Dvě stránky jedné mince
18.4.2016
Nová bergogliovská atmosféra, kdy se kněží a biskupové dokonce začínají vychloubat, že už dávno faktickým cizoložníkům podávali nebo chtěli podávat svaté přijímání, je jen jednou stanou mince. Druhou tvoří hon, který byl zahájen na ty, kteří se proti tomuto „otevření“ postaví. Rámec je již vytvořen: Kněz o těchto otázkách hovoří v kázání, v katechezi nebo při přípravě na manželství a někdo si začne stěžovat na zpátečnické a nemilosrdné ideje tohoto kněz s poukazem na papeže Františka. Kněz ve snaze poukázat na nauku církve a bránit ji vystupuje vlastně jako papežův „odpůrce“. Neboť ať už tento kněz mluví cokoliv, budí ve svých posluchačích dojem, že podle jeho názoru papež není katolík, nebo musí připustit tuto výhradu. Je možné hájit katolickou víru proti papeži? Možné to je, ale je to také vážná opovážlivost. Bez ohledu na to většinou se najde novinář, který vytvoří působivý obraz utrpení, které „diskriminovaným“ (dotyčný kněz) způsobuje . Ten je pak obratem v médiích lynčován a biskup v mnoha případech rychle umlkne.
Tuto zkušenost musel zažít P. Maurizio Vismara, farář Montemurlo v diecézi Pistoia. Při přípravě na první svaté přijímání řekl, že by nemohl podat svaté připínání těm, kteří se nacházejí v neregulérní situaci. Jeden z přítomných se cítil dotčen a případ skončil v médiích. List Il Tirreno tomu věnoval celou stránku namířenou proti knězi, který si dovolil připomenout církevní nauku. ‚Srdnatý katolík‘ znal jen práva, ale zapomněl povinnosti, které ani znát nechce.
A co bude na programu dále?
V příštích měsících můžeme zažít všechno možné. A snad i oficiální oznámení dalšího cíle: kněžský celibát.
Schönbornova teorie graduality je na celibát jak ušitá: každý by měl usilovat o co nejvyšší ideál, ale není dáno všem, aby ho dosáhli stejně rychle a ve stejném měřítku. Proto musí být uznány oceněny různé stupně. Tak nějak podobně to začne...
KI
