Nový předseda amerických biskupů
Nový předseda Konference katolických biskupů Spojených států, vojenský ordinář a rozhodnýaktivista pro-life, má velmi vzdálený profil od těch, kteří si přáli, aby Svatý otec nově definoval tvář americké církve v méně "svalnatém" smyslu ve srovnání s Wojtylovou érou. Liberální křídlo episkopátu však ukazuje slabost i u volebních uren.
Má piemontský původ a sedm z devíti písmen v příjmení. To jsou asi jediné společné body, které mají nový předseda biskupské konference USA a hlava katolické církve. Co se týče ostatních, muž, kterého většina hvězdných biskupů vybrala za nástupce monsignora José H. Gomeze, je svým profilem na hony vzdálen těm, které František dosud upřednostňoval.
Arcibiskup Timothy P. Broglio, vojenský ordinář ve Státech, naplnil předpovědi a získal nejvíce hlasů v seznamu deseti kandidátů, v němž nebyli uvedeni čtyři biskupové, kterým Bergoglio důvěřoval a kteří z nich také udělali kardinály: Blaise Cupich, Joseph Tobin, Wilton Gregory a Robert McElroy. Liberální episkopát se tak musel vrhnout na arcibiskupa ze Seattlu Paula Dennise Etienna, který se na plenárním shromáždění v červnu 2021 zviditelnil hlasováním proti přijetí dokumentu o významu eucharistie v důsledku Bidenovy aféry.
Se svými 30 hlasy v prvním kole se však Etienne umístil až na třetím místě za baltimorským arcibiskupem Williamem Edwardem Lorim, známým svými pro-life postoji a protagonistou velmi ostrých výpadů proti Joe Bidenovi, který ho obvinil, že se snaží "všemi možnými způsoby upírat nenarozeným dětem jejich nejzákladnější lidské a občanské právo, právo na život". Lori v hlasování, které následovalo po druhém hlasování, zůstala pevně na hranici 99 hlasů, zatímco Broglio překročil požadované kvórum (119), když získal 138 hlasů. Etienne, který se ve druhém kole hlasování dostal z 30 na 37 hlasů, začal s tímto ziskem při volbě místopředsedy, ale i zde zůstal mimo hru: ve druhém kole se totiž utkali Lori (tehdejší vítězka) a Kevin Carl Rhoades, biskup z Fort Wayne-South Bend.
Zdá se, že liberální americký episkopát prokázal svou slabost i u volebních uren. Napadá mě věta, kterou František pronesl ve velké výšce při letu na Madagaskar v roce 2019: "Pro mě je čest, když mě Američané napadnou!". Americká církev, jak tomu bylo i při posledních volbách, nejde ruku v ruce s orientací, kterou argentinský papež zřejmě upřednostňoval při výběru biskupů od roku 2013 do současnosti.
Paradoxně však právě volba preláta, jako je Broglio, který je tak vzdálen identikitům biskupa bergogliovského směru, může představovat potvrzení hesel, která jsou během současného pontifikátu neustále hlásána: synodální princip, skutečná kolegialita, aktivní účast biskupů v místních církvích na rozhodovacích procesech. To se sice podařilo někomu, kdo je považován za tak liberálního jako Wilton Gregory, kterého František jmenoval kardinálem, předsedou biskupské konference, ale když na papežském stolci seděl Jan Pavel II., papež, který pravděpodobně více než kdokoli jiný zformoval současnou většinovou linii amerického episkopátu. V tom je krása církevních dějin.
V každém případě Mons. Broglio v těchto volbách sklízí plody, které zasel před třemi lety, kdy se dostal na kandidátní listinu a vedl si tak dobře, že se dostal do druhého kola o místopředsednictví s Mons. Allenem Vigneronem, který ho porazil poměrem hlasů 151 ku 90. Tradičně je místopředseda konference favoritem na nástupnictví po třech letech, ale tentokrát mu v nástupnictví po Gomezovi zabránil věk 74letého Vignerona. Právě letos Svatý stolec zaslal biskupským konferencím na celém světě dopis, v němž je žádá, aby "nevolily do funkcí předsedy a místopředsedy biskupské konference diecézní biskupy, kteří během svého funkčního období (volebního mandátu) dosáhnou věku 75 let". Vzhledem k tomu se 71letý Broglio, bývalý sekretář USCCB, nevyhnutelně stal velkým favoritem.
