Klamná a heretická homilie mons. Galantiniho
Bez povšimnutí velkých médií zazněla na SDM v Krakově 24. července na klamu založená a heretická homilie adresovaná italské mládeži.
Kazatel si dovolil tvrdit, že přímluva Abrahámova zachránila Sodomu od zkázy. Posvátné texty tvrdí přesný opak. Neuvěřitelná věc, jaká se zatím v církvi nestala.
Proti textu Písma svatého tvrdil mons. Galantino, že Sodoma byla zachráněna na Abrahámovu přímluvu. Prelát chtěl doložit velký význam modlitby, která nás spojuje s Bohem, dovoluje nám abychom mu naslouchali, žádali ho o odpuštění, zakoušeli jeho blízkost, jeho otcovství.
Text Starého zákona, který je uveden ve mši Novus Ordo toho dne jako první čtení, nám předkládá Abrahámovu modlitbu k Bohu, když se marně pokouší dosáhnout, aby celé město minul spravedlivý trest. Tak ho komentoval mons. Galantino. Modlitba k Bohu »byla nasloucháním a odpovědí, skrze kterou se nastolí autentický vztah s Bohem. Vede nás, abychom byli odvážní, jako je odvážná Abrahámova modlitba ve prospěch Sodomy, města, kterého se nezastal nikdo kromě Abraháma. Jeho modlitba, jeho přímluva a jeho vůle se odváží zachránit Sodomu. Město je zachráněno, protože jsou zde spravedliví, i když je jich málo, ale město je zachráněno především proto, že je zde Abrahám, muž modlitby, který není neoblomným žalobcem, nemluví proti, nýbrž ve prospěch města. Abrahám, muž modlitby neodsuzuje hříchy, ale oznamuje možnost něčeho nového. Abrahám, muž modlitby, neúnavně hledá znamení naděje, aby je předložil Pánu k ocenění.«
Toto je tedy skandální text. Logika argumentace mons. Galantina je, jak se zdá, tato: od Boha obdržíme to, oč žádáme, pokud jsme v našich žádostech odvážní, jako byl odvážný Abrahám. Jeho odvaha byla odměněna a Sodoma byla zachráněna. Záchrana kterou získal Abrahám Sodomě (!) ukazuje, že je třeba vždy mluvit ve prospěch a nikdy proti.
Nevedla nás tomu vždy nauka? Je třeba se vždy přimlouvat za hříšníka, nicméně bez váhání odsuzovat jeho hřích: musím odsoudit hřích, nikoliv hříšníka (nesuďte, abyste nebyli souzeni, Mt 7,1), neboť i my sami jsme hříšníci. I my, stejně jako on, potřebujeme nutně Boží milosrdenství a pomoc druhých křesťanů, abychom konali pokání za naše hříchy a změnili svůj život v poslušnosti k přikázáním našeho Pána Ježíše Krista. Proto vždy jsme se učili na základě Textů a Tradice, že hříšník, který nečiní pokání, i když se mu dostává bratrských napomenutí a výstrah církevní autority, tedy ten, kterého je třeba označit za zatvrzelého hříšníka, vědomě setrvávajícího až do konce ve svém hříchu, čeká věčná záhuba. V den soudu bude odsouzen navěky osobně od našeho Pána (a ještě předtím ihned po smrti bude odsouzena jeho duše při osobním soudu). Sodoma a Gomora pro svou zatrvzelost ve ‚hříchu proti přirozenosti‘ byly náhle zničeny deštěm ohně a síry, který na ně seslal Boží hněv. Toto je strašný příběh, o kterém podává Bible svědectví.
Textu z 1. knihy Mojžíšovy, který tvoří 1. čtení o 17. neděli cyklu C během roku, bylo však amputováno jeho apokalyptické vyústění. Položil jsem si otázku: Jak mohl přijít mons. Galantino na onen šťastný závěr pro ta dvě města, jmenovitě samotou Sodomu, evidentně proti samotnému textu Geneze, který podává svědectví o strašném trestu?
