Milosrdenství? Jak pro koho
Milosrdenství pro všechny s výjimkou hierarchické církve, která je příliš uzavřená a příliš zaostalá, než aby zasloužila Františkovo odpuštění. Jenže mezitím propukly dva soudní případy s nejistým výsledkem: proces s Vallejo Baldo & paní Chaouqui a střet s Nejvyšším soudem v Chile.
Řím 4. prosince 2015 - Při anticipovaném zahájení jubilea v srdci Středoafrické republiky přeformoval si papež František starobylý nástroj Svatého roku podle svého vlastního záměru.
Jubilejní roky nemají tak zcela dobrou pověst, a to kvůli „trhu s odpustky“, které tolik pohoršovaly Luthera, nicméně papež vyzvedl jubileum ve prospěch živých i mrtvých na úkor očistcových trestů, takže nikdo mu nemůže vytýkat, že by opouštěl tradici.
Ale jedna věc je forma a druhá věc je podstata. Protože z této tradice zachoval František při životě jen jedno: odpuštění. Odpuštění pro všechny, kteří projdou svatou bránou, vyzpovídají se a přistoupí k přijímání. A tyto svaté brány jsou údajně všude, i dveře do vězeňské cely se mohou stát touto bránou, když prosíme Boha o milosrdenství, jak prohlásil papež.
Takže jubileum je svátek nesmírného zástupu hříšníků, který se dostalo odpuštění. Pravým protagonistou Svatého roku Jorge Bergoglia je tento lid, nikoliv hierarchie, která spravuje a rozděluje odpustky shora.
Hierarchie je dokonce tím prvním, kdo skončí na lavici obžalovaných. Ztučnělá hierarchie se zatvrdlým srdcem bez milosrdenství, která není schopná zasednout k jednomu stolu s rozvedenými a znovu civilně sezdanými. Právě za to káral František biskupy, když uzavíral synodu o rodině v měsíci říjnu.
Papež je hlavou této hierarchie, ale když chce plísnit biskupy a kardinály, odkládá stranou svou institucionální roli a oděje se do hávu charismatického a očišťujícího proroka.
Patří to k dogmatům populismu, že dobrota je vlastní právě lidu, a na to je Argentinec Bergoglio velmi vnímavý. Ukázal to znovu v Nairobi, když kázal, že v lidu z periferie přebývá jakási vyšší vrozená moudrost, jakoby to byl třetí zdroj zjevení.
Na masy lidu se František obrátil, když ho měl potlesk na Náměstí Sv. Petra očistit v případě „krádeže“ dokumentů o nechutných skandálech ve vatikánské Kurii. Kvůli tomu byl v předvečer jubilea spuštěn ve Vatikánu soudní proces, který se nevyznačuje ani lítostí, ani prozíravostí, ani milosrdenstvím.
Nikoliv lítostí, protože to byl právě sám papež, kdo si povolal jako inspektory a lékaře kuriálních financí dva hlavní viníky oné lumpárny mons. Lucia Angela Valleio Baldu a Francescu Immacolatu Chacouqui, i když ho Státní sekretariát varoval před očividnou nedůvěryhodností obou těchto osob.
Nikoliv prozřetelností, protože chtěl zatáhnout na lavici obžalovaných také dva italské novináře, autory publikací, což vyvolává bizarní scénu indexu libri prohibiti.
A nejméně ze všeho ne milosrdenstvím, protože na veřejnost pronikly trapné epizody zpod červené lucerny, a vystavují na pranýř nejen monsignora a dámu, kteří si velmi aktivně škodí především sobě navzájem, ale také rodinné příslušníky kteří nemají se záležitostí nic společného.
Přísnost vůči jedněm a shovívavost vůči druhým
Bergoglio se dovolává lidu jubilea proti hierarchii také v rámci svého očistného úsilí proti zneužívání nezletilých příslušníky kléru.
Prohlašuje o sobě, že je neoblomný vůči biskupům, kteří kryjí takové zlořády, a skutečně některé z nich odvolal. Ale současně se projevil 
jako velice milosrdný vůči kardinálovi, který byl jeho velkým voličem v konkláve. Jedná se o belgického kardinála Godtfrieda Danneelse, který se v roce 2010 snažil zatušovat sexuální delikty tehdejšího biskupa z Brugg Rogera Vangheluwe s vlastním nezletilým synovcem, kterého však kardinál navedl, aby mlčel. Skandál nicméně pronikl na veřejnost, ale papeži Františkovi to nijak nevadilo a nevadí, naopak, dvakrát povolal tohoto kardinála osobně do řad synodních otců na znamení velké úcty a slíbil kardinálský biret pro jeho nového arcibiskupa v Bruselu.
O ještě větší rozruch se Bergoglio postaral v Chile. Jmenoval biskupem v Osorno Juana de la Cruz Barros Madrida, ačkoliv tři oběti sexuálního maniaka, kněze Fernado Karadimy dosvědčily, že byl jeho komplicem. Karadima byl suspendován a odsouzen Svatým stolcem k doživotnímu pokání. Jmenování kompromitovaného vyvolalo v Chile velké pobouření, ale Bergoglio prohlásil, že si je jistý biskupovou nevinností, a obvinil levicové politiky z šíření pomluvy. V listopadu požádal Nejvyšší soud v Chile oficiálně Svatý stolec, aby předložil kopie všech dokumentů, na jejichž podkladě zakládá papež svá tvrzení.
Sandro Magister, l´Esspresso
