Pluralita neboli nulita učitelského úřadu Jorge Bergoglia
Který „učitelský úřad“ vlastně platí: učitelský úřad papeže Františka, učitelský úřad Františka prostřednictvím Eugenia Scalfariho, nebo masmédia o Františkovi?
Tuto otázku si musíme položit po reakci médií na apoštolský (nebo spíše mizerný) list Misericordia et misera. V tomto listě papež udělil všem zpovědníkům plnou moc k rozhřešení zločinu potratu. Aktivní i pasivní pachatelé potratu ovšem automaticky stahují na sebe exkomunikaci, tedy vyloučení ze společenství Boha a církve. Co z toho zůstává v platnosti po Františkově rozhodnutí? A především, co zůstává v hlavách a svědomí věřících katolíků? Neznamená to zpožděné přizpůsobení zvrácenému zákonodárství západních států?
Mediální nedorozumění?
Františkovo zplnomocnění tlumočí sdělovací prostředky po svém, jak vyplývá z následujícího přehledu italských novin.
atd.
Může být apoštolský list v rozporu s církevním právem?
Papež sice řekl, že usmrcení dítěte před narozením je hrozný zločin, ale přesto rozšířil pravomoc rozhřešení kajících na všechny kněze takový způsobem, že exkomunikaci platnou podle stávajícího církevního práva nechává zcela stranou, a likviduje tak v mysli věřících její závažnost. Navíc jeho ustanovení tlumočí média nehorázně a zkomoleně a není autority, která by celou věc uvedla na správnou míru. A nejsou to jen média. Podporuje ho v tom i řada kněží a biskupů. Materiál, který Bergoglio podepsal, se jeví jako záměrně matoucí a rozhodně nenese znaky učitelského úřadu, který jasně vede duše a pečuje o jejich věčné blaho.
Dosavadní církevní praxe nikdy nepopírala Boží milosrdenství, ale zdůrazňovala výrazně velkou závažnost hříchu a nutnost zralého pokání a úplné nápravy a především ukládá povinnost varovat se před takovým zločinem proti Bohu a lidskosti. Bůh je nejen milosrdný, ale také spravedlivý. Oficiální vatikánský list si v dámské příloze celý tento skandální postup a chaos ještě pochvaluje, když píše, že církev přestává být agenturou, která vydává normy a stává se matkou, která přijímá hříšníky a vyvádí je z utrpení.
Je to stupidní tvrzení feministické redaktorky, která jakoby nikdy neslyšela a nezažila, že církev vždy byla Matkou a Učitelkou, která ve svých tisíciletých dějinách vychovala nesčetné zástupy svatých a světic. Ovšem bergogliánská církev už není ani učitelkou a tím méně matkou, když lajdáckým způsobem šíří dezinformace a vůbec nehledě na to, že se propůjčuje jako nástroj globálního totalitarismu, vyvolává revoluci dezinformací a opouští Tradici, kterou pohrdá.
Bergoglio pouze zneužívá papežské pravomoci k tomu, aby působil jako pověřenec, který má za úkol co nejrychleji přizpůsobit církev současné pohanské kultuře a praxi tohoto světa.
Pramen: Corrispondenza Romana