Co čteme v Bibli Gn 18 -19? Stručně shrnuto, jednoho dne Abrahám spatřil tři muže, kteří vstoupili za denního horka do jeho stanu. Pochopil, že se jedná o Hospodina, kterého provázejí dva andělé. Přijal je s velkou pohostinností a s radostí vyslechl zprávu, že jeho žena Sára bude mít syna i přes svůj vysoký věk. Pak tři muži odešli směrem k Sodomě. Abrahám je z úcty doprovázel. Dívali se z dálky na město a Hospodin řekl Abrahámovi, že hříšnost Sodomy a Gomory je velmi těžká. Abrahám, který pochopil, o co se jedná, začal s Hospodinem vyjednávat. Když došlo na příslib, že město bude ušetřeno, pokud se v něm najde deset spravedlivých, Hospodin odešel a Abrahám s vrátil do svého stanu.
19. kapitola vypráví, co se stalo v Sodomě po příchodu dvou andělů v lidské podobě. Přijal je Lot, zbožný muž, který byl ve městě cizincem. Jeho dům obklopil zástup sodomitů, kteří se chtěli zmocnit těchto hostů a sexuálně je zneužít. Lot to odmítl, postavil se ke dveřím a bránil je. Nabídl jim dokonce své dvě panenské dcery, jen aby nechali na pokoji jeho hosty, ale marně. Andělé zázračně vzali Lota do domu a ranili útočníky slepotou, takže nemohli najít dveře. Za úsvitu andělé naléhali na Lota, aby uprchl i se svou rodinou. Uteč, jde ti o život. Když vyšlo slunce, Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň. Lotova žena, která se ohlédla, proměnila se v solný sloup.
Mons. Galantino, byla tedy Sodoma zachráněna? Nevyčítá vám svědomí, že jako biskup svaté církve jste zalhal všem těm mladým lidem a obrátil úryvek z Písma svatého v úplný opak? Pokud liturgie slova v Montiniho Novus Ordo se stala méně jasná a dokonce převrácená, snad si vzpomenete na Nový zákon a evangelium sv. Jana, kde nás Pán varuje před nepravým pastýřem, který nevstupuje do ovčince branou, ale přelézá ohradu a je to zloděj a lupič (Jan 10,1). Přichází, aby kradl, zabíjel a ničil (tamt.10) Pokud se veřejně neomluvíte za špatný výklad, nemáme právo pokládat vás za falešného pastýře, který se vkrádá do ovčince a ničí stádo?
Falešná záchrana Sodomy, jakou přednesl mons. Galantino, je evidentně v rozporu s Písmem svatým. Můžeme ji pokládat za „heretickou“? Jeho „sentence“ přestavuje zcela falešnou prezentaci obsahu Bible, kterou dokonce staví na hlavu: trest Sodomy chce nahradit její záchranou, a tak uvádí věřící do klamu. Je třeba ji pokládat za heretickou právě z toho důvodu, že uráží pravdu víry. Jsme povinni věřit v naprostou věrohodnost biblického textu jednou uznaného církví, ať už jde o Nový nebo Starý zákon. Tuto věrohodnost potvrdil tridentský koncil a ještě jasněji precizoval 1. vatikánský koncil.
Výklad sekretáře IBK je v rozporu také s neomylností Nového zákona, který se odvolává na Sodomu v evangeliích sv. Matouše a Lukáše a v 2. listě sv. Petra (Mt 10, 15; 11, 24; Lk 10, 12; 17, 28-29 a 32-33; 2 Pt 2, 6-11). O zničení Sodomy a Gomory mluví třikrát náš Pán jako o příkladu zatvrzelosti v hříchu a otevřené vzpouře proti Bohu. Sodoma je uváděna vždy jako skutečný historický případ a nikdy ne jako pouhé mravní podobenství. Náš Pán použil tento příklad v souvislosti se svým druhým příchodem jako Soudce a poukázal na trest, který postihl Lotovu ženu, když neuposlechla andělova příkazu a ohlédla se za oním místem hříchu, jakoby se tam chtěla alespoň v srdci vrátit. (Lk 17, 32 – 33).
Paolo Pasqualucci, Corrispondenza Romana
