Kdo je vlastně papežem a kolik jich je?
10. 9. 2016
»Neopouštějte mě, modlete se za mne, abych ze strachu neutíkal před vlky« Benedikt XVI.
Nejnovější kniha Benedikta XVI. Poslední rozhovory místo aby do věci vnesla jasno, jen znásobuje panující pochybnosti.
Vyjdu od nejzajímavějšího detailu
Petr Seewald klade Benediktovi otázku: »Znáte proroctví Malachiáše, který sestavil ve středověku seznam budoucích papežů, předvídá je až do konce světa, nebo přinejmenším církve, a podle tohoto seznamu závěrečným pontifikátem by měl být Váš. Pokud jste opravdu poslední, měl byste představovat postavu papeže, tak jak ji doposud známe?«
Ratzingerova odpověď je překvapující: »Všechno je možné«. A pak přímo dodává: »Pravděpodobně se toto proroctví zrodilo v kruzích kolem Filipa Neriho (tzn. že je označuje za proroctví a připisuje je velkému světci a mystikovi církve). Uzavírá s gestem úlevy, ale taková byla jeho odpověď.
ZLOM
Soudí snad Benedikt XVI., že je posledním papežem (buďto pro konec světa, nebo konec církve)? Pravděpodobně nikoliv. Soudí tedy – alespoň podle názoru tazatele – že je poslední, kdo vykonával papežský úřad tak, jak jsme ho znali dva tisíce let. Snad.
I tato druhá verze však kulhá, protože je známo, že papežství – božské ustanovení – nemůže být v církvi změněno z lidské vůle.
Ostatně, jaká změna? Je zde zlom v nepřerušené církevní tradici?
Další záblesk z knihy obrací pohled tímto směrem. „Cítíte se jako poslední papež starého světa, nebo jako první nového? Odpověď:» Řekl bych, že obou«.
Ale co tím chce říct? Co znamená „starý“ a „nový“, především co znamená pro někoho, jako je Benedikt XVI., který vždy potíral interpretaci koncilu jako „zlomu“ v tradici a vždy zdůrazňoval nutnost kontinuity, bez césur v historii církve?
Na straně 31 Seewald tvrdí (text revidoval a potvrdil Benedikt XVI.), že Ratzinger provedl revoluční akt, že změnil papežství, jako dosud žádný papež moder ní epochy“.
Má tato věta, která evidentně naráží na instituci „emeritního papeže“ - nějakou souvislost s tím, co říká Ratzinger v této knize? Ano, na str. 39.
ZÁHADA
Dříve než shrnu, co zde Benedikt říká, musím připomenout, že postava „emeritního papeže“ v dějinách církve nikdy neexistovala a kanonisté vždy tvrdili, že ani existovat nemůže, protože „papežství“ není svátost jako třeba biskupské svěcení, a skutečně po dva tisíce let ti, kteří rezignovali na papežství, vrátili se do svého předchozího stavu, zatímco biskupové zůstávají biskupy, i když nemají jurisdikci v nějaké diecézi.
Přesto všechno Benedikt XVI. v posledních dnech svého pontifikátu, navzdory všemu, co kanonisté vždy zastávali, oznámil, že bude právě „emeritní papež“.
Nevysvětlil žádný teologický profil, proto ve svém posledním projevu prohlásil: »Moje rozhodnutí vzdát se aktivního výkonu služby, se nevzdává samé služby.
Benedikt doprovodil tato slova rozhodnutím setrvat ve Vatikánu, nosit bílou kleriku a bílé solideo, podržet si papežský znak s Petrovými klíči a titul Jeho Svatost Benedikt XVI. K tomu nechybělo otázek, co se vlastně stalo a zda skutečně opustil papežství. To jsem dělal na těchto stránkách, také proto, že mezitím kanonista Stefano Violi studoval prohlášení o rezignaci a dospěl k závěru: »Benedikt XVI. rezignuje na službu, (ministerium) nikoliv na papežství, jak je normativně stanovil Bonifác VIII.; nikoliv na munus, jak ho vymezuje kán. 332 §2, ale na ministerium, nebo jak specifikuje ve své poslední audienci: „na aktivní výkon služby“.
V reakci na moje články vatikanista Andrea Tornielli, velmi blízký papeži Františkovi, se ptal v únoru 2014 osobně Benedikta, proč zůstává emeritním papežem, a jeho odpověď byla tato: »Setrvání v bílém oděvu a jménu Benedikt XVI. je prostá praktická věc. V dané chvíli nebyl k dispozici jiný oděv«.
Vatikanista to roznesl do všech stran světa jako elegantní Benediktův trik (že by ve Vatikánu nebylo černé kleriky?), aby se vyhnul otázce, o které v té době evidentně nemohl hovořit.
A skutečně i dnes říká, že to nemělo nic společného s krejčím.
VŽDY OTEC, VŽDY PAPEŽ
Papež Ratzinger začíná proto právě vyšlou knihu úvahou o biskupech. Když se jedná o jejich odstoupení v 75 letech, získají titul „emeritní biskup“, proto říkají: Jsem otec a jako takový vždy zůstanu.
Benedikt XVI. uvažuje, že i když otec přestává dělat otce, protože děti jsou odrostlé, nepřestává jím být, ale přenechává jim konkrétní odpovědnost. Zůstává otcem v hlubším smyslu.
Analogicky papež Ratzinger stejně uvažuje o sobě jako papeži. Přestává nést odpovědnost, kterou přijal ve vnitřním smyslu, ale nekončí s funkcí.
Toto poetické uvažování je v rovině teologické výbušné, protože znamená, že je papežem.
Socci pak připomíná květnové interview Georga Gaensweina o aktivním a kontemplativním papeži. V červnu však nastal na Berglogliově dvoře poplach. Bergoglio torpédoval tézi o sdílení papežské služby.
V srpnu vyšel ve Vatican Insider rozhovor Tornielliho s významným kuriálním kanonistou, ve kterém se zcela vylučuje možnost existence „emeritního papeže“. Nástupnická peterská jednota nepřipouští žádnou duplikaci funkce ani souběžnou denominaci čestnou či jinou. Neexistuje rozlišení mezi úřadem a jeho výkonem.
Ovšem Benedikt ještě v plnosti svých mocí rozhodl, že zůstane papežem a zříká se jen aktivního výkonu úřadu.
Jestliže však takové rozhodnutí je nepřípustné, tedy neplatné a nic neznamená, není pak celá jeho rezignace nulová?
Antonio Socci Lo straniero
