Rozhovor s arc. Carlo Maria Viganò:
Vaše Excelence, v naší zemi je stále více patrné politické vakuum. Stále větší část Italů se necítí být reprezentována současnými stranami. Na druhou stranu existují odvětví, která se různými způsoby snaží tuto mezeru zaplnit. Tato otázka se týká také, a možná především, katolíků, jak vyplynulo z prvního veřejného zasedání výboru Liberi in veritate, který byl založen na podporu antiglobalistické výzvy, kterou jste iniciovali na základě úvahy, že již dva roky zažíváme v podstatě celosvětový státní převrat. V této souvislosti se nabízejí dvě otázky. Zaprvé, opravdu vidíte nějaký politický manévrovací prostor pro ty, kteří se chtějí postavit proti převládajícímu jednotnému myšlení a bojovat za svobodu člověka, jak ho stvořil Bůh? Zadruhé, myslíte si, že je stále užitečné angažovat se na národní úrovni, když se ukázalo, že hlavní rozhodnutí jsou přijímána na nadnárodní úrovni mocnostmi, které jsou schopny ovlivňovat a řídit rozhodnutí jednotlivých států?
Katolíci jako občané mají právo a povinnost ovlivňovat společnost občanskou a politickou angažovaností. Bylo by nezodpovědné dovolit jiným, aby se podíleli na politickém životě národa, zvláště v době, kdy jsou zásady přirozeného práva a morálky ignorovány nebo se jim otevřeně odporuje. Demokratický systém má sice své slabiny, protože vládu přisuzuje početní většině, a nikoli tomu, co je správné a dobré. Musíme si však uvědomit, že nejprve s pandemickou fraškou a nyní s rusko-ukrajinskou krizí jsme si uvědomili, že vůle většiny je i přes všechny manipulace mainstreamu vždy méně přesvědčivá než oficiální narativ. To ukazuje na rozkol mezi politickou a vládnoucí třídou země a jejími občany, kteří si začínají uvědomovat, že proti nim mafie byrokratů a vládců zotročených globalistickou elitou provádí globální státní převrat.
Jakmile bude bílý převrat uskutečněn, lidé budou muset reagovat a postavit se diktatuře, než budou zbaveni dalších základních práv.
Ve své výzvě k antiglobalistické alianci jste svolal vládce, politické a náboženské vůdce, intelektuály a lidi dobré vůle a vyzval všechny, aby se spojili a vydali antiglobalistický manifest. Můžete nás informovat o vývoji této iniciativy, a to nejen v italštině?
Vyhlásil jsem výzvu k reakci na tyranii globalistů a vidím, že zájem a podpora mnoha sil v různých zemích roste. Věřím však, že důkazy o odpovědnosti v rusko-ukrajinské krizi a o pošetilosti trvání na provokacích namísto snahy o mír přimějí mnohé lidi uvědomit si nebezpečí, kterému se vystavují, pokud se neorganizují k rozhodnému odporu proti hlubokému státnímu převratu. Vím, že ve Spojených státech je iniciativa dobře přijímána nejen republikány, ale i mnoha voliči demokratů, kteří jsou znechuceni skandály a korupcí Obamy, Clintonovců a Bidenovců.
Vaše výzva hovoří o skutečných "lidových hnutích odporu a národních osvobozeneckých výborech" za radikální politickou reformu. Podle názoru některých však v současné situaci neexistuje vhodné morální napětí, protože veřejné mínění je do značné míry závislé a spí. Jak na tuto námitku reagujete vy, který jste v kontaktu s celým světem?
Masy mají jen malou chuť se mobilizovat, zejména pokud jsou manipulovány a narkotizovány odborníky na sociální psychologii. Skutečný odpor a vytvoření národních osvobozeneckých výborů může být úspěšné pouze tehdy, pokud je budou koordinovat intelektuálové a politici, kteří umí upřednostnit obecné dobro a obranu spravedlnosti před vlastními volebními zisky. Je zapotřebí odvážných vůdců se smyslem pro čest, kteří se řídí zdravými morálními zásadami: jejich příklad spolu s probuzením svědomí a důstojností soudců, pořádkových sil a veřejných činitelů by mohl skutečně zabránit nástupu nového světového řádu.
