Vstříc Jubilejnímu roku 2025
Na úrovni myšlenek byly zahájeny práce na plánování příštího jubilea, které se bude konat v roce 2025. V den svátku Panny Marie Lurdské, 11. února, zaslal papež František dopis Mons. Rino Fisichellovi, předsedovi Papežské rady pro podporu nové evangelizace, aby mu sdělil pokyny, kterými se bude třeba řídit při Svatém roce, který podle dokumentu vydaného svatým Janem Lateránským slibuje být ve srovnání se všemi předchozími jubilei nejblíže potřebám světa.
Bude to první řádné jubileum papeže Františka, který již vyhlásil dvě mimořádná, první k 50. výročí ukončení II. vatikánského koncilu (8. prosince 2015 - 20. listopadu 2016) a druhé u příležitosti stého výročí vyhlášení Panny Marie Loretánské (8. prosince 2019 - 10. prosince 2021). Jubileum je rokem obrácení a svátostného pokání par excellence. Kolik věřících se v roce 2025 vydá na pouť do Říma, aby se vykoupili z hříchů a změnili svůj život s pevným úmyslem následovat Kristovo učení? "Amen, amen, pravím ti," řekl Ježíš Nikodémovi, židovskému představenému, "nenarodí-li se kdo znovu shůry, nemůže spatřit Boží království" (J 3,2). Bez nadpřirozeného rozměru postrádá víra rámec a duši, zůstává neplodnou sentimentalitou.
Takže i tam, kde papežův list vyzývá k modlitbě a přítomnosti Pána - celý rok 2024 by měl být věnován přípravě jubilea s přihlédnutím k oratoriálnímu aspektu -, je napětí stále zaměřeno na horizontální rozměr: "Modlitba, která umožňuje každému muži a každé ženě na tomto světě obrátit se k jedinému Bohu, vyjádřit mu to, co je uloženo ve skrytu srdce", každému muži a každé ženě, i těm, kteří se neobrátili ke katolické víře? Jediný Bůh, včetně Boha muslimů, Židů... Aymarů a Kečuánců, uctívačů Pachamamy? Jasnost, pokud jde o svědomí, je nezbytná, jinak je to chaos, který se mění ve vyprahlost anebo lhostejnost, což je přesně to, co zažíváme v neustálém zrychlování již 50 let, tedy od II. vatikánského koncilu, který papež vždy bere jako dogmatický bod: "Čtyři konstituce II. vatikánského ekumenického koncilu spolu s magisteriem těchto desetiletí budou i nadále orientovat a vést svatý Boží lid, aby mohl postupovat v poslání přinášet všem radostné hlásání evangelia." Svatý Boží lid však není celé lidstvo: "Neboť mnoho je povolaných, ale málo vyvolených" (Mt 22,14) a svatost předpokládá věčnou odměnu, nikoli světské a světské pocty.
Svatý stolec je nucen být inkluzivní, relativizovat své zásady, aby dal přednost cíli, kterým není obrácení ke Kristu, jediné cestě ke spáse, ale globalizace a ekologismus, jako by být katolíkem znamenalo nechat se zkrotit ideologiemi, které nás od rána do večera buší do hlavy prostřednictvím megafonů médií silných mocností. Papež Bergoglio nepochybuje: "Pouť k Jubileu bude moci posílit a vyjádřit společnou cestu, kterou je církev povolána vykonat, aby byla stále více a lépe znamením a nástrojem jednoty v harmonii rozmanitosti." Každá mysl a duše tedy může zůstat tam, kde je, a to bude stačit, aby se cítila a byla bratry jedné matky země a jednoho velkého Boha. Moderní iluze, která se snaží vyřešit každý problém obejitím otázek, které klade realita, může člověka přivést jen ke stále většímu zmatku, protože člověk potřebuje jistotu a stabilitu, jinak se jeho osobní rovnováha a také rovnováha společenského celku rozkolísá a někdy i zničí, jak ukazují mnohé současné rodiny a jak dosvědčují mnozí školní pedagogové, kteří se snaží vypořádat s rozbitými, nejistými a zoufalými souvislostmi a myslí si, že svěřit ubohé nové generace psychoanalytikům, psychiatrům a psychotropním lékům může být jedinou cestou k vyléčení patologií dětí a mladých lidí zkažených nočním životem, sociálními sítěmi, influencery toužícími po úspěchu a penězích, jak to udělala Chiara Ferragni, stačí si vzpomenout na její urbi et orbi (14. února) při zahájení nového projektu "#LoveFiercely": sociální kampaň s Arcigay, která "přináší rovnostářskou lásku do