Riziko tragického rozkolu
3. 5 2016
K odpovědi na otázku, zda si současný papež počíná jako věřící katolík, nám mohou posloužit plody jeho působení podle výpovědí povolaných odborníků.
Prof. Robert Spaemann, velký přítel Ratzingerův, ve své reakci na papežovu exhortaci, odsuzuje Borgogliův autokratický systém. Klade Bergogliovi sarkastickou otázku: »Pokud se jedná o sexuální vztahy, které jsou v objektivním rozporu s řádem křesťanského života, rád bych slyšel od papeže, po jakém čase a za jakých okolností se toto objektivně hříšné jednání změní v jednání Bohu příjemné«.
Prof. Spaemann připomíná, že bludnou „situační etiku“, jakou prosazuje Bergoglio ve své exhortaci, odsoudil Jan Pavel II. jednoznačně v encyklice Veritatis splendor. Varuje před následky, jaké za sebou papežův postup zanechává:
Vzhledem k devastujícím účinkům Bergogliova pontifikátu »je nutno očekávat vzestup sekularizačního proudu a další pokles počtu kněží...Chaos byl povýšen na princip jedním škrtnutím pera. Jako papež by měl vědět, že svými kroky rozděluje církev a vede ji ke schizmatu. Toto schizma by se netýkalo periferie, ale zasáhlo by samotné srdce církve.«
Prof. Spaemann uzavírá: »Nyní tedy je každý jednotlivý kardinál, ale také každý biskup a kněz povolán, aby bránil v oblasti vlastní kompetence katolický svátostný řád a veřejně ho hlásal. Jestliže papež není ochoten provést nezbytné korektury, bude to záležitostí následujícího pontifikátu, aby oficiálně uvedl všechny věci na pravou míru.«
Tato situace připomínají případ papeže Honoria (VII. století), který byl za mnohem menší omyly a zmatky odsouzen III. ekumenickým koncilem v Konstantinopoli i svými nástupci.
POHROMA EMIGRACE
Jiný velmi odpovědný odborník Paul Collier, docent ekonomie a politiky na univerzitě v Oxfordu a především autor studie Exodus, vystoupil v Catholic Gerald proti Bergogliově emigrační demagogii. Především vyložil, že rétorika otevřených bran nesmírně škodí především samotným trpícím státům, odkud odcházejí utečenci a emigranti, protože byli zbaveni zdrojů nejlepší energie a sil potřebných pro rekonstrukci země.
Collier upozorňuje, že evropské státy a především jejich elity nemají právo otevírat hranice milionům cizinců, obětovat tak zájmy chudých v samotné Evropě a zavdávat tak podněty k rasismu.
Ostatně hranice států nejsou žádný „morální zlořád“. Jsou to zákonné prostředky na ochranu pokojného života příslušného společenství.
Také ekonom a spisovatel Geminello Alvi upozorňuje , že Bergolio posílá svou zcela nerozvážnou imigrací katolicismus do likvidace. ( Jezuité dělají ze sebe filantropy na cizí účet).
ANTILIBERÁLNÍ POPULISTA
Právě vyšlá studie historika Lorise Zanattiho o mezinárodních vztazích v Latinské Americe konstatuje, že „peronistické smýšlení“ Jorge Bergoglia je možno označit za „antiliberální populismus.
Jeho ideologie opírající se o „pueblo“ , chudý lid, jehož symbolem je mu migrant, který má být podle Bergogliovy fantazie romantickou nádobou všech ctností, na rozdíl od střední třídy, která operuje se satanovými denáry.
Bergogliova zjednodušená ideologie je samozřejmě plná rozporů. (Podle této vize by pak bylo zlem osvobozovat ctnostné chudé z chudoby.) Dovoluje mu obviňovat Západ z ekonomie, která podle něho zabíjí, zatímco proti násilným komunistickým režimům na Kubě, v Korei a Číně nemá pražádné námitky.
ZCELA MIMO KATOLICISMUS
Flavio Guniberto docent filozofie na univerzitě v Perugii demaskuje Bergogliovu teologickou tvář. Argentinský papež živí falešnou víru, že „dědičný hřích“ je ekonomie. Františkovo „pueblo“ (lid), jak se sám vyjádřil, není logická kategorie, ale kategorie „mystická“. Jeho náboženství míří k tomu nahradit tak církev jakožto mystické Tělo Kristovo novou mystickou masou..
Zde je také vysvětlení, proč ve Svatém týdnu místo aby mluvil o utrpení Krista, věnuje se strádání migrantů. Místo oslavy a úcty k Eucharistii, před kterou nikdy nepoklekne, sklání se na Zelený čtvrtek, aby uctíval a líbal nohy migrantům, muslimům a hinduistům.
Bergoglio překrucuje evangelium a tím i křesťanství zcela podle svého a podle klíče New Age, na náboženství bez kříže Kristova.
Samozřejmě, že elaborátu Amoris laetitia nemluví o milosti posvěcující jakožto nezbytné podmínce svatého přijímání. Vyznává jiné náboženství: teologii pauperismu. Hříchem není pro něho cizoložství, ateismus a pověry, ale používání plastických pohárků a znečišťování ovzduší.
Pramen: Antonio Socci, Lo Straniero