Sociální a politická angažovanost musí být samozřejmě spojena s nadpřirozeným pohledem, který spojuje činnost s modlitbou a důvěrou v pomoc Boží Prozřetelnosti. Kněží, řeholníci a všichni věřící jsou proto povoláni duchovně doprovázet své bratry v dobrém boji nejen modlitbou, ale také pokáním, postem a častým přijímáním svátostí. Boží milosrdenství a mocná přímluva Nejsvětější Panny čekají na konkrétní gesto opravdového obrácení z naší strany, aby na toto ubohé lidstvo vylili proud milostí. Naše početní podřízenost a naše skrovnost prostředků tváří v tvář nepříteli tak umožní Pánu ukázat, jak pravdivá jsou jeho slova: Sine me nihil potestis facere (J 15,5).
Státní převrat globalistů proběhl a stále probíhá také proto, že představitelé katolické církve již nejsou garanty svobody v úctě k lidské důstojnosti, ale dali se zotročit Novému světovému řádu, mluví stejným jazykem jako globalisté a sledují stejné zájmy vládnoucích elit. Toto zotročení, které je pro mnoho katolíků zdrojem velkého utrpení, jako by zhasínalo veškerou naději na křesťanské znovuzrození. Důležitý je faktor času. Čím déle tento pontifikát trvá, tím více se církev sjednocuje s celkovým projektem, a to až do bodu sebemrskačství. Myslíte si, že po Bergogliově vládě bude možná obroda? Co vidíte na obzoru?
Spoluúčast bergogliánské církve a celého světového episkopátu na psychopandemické frašce znamenala jeden z nejnižších bodů, kterých hierarchie v dějinách dosáhla. Je to však logický důsledek zkažené a korupční ideologie, která našla svůj základ ve II. vatikánském koncilu, jak hrdě opakují jeho architekti. Právě loni 25. března se v Chicagu sešli další spiklenci, aby koordinovali marketingovou akci, která měla zdůraznit, že ti, kdo jsou proti Bergogliovi, jsou proti koncilu. Kromě nevalné pověsti těchto spiklenců - mezi nimiž vynikají McCarrickovi přisluhovači a jejich dvořané - s nimi nelze než souhlasit v otázce vnitřní souvislosti mezi rakovinou koncilu a Bergogliovými metastázami. Je zřejmé, že odpadnutí katolické hierarchie je trestem, kterým božský Majestát postihuje vzpurné a hříšné lidstvo, aby uznalo svrchovaná Boží práva, obrátilo se a nakonec se vrátilo pod mírné jho Kristovo. A dokud biskupové nepoznají svou zradu a nebudou činit pokání, není pro svět možná žádná naděje, protože spása je možná pouze v jednom ovčinci a pod jedním pastýřem.
Nedávno se mezi členy Posvátného kolegia rozšířilo memorandum podepsané pod pseudonymem Demos, v němž jsou seřazeny katastrofy způsobené Bergogliovým pontifikátem na všech úrovních (doktrinální, pastorační, manažerské, ekonomické, legislativní). "Lepší pozdě než nikdy," komentovali to někteří, zatímco jiní říkali: "Je zbytečné zavírat stáj, když už volové utekli." Co si myslíte o tomto memorandu? Myslíte si, že je to dílo kardinála? Je to příznak pozdního probuzení svědomí?
V memorandu jsou vyjmenovány hrůzy Bergogliho "pontifikátu", což je jistě pokrok oproti jeho zveličování. Hrůzy a chyby Argentince a jeho dvora se však neobjevily z ničeho nic, jako by za předchozích pontifikátů bylo všechno dokonalé a úžasné. Krize začala II. vatikánským koncilem: litovat příznaků nemoci bez pochopení jejích příčin je zbytečné a škodlivé. Pokud se kardinálské kolegium nepodaří přesvědčit, že je třeba vrátit se k tomu, čemu církev věřila, učila a co slavila do Pia XII., bude jakákoli opozice proti současnému režimu odsouzena k jistému neúspěchu.
Existuje podle vás v kardinálském kolegiu důvěryhodná, autenticky katolická osobnost, na které by se kardinálové v případě konkláve mohli shodnout při hlasování o úplné změně registrace současného pontifikátu?