školy", tento slogan "pro mě není jen mottem mé lidské cesty, ale i krédem, které sdílím s každým, a ideálem, za který bojuji". To jsou dnešní nábožensko-politické názory. Jeho "posláním" je dále říci: "Milovat s hrdostí, milovat tak, jak chcete a koho chcete, je smyslem všeho, co vždy řídilo má rozhodnutí, všeho, v co jsem vždy věřil, všeho, co mi dnes umožňuje být člověkem, který miluje svůj život a ty, kteří ho žijí. "Milovat s hrdostí, milovat tak, jak chceš a koho chceš, to je smysl všeho, co vždy řídilo má rozhodnutí, všeho, v co jsem vždy věřil, všeho, co mi dnes umožňuje být člověkem, který miluje svůj život a ty, kteří ho obývají." Dnes má "láska", kterou navrhuje Ferragni, jenž je kótován na burze, pro kojence a mladé lidi větší přitažlivost než nesrovnatelná Láska, o níž mluví svatý Pavel... a to proto, že Svatý stolec vydává mládež na pospas dnešním hypnotizérům a pak : "Díky této iniciativě a mému osobnímu daru podpoříme školní projekt @cigarcigaymilano: pojedeme do škol v Miláně a provincii, abychom tyto příběhy lásky vyprávěli [...] Teď je řada na vás, řekněte mi svůj příběh hrdé lásky, označte mě a použijte #LoveFiercely, abych ho viděl."
Existují nejen hříchy myšlení a řeči, ale také hříchy opomenutí, když ti, kdo by měli mluvit a jednat, tak nečiní. Jubileum by mohlo být vynikajícím petrovským křeslem k odsouzení chyb, špatných učitelů a kazičů nevinných.
V západní civilizaci, která ztratila smysl pro posvátnost života, od jeho vzniku až po přirozený pozemský zánik, následují jedno selhání a rozpory za druhým. Potřebovali bychom Jubileum bohaté na spiritualitu, konstruktivní hodnoty a plnost života, přítomnost i budoucnost, kde jsou již ti, kteří nás předešli: zasloužit si zde to, co bude potom, to je pravý smysl života, ať už pro bohaté nebo chudé, zdravé nebo nemocné, mladé nebo staré, protože i když se církev, opičící se po verších dnešního světa, tváří, že neexistuje, peklo a očistec, které skutečně existují, jak učí evangelium.
Jubileum se nazývá "Svatý rok" nejen proto, že začíná, probíhá a končí slavnostními posvátnými obřady, ale také proto, že má podporovat svatost života ve světle Nejsvětější Trojice. Aby byla evangelizace účinná a nevedla k takovým krvácivým projevům (co do počtu i kvality), jakých jsme svědky, co je to, když ne návrat k tomu, co se v církvi vždy říkalo, ale s použitím nových a účinných prostředků (svatí vždy vědí, jak z nástrojů, které mají k dispozici, vytěžit maximum)? Je to církev, která přinesla spásu a civilizaci všude, kam přišla, a to s působivými výsledky, které nemají ve světě obdoby. Místo toho "nová evangelizace" předpokládá novou doktrínu, ekumenickou a mezináboženskou, a nový katechismus, liberalistický a ekologistický. Utopie evangelizace prostřednictvím nového lidského a pokrokového "evangelia" je odsouzena k nezdaru, jako se to stalo se všemi omyly, které ohrožovaly svatou římskou církev. Také v tomto dopise, stejně jako při jiných příležitostech, papež zdůrazňuje nezbytnost sekulárního "univerzálního bratrství", aniž by vzal v úvahu, že pouto mezi lidmi a jejich vnitřní mír může pocházet pouze ze zdroje míru a lásky, Stvořitele, prostřednictvím Ukřižovaného. Jubilejní rok byl vždy prožíván jako "rok Kristův", a ne jako rok univerzálního bratrství nebo planety Země. V Novém zákoně je Ježíš představen jako ten, kdo dovršuje starověké jubileum (Lv 25,10-13), protože přišel "zvěstovat rok Hospodinovy přízně", jak říká prorok Izaiáš, jehož slova převzal i evangelista Lukáš (4,19): "Duch Pána Boha je nade mnou, protože mě Pán pomazal; Poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych obvázal rány zlomeným srdcem, abych vyhlásil otrokům svobodu, zajatcům propuštění, abych vyhlásil rok Hospodinova milosrdenství, den pomsty našeho Boha, abych potěšil všechny zarmoucené." (Iz 61, 1-2) A nyní je mnoho, příliš mnoho zarmoucených, kteří se cítí být osiřelými dobrými pastýři.
