Minulou neděli něco prasklo
Samozvaní imámové v chrámě v Bari
Po rituální vraždě Abbé Jacquese Hamela následoval další islámský úder proti katolické církvi. Islámské spolky, které jsou důvěrně spjaty s politickými a mediálními mechanismy naší dezorientované společnosti, pozvaly samy sebe do katolických chrámů, a to bez výjimky právě do těch, kde už na ně čekaly televizní kamery pohotových novinářů. Autokratické sebepozvání se setkalo nejen s úslužným souhlasem církevních představitelů odpovědných za „interreligiozitu“, nýbrž vyvolalo přímo na zcela jasné nadšení. V Římě, městě papežově, vyzpěvovali a recitovali imámové v chrámě Santa Maria in Travestere verše z Koránu. Santa Maria in Travestere je kostel společenství Sant´Egidio, které stojí v první frontě v oblasti interreligiozity. A papež František? Ten se vracel právě ze SSM v Krakově a neopomněl ve své létající tiskovce vystavit islámu své další velké „absolutorium“.
Camillo Langone:
Minulou neděli něco prasklo
Nemám ani v nejmenším úmysl vyzkoušet „konopí“, které nabízejí afričtí drogoví dealeři, protože bych si chtěl zachovat zdravou svou malou či velkou inteligenci. Jsem také velmi zdrženlivý k ekumenickým heslům: „Máme vás všechny rádi“, nikoliv protože vyhlídky na náboženskou občanskou válku mě nepřivádějí k nadšení, ale protože nejsem ochoten účastnit se něčeho takového, kde se ekuména krmí jen lží, a protože člověk by se mohl stát snadno lehkověrným, kdyby si zvykal poslouchat takové pohádky.
Abych si tedy uchránil svou malou či velkou inteligenci, šel jsem v neděli na mši svatou teprve večer, až biskupové, kteří doufají ve svou kardinálskou hodnost, a kněží, kteří doufají ve svou biskupskou hodnost, podle všech předpokladů již sedí u stolu a existuje tak větší pravděpodobnost, že kněz, který přistoupí k oltáři, nepoleze do zadku ani islámu, ani falešnému prorokovi (Mk 13,22) ani světu [jehož skutky jsou zlé (Jan 7,7), který nás křesťany nenávidí (Jan 15,19) a je po vládou ďábla (Jan 12,31)].
Co by se stalo, kdybych se v kostele setkal s mohamedány, kdyby kněz u ambonu zrazoval Krista a prokazoval poctu Mohamedovi?
Musel bych vstát a odejít z kostela. Ale v tom okamžiku by umřela nejdůležitější část mého života, jako úd, který se spálil, a já bych nevěděl, kam složit svou hlavu (…)
Mše ve Ventimiglia
Co by zůstalo z mé malé víry, kdybych tuto neděli nešťastnou náhodou vstoupil do dómu v Piacenze, kde věřící včetně několika řeholních sester museli uvolnit přední lavice, aby udělali místo novým hlavním představitelům – mohamedánům – výlučně mužům, z nichž někteří bezohledně ponechal své „pokrývky“ na hlavě? Nebo do chrámu ve Ventimiglia, kde kněz vyznavačům Alláha v obscénní parodii na svatou eucharistii rozděloval muslimům kousky chleba? Nebo do katedrály v Bari, kde imám recitoval z Koránu, jakoby se do tohoto města vrátil emír, který je v 9. století dobyl krvavými meči a odvlekl do zajetí tisíce křesťanů jako otroky? Nehodlám si to ani představit. Přesto se tuto neděli něco zlomilo a nemám tím na mysli žádné lámání chleba. Nechci se tím ani dále zabývat, listovat v tom, co všechno se tuto neděli stalo a co bylo z katolického hlediska zcela ilegální. Na tomto místě je možno poukázat pouze na instrukci Redemptoris Sacramentum z roku 2004 a nikoliv tedy někdy ze středověku. Chci však opakovat, že mě to velmi bolí, že, jak říká Pascal, byl uražen můj rozum, který vzešel nikoliv od kléru, ale od Boží moudrosti.
Jestliže papež tvrdí, že Korán je knihou míru, pak tvrdí něco falešného.
Je to jezuitské? Machiavellistické? Nevím. Vím však, že může tvrdit něco bludného, může to jako praktikující katolík i napsat, protože své vylhané pohádky hlásá z letadla a nikoliv z kazatelny. Nic na tom nemění, že ho kryje Petrova neomylnost.
Co zůstává, je úděs, s jakým se musíme dívat, že církev Toho, který je Pravda, si zakládá na falešných tvrzeních. Je to pohoršení pro každého, kdo má jen trochu dějepisných znalostí, a je to matení pro ty, kteří o tom nemají tušení.
Poté, co mě spatřil v televizi, ptal se mě totiž můj řezník: »Stojí opravdu v Koránu, že křesťané se musí obrátit k islámu, jinak budou usmrceni?« »Ano, odpověděl jsem, tak to tam stojí napsáno.«
V neděli jsem, díky Bohu a díky jednomu nikoliv odpadlickému knězi nebyl nucen volit mezi věrností a rozumem. Mnoho mých přátel však přestává chodit do kostela a můj řezník neví, čemu má věřit.
Camillo Langone, Il Foglio