Nezapomínejme, že někteří papežové jsou udělováni, jiní jsou vnucováni. Než se však začneme zabývat příštím konkláve, je třeba osvětlit abdikaci Benedikta XVI. a otázku podvodů při konkláve v roce 2013, které dříve či později budou muset být předmětem oficiálního vyšetřování. Pokud by se prokázaly nesrovnalosti, konkláve by bylo neplatné, volba Bergoglia by byla neplatná, stejně jako všechna jeho jmenování, vládní akty a magisterium. Reset, který by nás prozřetelně vrátil ke statu quo ante, s kardinálským kolegiem složeným pouze z kardinálů jmenovaných až do Benedikta XVI., s vyloučením všech kardinálů vytvořených po roce 2013, notoricky ultraprogresivních. Současná situace, kdy se hovoří o Ratzingerově rezignaci a Bergogliově zvolení, církevnímu tělesu rozhodně neprospívá a vyvolává zmatek a dezorientaci.
I zde mohou katolíci prosit Božské Veličenstvo, aby ušetřilo svou církev dalšího ponížení a udělilo jí dobrého papeže. Pokud existuje kardinál, který opravdu chce "změnu rejstříku", nechť se přihlásí a - proboha - přestane se odvolávat na II. vatikánský koncil a myslí na posvěcení kléru a věřících.
Ve Spojených státech se Bidenova administrativa dostává do stále větších potíží a prezident stále zřetelněji ukazuje svou neschopnost; přesto se zdá, že díky spojenectvím a křížení zájmů na nejvyšší úrovni není možné tento domeček z karet zbořit. Co dělá Trump? Můžete nám pomoci lépe se orientovat v americké situaci, na kterou jste odborník?
Bidenova administrativa je zrcadlem korupce ve veřejných záležitostech bez ohledu na neměnné morální zásady evangelia. A pokud se politik, který podporuje potraty, eutanazii, gender a všechny nejhorší úchylky, odváží nazývat se katolíkem, měli bychom si položit otázku, jaká je odpovědnost učitelů, vychovatelů a kněží, z nichž tento politik vyšel. Co učil farář v katechismu? Co učil profesor na katolické univerzitě? Co učil duchovní vůdce budoucího politického vůdce? A jsme zpět na začátku: II. vatikánský koncil, který místo aby obrátil svět k církvi, obrátil církev ke světu, čímž se její evangelizace stala marnou. Hodně se mluvilo o "misijní církvi", ale zároveň se kázání stalo propagací bláhových filantropických ideálů, starých levicových ideologií a prázdných pacifistických hesel. A tady, z těchto jezuitských škol, pochází crème de la crème II. vatikánského koncilu: lidé jako Pelosiová nebo Biden, kteří v sobě nemají nic katolického, ale beztrestně přistupují k přijímání za potlesku biskupů a samotného Bergoglia
Americký episkopát, který příliš dbal na to, aby se zavděčil Bergogliovi, si skutečně dával pozor, aby neodsoudil volební program demokratů, zatímco se neváhal navážet do prezidenta Trumpa, který přes všechny své rozpory jistě účinněji a přesvědčivěji hájí zásady přirozeného práva a posvátnosti života.
Rusko-ukrajinská krize nám ukazuje Bidena, loutku hlubokého státu, který tvrdošíjně brání míru v probíhajícím konfliktu, protože je příliš zaměstnán zakrýváním skandálů svých a svého syna Huntera: mám na mysli například kauzu Barisma a zájmy v biolaboratořích na Ukrajině. Pokud důkazy povedou k obvinění Huntera Bidena a zapojení jeho otce Joea, bude impeachment nevyhnutelný a zcela oprávněný, což by mohlo Trumpa vrátit k moci. Pokud se mezitím v probíhajících procesech prokáže volební podvod, mohl by být prohlášen prezidentem. A to by byla smrtelná rána pro deep state a Velký reset.
