Papež Bergoglio a Cena Karla Velikého
7. 5. 2016 
Cenu Karla Velikého přiřkli papeži Bergogliovi! Není to k smíchu? Jako kdyby byl Eugenio Scalfari vyznamenán cenou svatého Tomáše Akvinského!
Jak se dalo očekávat, argentinský papež – poté, co odhodil nejprve do koše „křesťanské kořeny Evropy“ spolu s „nezadatelnými principy“, které tvoří základy evropské civilizace - vyhlásil svůj jediný vlastní „nezadatelný princip“: imigraci a s ní vyvrácení Evropy z jejích základů.
Ostatně – jako výsměch názvu této ceny – dekadentní, technokratická a laicistická Evropa (tj. pod francouzským a německým vedením) už dávno zapřela Karla Velikého a Svatou římskou říši, tj. křesťanskou kulturu, která vzdělala Evropu a její národy.
Bergoglio vyzval, abychom si připomněli minulost, ale on sám drží od dějin půst. Připomněl totiž svou obvyklou litanii o povinnosti „stavět mosty a bourat zdi“, přičemž ignoruje, že Evropa se zrodila doslova budováním solidních hradeb a hranic, které po tisíciletí bránila mečem.
OBRANNÉ ZDI PROTI ISLÁMU
Frankové zbudovali první jádro své říše, Svaté Římské říše právě tehdy, když u Poitieres v roce 732 postavili hráz, aby zastavili první islámskou invazi ze Španělska na dobytí Evropy.
Karel Martel zvítězil díky pomoci Vizigotů, Bavorů, Němců a Sasů. Byla to první obranná hradba rodící se civilizace, nabývající tváře benediktinských klášterů, kde se uchovávaly a předávaly poklady řecké, judaisticko-křestanské a latinské kultury a obroda práce, zemědělství a hospodaření.
Počínaje bitvami Karla Velikého v Pyrenejích, Evropa byla ustavičně drancována saracénskými nájezdy, a zachránila se, protože Evropané i při dalších dvou kolosálních muslimských invazích postavili hradbu a zvítězili.
U Lepanta v roce 1571 díky flotile Svaté ligy, kterou podnítil papež Pius V. (v té době papežové křesťanství před islamizací bránili, zatímco ten dnešní chce rušit hranice ve prospěch invaze).
Potřetí byla islámská invaze do Evropy 1683 zažehnána díky pevným hradbám Vídně.
Osmanská říše již dobyla východní římské císařství, devastovala tisíciletou Byzanci a pokračovala se 140 tis. muži přes Balkán až k Vídni. Kdyby byly padly její hradby, Evropa by byla dobyta a islamizována. Ale křesťanské vojsko, proti osmanskému poloviční, vedené polským králem Janem Sobeiským a složené z Rakušanů, Poláků, Italů, Francouzů, Sasů a Bavorů zvítězilo a Evropa byla potřetí zachráněna.
Jinak bychom dnes byli všichni Turci, jako se Konstantinopol stala Istanbulem, a bazilika Svatého Petra by byla mešitou stejně jako Svatá Sofia.
Celá Evropa – což Bergoglio ignoruje – se zrodila od svého dávného řeckého vzniku právě tím, že postavila neporazitelný val proti východní invazi.
HRADBY PROTI PERŠANŮM
Evropa ovšem neexistovala od pradávna. Zatímco všechny ostatní kontinenty jsou geograficky definovány, ona, jako poloostrov Asie se zrodila pouze z kulturní identity. Její kolébkou jsou dvě malá řecká města jako Milét, kde někteří, abychom začali od Thalése (7. stol před Kr.), počali uvažovat o pojmech bytí, „logos“ (rozum), „arché“ (počátek).
Thalésovo myšlení, hledání pravdy o bytí bylo prvním zárodkem evropského člověka, a pak následovali Sokrates a Aristoteles.
Ale už tomuto zárodku hrozilo, že bude náhle pohlcen z Východu perskou říší s její temnou kulturou mýtů, znepokojujících kosmogonií a utiskovatelskou teokracií, která chtěla pohltit celý Západ.