Nový předseda amerických biskupů, který je velmi aktivní ve věci ochrany života, velmi spjatý s italsko-americkou komunitou a je velkým znalcem Itálie, obdivovatelem Pavla VI. (kterého nazývá papežem Pavlem Velikým) a Humanae Vitae, může počítat se záviděníhodnou zkušeností v kurii: po vstupu do diplomatických služeb Svatého stolce ve svých třiceti letech byl dlouhou dobu osobním sekretářem velmi vlivného kardinála státního sekretáře Angela Sodana.
V souvislosti s tímto obdobím je zajímavé, jak Elisabetta Piqué, novinářka argentinského deníku La Nación a Bergogliova přítelkyně z Buenos Aires, přisuzuje právě Brogliovi odpovědnost za antireformaci, která se odehrála v Argentině.
V souvislosti s tímto obdobím je zajímavé, jak Elisabetta Piquéová, novinářka argentinského deníku La Nación a Bergogliova přítelkyně od dob jeho působení v Buenos Aires, přičítá právě Brogliovi odpovědnost za protibergogliovský manévr při výběru některých argentinských biskupů na přelomu let 2005 a 2006. Argentinský novinář ve svém životopise o Svatém otci tvrdí, že o jmenování "konzervativních" biskupů Josého Luise Mollaghana a Fabriciana Sigampa požádal v protibergoliovském duchu politik Esteban Juan Caselli a že se uskutečnilo díky "dávnému přátelství" mezi ním a kardinálem Sodanem.
Má piemontský původ a sedm z devíti písmen v příjmení. To jsou asi jediné společné body, které mají nový předseda biskupské konference USA a hlava katolické církve. Co se týče ostatních, muž, kterého většina hvězdných biskupů vybrala za nástupce monsignora José H. Gomeze, je svým profilem na hony vzdálen těm, které František dosud upřednostňoval.
Arcibiskup Timothy P. Broglio, vojenský ordinář ve Státech, naplnil předpovědi a získal nejvíce hlasů v seznamu deseti kandidátů, v němž nebyli uvedeni čtyři biskupové, kterým Bergoglio důvěřoval a kteří z nich také udělali kardinály: Blaise Cupich, Joseph Tobin, Wilton Gregory a Robert McElroy. Liberální episkopát se tak musel vrhnout na arcibiskupa ze Seattlu Paula Dennise Etienna, který se na plenárním shromáždění v červnu 2021 zviditelnil hlasováním proti přijetí dokumentu o významu eucharistie v důsledku Bidenovy aféry.
Se svými 30 hlasy v prvním kole se však Etienne umístil až na třetím místě za baltimorským arcibiskupem Williamem Edwardem Lorim, známým svými pro-life postoji a protagonistou velmi ostrých výpadů proti Joe Bidenovi, který ho obvinil, že se snaží "všemi možnými způsoby upírat nenarozeným dětem jejich nejzákladnější lidské a občanské právo, právo na život". Lori v hlasování, které následovalo po druhém hlasování, zůstala pevně na hranici 99 hlasů, zatímco Broglio překročil požadované kvórum (119), když získal 138 hlasů. Etienne, který se ve druhém kole hlasování dostal z 30 na 37 hlasů, začal s tímto ziskem při volbě místopředsedy, ale i zde zůstal mimo hru: ve druhém kole se totiž utkali Lori (tehdejší vítězka) a Kevin Carl Rhoades, biskup z Fort Wayne-South Bend.
Zdá se, že liberální americký episkopát prokázal svou slabost i u volebních uren. Napadá mě věta, kterou František pronesl ve velké výšce při letu na Madagaskar v roce 2019: "Pro mě je čest, když mě Američané napadnou!". Americká církev, jak tomu bylo i při posledních volbách, nejde ruku v ruce s orientací, kterou argentinský papež zřejmě upřednostňoval při výběru biskupů od roku 2013 do současnosti.