Aféra Covid a válka na Ukrajině ukázaly, že existují hluboké rozdíly - můžeme říci spíše antropologické, než kulturní a politické - mezi těmi, kdo vnímají problém podmíněnosti, které jsme vystaveni neustálým a koordinovaným působením "pánů myšlení", a těmi, kdo naopak přijímají dominantní narativ a přizpůsobují se vnuceným dogmatům. Jak máme tváří v tvář těmto rozdílům, které rozdělují i lidi spojené rodinnými a přátelskými svazky, jako věřící vydávat svědectví o pravdě, aniž bychom podlehli pokušení "militarizace" svědomí?
Manipulace se svědomím představuje skutečné porušení svobody jednotlivce, které vede k otupení jeho schopností, což může ovlivnit morálnost jeho jednání. Sociální psychologie nás učí, že ti, kdo jsou vystaveni mentálnímu podmiňování podle specifických technik, nakonec jednají tak, že zkreslují svůj úsudek nebo dokonce upouštějí od formulování morálního hodnocení svého jednání: pomyslete na hybnou sílu příkladu mas, na moc, kterou na naše chování působí společenský úsudek, na moc hrozby sankcí, která nás přiměje "dodržovat pravidla", a naopak na svody odměn a výhod za naše "společensky odpovědné" jednání. Na tom byla založena například pandemická fraška, v níž byly s velkým úspěchem uplatněny všechny principy masové manipulace, aniž by došlo ke stejně masové reakci těch, kteří byli zbaveni práv, práce, mezd a možnosti pohybu.
Věřící jako součást společnosti také trpěli režimní propagandou s Covidem, přičemž přitěžující okolností bylo, že bludy civilních úřadů byly ratifikovány a podporovány církevní autoritou, která tak katolíky přiměla k nekritické poslušnosti při uzavírání budov, používání masek, podávání genové terapie.
Věřící jako součást společnosti také trpěli propagandou režimu s Covidem, s přitěžující okolností, že bludy civilních úřadů byly ratifikovány a podporovány církevní autoritou, což proto vedlo katolíky k nekritické poslušnosti vůči výlukám, používání masek, podávání experimentální genové terapie, která je morálně nepřijatelná. Je tedy třeba uznat, že odpovědnost za přijetí psychopandemie a očkovací kampaně leží téměř výhradně na pastýřích a zejména na Bergogliovi, který se netají svou bezvýhradnou podporou NWO, WEF a globalistické ideologie.
Mluvíte o "militarizaci" svědomí, jako by to byla zavrženíhodná věc. Náš Pán řekl: "Od nynějška se budou v domě pěti dělit tři proti dvěma a dva proti třem, otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni" (Lk 12,52-53). (Lk 12,52-53) A znovu: "Bratr usmrtí bratra a otec usmrtí syna, děti povstanou proti rodičům a usmrtí je. A budou vás všichni nenávidět pro mé jméno, ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen" (Mt 10, 21-22). Jak si můžeme myslet, že tváří v tvář nasazení sil zla, tváří v tvář útoku Nového světového řádu proti společnosti a proti Kristu je možné vyhnout se "militarizaci" svědomí, pokud tímto výrazem myslíme odvážné svědectví o Kristu a to o Kristu ukřižovaném?
Pravda není palice, kterou se bijí ti, kdo ji ignorují, ale světlem, které nelze schovat pod kůži a které může zpočátku oslňovat, ale lidé dobré vůle a správného svědomí je nemohou ignorovat. Kdo nechce vidět toto světlo - které je vždy paprskem jediného Světla světa, jímž je Kristus -, je na straně temnoty a je třeba mu z ní pomoci láskou. O to více to platí pro naše blízké: jejich mylné přesvědčení tváří v tvář naší trpělivé reakci bez nepřátelství často praskne a oni časem pochopí, že naše "spiknutí" bylo jen rozumným a prozíravým předvídáním toho, co se brzy dostane na veřejnost. Je jistě snazší pochopit podvod psychopandemií než mnohem horší podvod, který vykouzlili modernisté s koncilem.
Mezi některými katolíky se objevuje námitka, adresovaná vám, která zní víceméně takto: "Mons. Viganò se nyní příliš zabývá politikou a ekonomikou, čímž se vzdaluje od svého pole působnosti, které by mělo být spíše přísně náboženské, a tedy teologické, doktrinální a pastorační". Jak na tuto kritiku reagujete?
