Likvidační proces v proudu
The Wanderer
Od začátku Františkova pontifikátu jsme na tomto blogu v liturgických záležitostech prosazovali strategii nenápadnosti, mrtvého brouka, abychom se nezabili. A to na základě skutečnosti, kterou jsme my Argentinci dobře znali: Bergoglio se o liturgii nezajímá a je naprosto neschopný jí porozumět. Proto by nikdy neměl doktrinální problém s liturgickou otázkou. Pokud by k něčemu došlo, mohl by vzniknout konflikt, pokud by mu obhájci či ochránci tradiční liturgie způsobili závažný problém.
Po více než osm let tato strategie fungovala: Bergoglio nedělal nic proti tradiční liturgii a dokonce v rámci možností upřednostňoval Kněžské bratrstvo svatého Pia X.. Dokázal to díky tomu, že odolal silnému tlaku italského episkopátu - zcela buginského - a víceméně nepředstavitelných lobbistů, jako je Andrea Grillo.
S Traditionis custodes se panorama zcela změnilo. Bergoglio se nejen rozhodl zničit tradiční liturgii, a učinil tak tím, že přijal extrémnější a také méně pevné základy zmíněného Grilla. Zřejmě se mezitím něco stalo a my můžeme jen spekulovat. Myslím si, že to muselo mít několik faktorů: kromě italského nátlaku je tu skutečnost, že američtí biskupové jsou většinou zastánci tradiční liturgie a papež je považuje za podezřelé, nebo otevřené nepřátele svého pontifikátu (jako správný peronista se silnou příměsí nacionalismu si myslí, že všichni Američané jsou špatní. Yankee, jdi domů! Nebylo by divné, kdyby Traditionis custodes byla jezuitskou odplatou pro severoamerické biskupy i věřící, které tak nenávidí.
V posledních týdnech jsme se dozvěděli o dopise biskupa Rocheho kardinálu Nicholsovi a o téměř úplném zákazu tradičních mší v Římě, který vydal kardinál vikář Angelo de Donatis. Tyto dvě skutečnosti jsou významné svou závažností. Týkají se uplatnění konečného řešení, tj. úplného zániku tradiční liturgie. To mimo jiné předpokládá zardoušení nebo likvidaci jinými, neméně krutými prostředky institutů zrozených na základě této liturgie, jako je Kněžské bratrstvo svatého Petra, Institut Krista Krále v Griciglianu nebo Institut Dobrého pastýře. Bergoglio to naznačil, když upozornil italské biskupy na velmi vážné nebezpečí: rigidní seminaristy. Řekl: "Často jsme viděli seminaristy, kteří se zdáli být dobří, ale rigidní. A strnulost není dobrý duch." Zdá se, že římský papež dává přednost nechutným a světským seminaristům, kteří se nezdají. Tímto způsobem mají představení zaručeno, že budou mít pružné a ochablé mladé muže, vzdálené jakékoliv nebezpečné strnulosti, jako je každodenní odříkávání růžence nebo bohoslužby v latině, a ani je nenapadne nosit sutanu.
Zánik tradičních institutů bude také znamenat, že desetitisíce (rigidních) věřících z celého světa zůstanou opuštěni a nebudou schopni se přizpůsobit novým církevním zvyklostem. Pokud by k tomu došlo, a logika tomu nasvědčuje, mohl by papež František soupeřit s Jindřichem VIII. v tom, kdo za své vlády zlikvidoval více klášterů a katolických kostelů.
Tuto situaci zažila církev již za pontifikátu Pavla VI. Jedinou reakcí při té příležitosti byl monsignor Lefebvre a ti, kdo ho následovali, kteří byli nakonec všemi katolíky, od hierarchie až po prosté věřící považováni za nečisté psy, a to do té míry, že mormon nebo muslim byl lepší než lefebvrián. Stane se to i tentokrát?
To si nemyslím. Myslím, že odpor bude mnohem širší a početnější. První skutečností, kterou je třeba vzít v úvahu, je, že při této příležitosti mají biskupové větší rozhodovací pravomoc a většinou, ať už z jakéhokoli důvodu, se k aplikaci Traditionis custodes staví spíše zdrženlivě. Nezdá se nám, že by se až na výjimky, jako je Řím, stavěly plynové komory, aby se do nich zavírali tradicionalisté a uplatňovalo se konečné řešení, které požadují vatikánští úředníci. A to se podle mého názoru děje proto, že biskupové berou svou roli učitelů a pastýřů stáda o něco vážněji a stále více si uvědomují, že nejsou pouhými delegáty římského biskupa. Paradoxně se tak vracejí k tradičnímu postoji - který církev zastávala až do 19. století - k moci a autonomii biskupů. Za druhé, Bergogliovy požadavky se projevují v době, kdy je jeho pontifikát již vyčerpán a jeho důvěryhodnost rozpuštěna. Všichni už vědí, kdo je ten neotesaný porteño, kterému se podařilo usednout na Petrův stolec, aniž by měl pro takovou funkci sebemenší předpoklady, a budou pečlivě uplatňovat pokyny, které přicházejí z Říma, aby poslušností papeži nezpůsobili obrovské škody svěřeným duším. A pravdou je, že stále existuje dosti biskupů, kteří zachovávají víru.
Nakonec je tu ještě jedna skutečnost, kterou nelze přehlédnout. Bergoglio zintenzivňuje svou ničivou moc a tradiční liturgie je jen jedním z aspektů jeho působení. To u mnoha lidí vyvolává katolickou reakci, i když s tradiční liturgií nesympatizují.
Specola nám minulý týden vysvětlil dvě události, o kterých se málo mluví. Za prvé, směrnice o zničení kontemplativního života, který podle Bergoglia v 21. století již nemá smysl. Kontemplativní řády nejsou oblíbené, prezentují se jako zbytečné a vatikánské orgány požadují jejich eutanazii kvůli jejich zjevnému odporu k zániku. Doporučuji přečíst si tento článek, který odhaluje závažnost situace. Za druhé, jak bylo vysvětleno, existuje záměr vyhladit některé skupiny a hnutí. Už to udělal s klášterem Bose - a všichni se shodneme na tom, že to byl jeden z Františkovi nejbližších -, a před několika měsíci to začal dělat se Společenstvím a osvobozením a nepochybuji, že brzy přijde řada na Opus Dei.
Pokud Bůh ve své nekonečné a lidem nepochopitelné moudrosti ponechá Bergoglia naživu a on bude pokračovat ve svém destruktivním plánu, jistě bude čas přemýšlet o jiných strategiích.
Pramen: Duc in altum
