sociální řád a mír.
Těmito slovy se 8. ledna 1940 obrátil Pius XII. k rytířům svrchovaného řádu Sv. Jana Jeruzalémského zvaného nejdříve Rhódský a pak Maltézský; shrnují charakteristiku nejstaršího rytířského řádu, jediného suverénního státu, jehož prapor vlál na poli křížových výprav. Řád jehož charisma bylo vždy »Hájit víru a sloužit chudým«.
Je to možné, že by papež chtěl rozbít tuto instituci, slávu křesťanství? Bohužel, právě tento dojem vyvolávají poslední události, které se týkají Maltézského řádu. Edward Pentin v National Catholic Register k tomu uvádí podrobnosti.
Velmistr Mattew Festing
6. prosince velmistr řádu Matthew Festing za přítomnosti dvou svědků, z nichž jedním byl kardinál Raymond Burke, patron řádu, požádal velkého kancléře Albrechta Freiherr von Boeselagera, aby podal svou demisi. Vyšlo totiž najevo, že Boeselager v období, kdy byl Velkým špitálníkem, zneužil své moci a distribuoval v zemích třetího světa ve velkém množství prezervativy a antikoncepční prostředky včetně takových, které působí potrat.
Navzdory slibu poslušnosti vůči velmistru, velký kancléř demisi odmítl. Byl tedy zahájen proces o všech záležitostech, které byly odhaleny. Boeselager se obrátil o pomoc na Státní sekretariát, který jmenoval komisi pověřenou co nejrychleji vyšetřit okolnosti a podat zprávu Svatému stolci.
23. prosince označil velmistr rozhodnutí Státního sekretariátu za nepřijatelné a připomněl, že odvolání Boeselagera je výlučně vnitřní záležitostí vedení svrchovaného Maltézského řádu. V dalším prohlášení z 10. ledna velmistr zdůraznil, že s komisí vyslanou Vatikánem nehodlá spolupracovat. Také proto, aby chránil vlastní sféru suverenity.
Kancléř Boeselager
Vatikánská iniciativa se ukázala jako chybný krok. Právní systém Maltézského řádu je stanoven Ústavní chartou z roku 1997. Její třetí článek v § 1 potvrzuje, že Řád podle mezinárodního práva požívá svrchovanosti, má výkonnou moc, kterou vykonává velmistr, legislativní moc, kterou představuje generální kapitula, a moc soudní, kterou vykonávají magistrátní soudy.
Maltézský řád vystavuje diplomatické pasy a má v Římě exteritoriální sídlo, kde oficiálně přijímá představitele kolem stovky států, s nimiž udržuje diplomatické styky. Se Svatým stolcem má privilegovaný vztah, ale požívá plné autonomie. Podle norem mezinárodního práva jmenuje Svatý stolec pro řád kardinála – patrona a řád svého vyslance u Svatého stolce.
Jak konstatuje prof. Paolo Gombi, i když má řád řeholní strukturu, jak je tomu u řádů, závislých na církevní autoritě, má tento řád zcela zvláštní postavení a těší se jako jediný na celém církevním horizontu zvláštní autonomii; církevní vliv se omezuje na ty jeho členy, kteří složili řeholní sliby (La soberana militar Orden de Malta en el orden jurídico eclesial e internacional, in Ius Canonicum, XLIV, n. 87 (2004), p. 203). 4. článek ustavující charty jasně stanoví, že řeholní charakter nevylučuje svrchované výsady, které se týkají řádu jako subjektu mezinárodního práva, uznávaného civilními státy.
Potvrzení tohoto statutu mezinárodního práva také ve vztahu k Svatému stolci se nachází v Papežské ročence, kde se o řádu hovoří pouze jednou, a to nikoliv mezi řeholními řády, nýbrž v seznamu vyslanectví akreditovaných u Svatého stolce. Statutární charta z roku 1997 vypouští některé možné církevní zásahy, které dříve platily, jako např. schválení volby velmistra, která dříve vyžadovala souhlas Svatého stolce pro platnost slavných slibů.