Co tito lidé vědí o mé pastorační činnosti? Se silou, kterou mi Pán dává, vykonávám intenzivní pastorační a doktrinální činnost, která je mým hlavním závazkem, spolu s duchovní a materiální podporou kněží a věřících po celém světě - kněžské působení, které se nedostává do zpráv, také proto, že nemám ve zvyku brát s sebou družinu... Na druhou stranu ti, kteří na mě dnes útočí, protože mluvím o politice nebo o zdravotní nouzi, mě včera napadali, protože jsem odsoudil korupci v církvi, úchylky koncilu a reformovanou liturgii.
"Sektorová" dělba kompetencí je vynikajícím nástrojem, s jehož pomocí protivník motu proprio rozhoduje, co je jeho partner oprávněn říkat, kdy to může dělat a jakou musí mít kvalifikaci, aby se mohl vyslovit. Kdo rozhodl, že biskup nemůže zasahovat do politiky? Sekularisté a mezi katolíky ti, kteří kupodivu nechávají řečnit ultraprogresivní biskupy a kleriky, kteří omdlévají, když Bergoglio mluví proti Trumpovi nebo ve prospěch Trudeaua, ale trhají si šaty, když se biskup nezavděčí systému nebo nesleduje jednotně-síťový narativ jednotné myšlenky.
Nezdá se mi, že by svatý Ambrož - který navíc pocházel z veřejné správy a byl prohlášen biskupem ještě jako laik - měl někdy nějaké výčitky svědomí, pokud jde o zasahování do politických záležitostí. Protože biskup je pastýř a mezi ovcemi stáda, které mu Pán přidělil, jsou lidé pokorní i mocní, poddaní i vládci, muži i ženy, poctiví občané i delikventi: všichni jsou ovce, které je třeba vést na pastvu a chránit před vlky.
Zdá se mi, že ve svých zákrocích jsem vždy sledoval pouze poslání, které mi Pán svěřil jako nástupci apoštolů, a pracoval jsem pro spásu duší v době, kdy se lidstvo řítí do propasti, aniž by někdo bil na poplach před hrozícím nebezpečím.
Připravujeme se na vstup do Svatého týdne. Mohl byste, Vaše Excelence, říci slovo, které by nám pomohlo žít ji dobře, autenticky katolicky?
Pátou nedělí postní jsme vstoupili do doby utrpení, která vyvrcholí slavením svatého tridua: krása a hluboká spiritualita obřadů těchto dnů jsou vzácnou příležitostí důstojně završit svatou dobu postní v přípravě na vzkříšení našeho Pána.
Rozjímejme o Hosana zástupu, který v Jeruzalémě triumfálně přijímá Syna Davidova a krátce nato se nechá zmanipulovat sanhedrinem a žádá Piláta o ukřižování Krále Izraele: kéž je to pro nás varováním, abychom se vyhýbali špatným rádcům a zkorumpovaným autoritám a odvážně následovali Pána po cestě kříže.
Zamysleme se nad bolestným bičováním, korunováním trním, výstupem na Kalvárii a ukřižováním našeho Pána po nespravedlivém a zvráceném rozsudku, který vykonala civilní moc, aby uspokojila zájmy velekněží: Duchovně se sjednoťme s utrpením našeho nejsvětějšího Vykupitele a nenechme se oklamat těmi, kdo by i dnes s využitím své autority chtěli poslat našeho Pána Ježíše Krista na smrt a opakovali tehdejší slova: Non habemus regem, nisi Cæsarem, nemáme krále, ale císaře (J 19,15).
Videbunt in quem transfixerunt, Budou hledět na toho, kterého probodli (J 19,37), říká Písmo. Podívejme se také na Spasitele znetvořeného mukami utrpení a uvažme, kolik toho má každý z nás společného s bolestmi našeho Pána. Litujme svých hříchů, nevěr, lidských ohledů, mlčení. Setřesme svou průměrnost a odvážně se chopme zbraně pod praporem Krále králů, počínaje životem v Boží milosti, recitací svatého růžence, účastí na mši svaté, častou zpovědí a přijímáním. A pamatujme, že bez kříže není vzkříšení a že nástroj smrti se skrze nejdražší krev prolitou Pánem stal symbolem života a vítězství.
3. dubna 2022
O Neděli Smrtné
Pramen: Duc in altum
