Viru neurážejí jen výslovné hereze
3. prosince zveřejnil německý týdeník Die Zeit obsáhlý rozhovor s kardinálem Müllerem, prefektem Kongregace pro nauku víry. Šlo o velmi závažné téma.
Na otázku, co si myslí o těch katolících, kteří kritizují papeže a označují ho za heretika, kardinál odpověděl:
Nejen z titulu svého úřadu, ale i z osobního přesvědčení nemohu s tím souhlasit. Heretik v teologické definici označuje katolíka, který tvrdošíjně popírá zjevenou pravdu, kterou církev předkládá jako takovou k věření. Něco jiného je, když ti, kteří jsou oficiálně pověřeni vyučovat víře, se vyjadřují způsobem nějak nešťastným, matoucím nebo nejasným. (…) Učitelský úřad papeže a biskupů není nadřazen Božímu slovu, ale slouží mu. Kromě toho papežské projevy mají, pokud jde o závaznost, různý charakter, od definitivního rozhodnutí ex cathedra až po homilii, která slouží k duchovnímu prohloubení.
Dnes máme tendenci sklouznout do prosté dichotomie mezi herezí a pravověrností.
Slova kardinála Müllera nám připomínají, že mezi bílým ( plnou pravověrností) a černým (otevřená hereze) je šedá oblast, kterou teologové precizně zkoumali. Existují projevy z oblasti nauky o víře a mravech, které sice nejsou vysloveně heretické, avšak vzhledem k závažnosti, s jakou odporují autentické katolické nauce, je církev zamítla. Rozpor s pravdou představuje totiž různé stupně, v závislosti na tom, zda jde o nesoulad přímý nebo nepřímý, bezprostřední nebo vzdálený. Formulí těchto „cenzur“ je celá řada.
„Teologické cenzury“ (abychom je nesměšovali se soudem a církevním trestem) vyjadřují, jak vysvětluje ve svém klasickém pojednání P. Sisto Cartechini, negativní úsudek církve buď pokud jde o způsob vyjádření, o názor nebo celou teologickou nauku. Autor dále s odvoláním kard. Pietro Parente a mons. Antonia Polantiho rozlišuje různé kategorie závažnosti. (...)
Ve všech těchto kategoriích jde o pochybené vyjádření katolické pravdy buď vzhledem integritě nauky anebo vzhledem k chybnému a nevhodnému způsobu vyjádření.
Takováto preciznost v kvalifikaci se v církvi rozvinula především v XVII. a XVIII. století, kdy církev čelila jansenismu a později modernismu. Strategie jansenistů a stejně pak modernistů spočívala v tom, že opakovaně hlásali „svou ortodoxii“, ačkoliv byla několikrát odsouzena. Aby se vyhnuli obvinění z hereze, vymýšleli nové a nové formulace víry a mravů natolik dvojznačné a nepřesné, aby frontálně neodporovali víře a mohli setrvávat v církvi.
Tak bula papeže Klementa XI. Unigenitus Dei Filius z 8. září 1713 cenzurovala 101 vět z knihy jansenistay Pasquiera Quesnella a bula Pia VI. Auctorem fidei z 28. srpna 1794 85 tezí z jansenistické synody v Pistoi (1786).
(…)
A nyní se pod tímto zorným úhlem vraťme do současnosti
Analýza Relatio finalis biskupské synody 2015 provedená podle principů katolické teologie a morálky nemůže než konstatovat v tomto dokumentu závažné závady. Mnoho vět je nutno označit za špatně vyznívající, chybné, neuvážené atd., i když se o žádné z nich nemůže říct, že by byla formálně heretická.
Nejnověji pak bylo 6. ledna na všech sociálních sítích světa promítáno videoposelství papeže Františka (viz) věnované mezináboženskému dialogu, ve kterém se katolíci, buddhisté, židé a muslimové jeví, jakoby byli ve stejné rovině jakožto „děti jednoho Boha“, kterého každý z nich potkává ve svém náboženství ve jménu společného vyznání víry v lásce. Františkova slova kombinovaná se slovy dalších protagonistů videa a především s obrazy přinášejí synkretické poselství, které protiřečí, přinejmenším nepřímo, nauce o spásné jednotě a univerzalitě Ježíše Krista a Církve, jak to potvrzuje encyklice Mortalium animos Pia XI. (1928) a v deklarace Dominus Iesus tehdejšího prefekta Kongregace pro nauku víry Josefa Ratzingera (6. srpna 2000).
Pokud bychom chtěli aplikovat jako prostí pokřtění katolíci teologické cenzury na toto video, museli bychom definovat: svým obsahem zavádí k herezi; pokud jde o formu, je dvojsmyslné a záludné; pokud jde o vliv, jakým působí na duše, je pohoršlivé. Veřejný a oficiální posudek přísluší církevní autoritě a nikdo se v tomto směru nemůže vyjádřit lépe než aktuální prefekt Kongregace pro nauku víry. Mnoho katolíků je z videa zmateno a důrazně to požadují.
Roberto de Mattei, Corrispondenza Romana