Kompetence Svatého stolce se vztahují pouze na řeholní život rytířů první kategorie, tj. rytířů spravedlnosti, kteří skládají řeholní sliby slavnostním způsobem. Členové druhé kategorie, rytíři v obedienci, jsou podřízení jen představeným řádu. Někdejší velký kancléř Albrecht von Boeselager, je ženatý, má pět dětí a podle své kategorie nespadá žádným způsobem pod Svatý stolec.
Navíc rytíři spravedlnosti, které je třeba pokládat za řeholníky v každém ohledu (čl.9 CC), nevedou společný život a jsou v životě církve zcela ojedinělí.
Církev má vůči tomuto řádu stejná práva jako ve vztahu ke každému státu, pokud jsou ve hře problémy, které se přímo vztahují k víře a mravům. Papež má tedy právo zasahovat v sociálních a politických otázkách, které se týkají posledního cíle člověka a věčného života. Jestliže některý stát uzákoní sexuální svazky proti přirozenosti, je povinností papeže zasáhnout a odsoudit těžké porušení božského i přirozeného zákona.
Jestliže tedy maltézský řád vybízí k antikoncepci a potratu, je povinností papeže, aby pozvedl svůj hlas. Dnes se naopak stává, že církev se přestává vyjadřovat k mravním problémům a zasahuje do administrativních a politických otázek, které nejsou v její kompetenci.
Christopher Lamb v Tabletu z 5. ledna cituje dopis, který poslal M. Festingovi Státní sekretář Pietro Parolin a který tlumočí hlas papeže Františka proti odvolání von Boeselagera: Jak jsem již sdělil ve svém předchozím dopise ze dne 12. prosince 2016: o používání a šíření antikoncepčních prostředků, které jsou v rozporu s mravním řádem, žádal Svatý stolec dialog o způsobu, jak je možno řešit eventuální vzniklé problémy. Neřekl však nic o propuštění kohokoliv.
To znamená, že pokud někdo porušuje božský a přirozený zákon, řešení je v dialogu a podání ruky. Na toho, kdo naopak brání katolickou víru a morálku, je připravena hůl a politická kuratela. Skupina rytířů pod vedením Albrechta von Boeselagera představuje sekulární proud, který by chtěl přetvořit Maltézský řád na humanitární složku OSN. Současné vedení řádu naopak představuje věrnost jeho náboženské tradici. Ale zřejmě právě v tom je jeho těžký hřích, ke kterému by se měl připojit další. V průběhu devíti staletí svrchovaný maltézský řád nikdy neztratil svou svrchovanou rytířskost. Tato fyziognomie představuje protiklad ubohosti a rovnostářství, jakým se vyznačuje dnešní vedení církve. Výsledkem je, že odsuzuje klerikalismus, ale ve skutečnosti ho aplikuje se strašnými důsledky. Těžký zásah Státního sekretariátu ve jménu papeže Františka, vyvolává v řádu chaos a rozkol.
Svrchovaný vojenský Maltézský řád překonal v dějinách všechny pohnuté osudy. V průběhu dvou staletí v Palestině, dvou staletí na Rhodu a dvou a půl století na Maltě se mnohokrát zdálo, že jeho poslání skončí, ale vždy se opět vzchopil, i když Evropu zachvátila Francouzská revoluce a Napoleon. Je si jen přát, aby velmistr bratr Matthew Festing a Nejvyšší rada, která mu asistuje, dokázali s pevností odolat velkým tlakům, jakým jsou v těchto dnech vystaveni. Nikdo by neměl pochybovat o lásce k papežství velmistra Ludvíka Chigi Albaniho, který se ve funkci maršála svaté Římské církve účastnil tří papežských voleb.
Ludwig Chigi Albani
Nicméně se důrazně postavil proti církevním pokusům zasahovat do života řádu. Svatý stolec nechť uzná přirozenou svrchovanost Maltézského řádu bez zásahů jiných laických a náboženských autorit, jak připomněl Benedikt XVI. při přijetí rytířů u příležitosti 900. výročí privilegia Pie postulatio voluntatis ze dne 15. února 1113. Tímto slavnostním aktem, jak připomněl papež Benedikt, postavil Paschal II. nově zrozené „hospitální bratrstvo s titulem Svatého Jana Křtitele“ pod ochranu církve a udělil mu svrchovanost.
Roberto de Mattei, Corrispondenza Romana