Jiskra protiperské revolty zazářila 490 právě z Miléta a v Termopylách a Salamině nečetní ale stateční řečtí bojovníci odrazili nesmírnou perskou moc.
Díky této lidské zdi mohl vzkvétat první zárodek Evropy, který pak opanoval Řím, právní civilizaci středozemního císařství, nakonec objatou a oplodněnou křesťanskou zvěstí, kterou Athénám a Římu přinesli z Jeruzaléma apoštolové Petr a Pavel. Toto je Evropa.
Budovat mosty je možno jen z města, které má pevné hradby a jasnou identitu.
Toto evropské křesťanství pak přeneslo křesťanskou naději nesmrtelnosti na všechny kontinenty spolu s lidskou důstojností, svobodou a racionalitou. Z těch pak vzešla věda, technologie a ekonomický blahobyt.
ZLO
Ze zrady těchto kořenů se však zrodilo zlo, tj. totality, které zkrvavily Evropu ve dvacátém století. Na jejích ranách po roce 1945 se mír, evropská prosperita a jednota vrátily díky katolickým státníkům jako Schumann, De Gasperi a Adenauer, kteří vraceli své národy zpět ke křesťanským kořenům.
Po pádu berlínské zdi v roce 1989 však převládla evropská laicistická technokracie, která znovu smetla tyto kořeny a nahradila je jednotnou měnou a devastující politikou. Papežové Jan Pavel II. a Benedikt XVI. pozvedli hlas proti tomuto nihilistickému a technokratickému scestí, opravdové diktatuře relativismu, který hrozí, že zplodí nové zrůdy.
Pokud chtěla Evropa najít své kořeny a s nimi energii a obrodu, měla je poslechnout.
Neučinila tak. Pro Benedikta XVI. se nenašla žádná cena Karla Velikého, ačkoliv to byl gigant evropského myšlení. (Stačí vzpomenout na jeho projev v Řezně.)
BERGOGLIOVY TEMNOTY
Evropa vykolejila, upadla do krize, zestárla, přeťala své kořeny, propadla dekadentní technokracii. Cena byla ve skutečnosti udělena jako dokonalý symbol duchovního zmaru Evropy argentinskému Bergogliovi, hlasateli invaze, tomu, který nejvíce podporuje podkopání dávné Evropy (jeho jmenování motivovali Jean Claude Juncker a Martin Schulz).
A nikoliv náhodou požadoval Bergoglio ve své řeči, aby Evropa otevřela své hranice pro příliv migrace a vyzvedával onen „multikulturalismus“, který je ve skutečnosti jen maskou relativismu, protikřesťanské nenávisti a především otevírá brány islamizaci.
Benedikt XVI. ve svém rozhovoru pro Marcella Pera pod titulem „Bez kořenů. Evropa, relativismus, křesťanství, islám“ říká:
»Multikulturalismus, ke kterému se ustavičně vášnivě vyzývá, je často především opuštěním a zapřením toho, co je nám vlastní, je to útěk před vlastními hodnotami.
A tato zrada vlastní identity a vlastních hodnot učinila z Evropy stařenu, s velmi vratkou v mezinárodní kompetencí.
Ratzinger vysvětluje:
Západ pojal sám k sobě nenávist, kterou je možno pokládat za něco patologického. Západ se pokouší otevřít se plně chápání cizích hodnot, ale přestal mít v lásce sám sebe; ve svých dějinách vidí jen to zaostalé a destruktivní, a přitom není schopen chápat to, co je velké a čisté. Pokud chce vůbec přežít, potřebuje Evropa nové – jistě kritické a pokorné – sebepřijetí.
Benedikt byl odsunut stranou. Už dnes je samo srdce Evropy, Brusel, víc islámské než křesťanské. Evropa je odzbrojena jako „země nikoho“, kde se může vylodit kdokoliv, a jako výsměch všem svým prohlášením se EU obrací přímo na Turecko, aby na čas zadrželo současnou invazi.
Krátkozraká Evropa v rukou těchto absurdních technokracií a bez solidních křesťanských kořenů nemá vůbec budoucnost.
Antonio Socci, Lo Straniero