Paradoxně však právě volba preláta, jako je Broglio, který je tak vzdálen identikitům biskupa bergogliovského směru, může představovat potvrzení hesel, která jsou během současného pontifikátu neustále hlásána: synodální princip, skutečná kolegialita, aktivní účast biskupů v místních církvích na rozhodovacích procesech. To se sice podařilo někomu, kdo je považován za tak liberálního jako Wilton Gregory, kterého František jmenoval kardinálem, předsedou biskupské konference, ale když na papežském stolci seděl Jan Pavel II., papež, který pravděpodobně více než kdokoli jiný zformoval současnou většinovou linii amerického episkopátu. V tom je krása církevních dějin.
V každém případě Mons. Broglio v těchto volbách sklízí plody, které zasel před třemi lety, kdy se dostal na kandidátní listinu a vedl si tak dobře, že se dostal do druhého kola o místopředsednictví s Mons. Allenem Vigneronem, který ho porazil poměrem hlasů 151 ku 90. Tradičně je místopředseda konference favoritem na nástupnictví po třech letech, ale tentokrát mu v nástupnictví po Gomezovi zabránil věk 74letého Vignerona. Právě letos Svatý stolec zaslal biskupským konferencím na celém světě dopis, v němž je žádá, aby "nevolily do funkcí předsedy a místopředsedy biskupské konference diecézní biskupy, kteří během svého funkčního období (volebního mandátu) dosáhnou věku 75 let". Vzhledem k tomu se 71letý Broglio, bývalý sekretář USCCB, nevyhnutelně stal velkým favoritem.
Nový předseda amerických biskupů, který je velmi aktivní ve věci ochrany života, velmi spjatý s italsko-americkou komunitou a je velkým znalcem Itálie, obdivovatelem Pavla VI. (kterého nazývá papežem Pavlem Velikým) a Humanae Vitae, může počítat se záviděníhodnou zkušeností v kurii: po vstupu do diplomatických služeb Svatého stolce ve svých třiceti letech byl dlouhou dobu osobním sekretářem velmi vlivného kardinála státního sekretáře Angela Sodana.
V souvislosti s tímto obdobím je zajímavé, jak Elisabetta Piqué, novinářka argentinského deníku La Nación a Bergogliova přítelkyně z Buenos Aires, přisuzuje právě Brogliovi odpovědnost za antireformaci, která se odehrála v Argentině.
V souvislosti s tímto obdobím je zajímavé, jak Elisabetta Piquéová, novinářka argentinského deníku La Nación a Bergogliova přítelkyně od dob jeho působení v Buenos Aires, přičítá právě Brogliovi odpovědnost za protibergogliovský manévr při výběru některých argentinských biskupů na přelomu let 2005 a 2006. Argentinský novinář ve svém životopise o Svatém otci tvrdí, že o jmenování "konzervativních" biskupů Josého Luise Mollaghana a Fabriciana Sigampa požádal v protibergoliovském duchu politik Esteban Juan Caselli a že se uskutečnilo díky "dávnému přátelství" mezi ním a kardinálem Sodanem.
Podle Piqué rekonstrukce však svou roli sehrál i nový předseda Biskupské konference USA, a to vzhledem k obvyklým vztahům, které ho poutaly ke Casellimu, s nímž často hrával tenis, i když je třeba zdůraznit, že v době, kdy mu novinář vytýkal skutečnosti, prelát již nebyl v Římě, ale byl již apoštolským nunciem v Dominikánské republice. Františkův životopisec však zašel tak daleko, že napsal, že Broglio měl "přezdívku 'Timbroglio'".
Z těchto řádků se zdá, že při vší argentinské a jiné minulosti, kterou má, by Santa Marta ze zvolení nového prezidenta radostí neskákala. Zkušenosti z Vatikánu (a ze Sodanovy školy) se však mohou diplomatu a člověku, jako je Timothy P. Broglio, hodit, zejména pokud jde o udržení napětí, které se ve vztazích s Římem v posledních letech objevilo a po zvolení Joea Bidena ještě vyostřilo.
